První velká cesta Španělskem

První Andalusie, návštěva Madridu a okolí, část první!

S tímto příběhem se vrátíme přesně o 4 roky zpět, do roku 2017. Opět do Španělska a zase do Andalusie. Jak jsem už v minulém článku zmínila, že Andalusie je prostě srdeční záležitost, tak v této době se jí stala. První cesta na jih Španělska. Ale také tu byla touha poznat hlavní město, jaké je, co zajímavého nám nabízí a možná i tak trochu porovnat s Barcelonou…

Jak vlastně člověk pozná, kdy je připravený někam sám na vlastní pěst vyrazit?

Teď mám na mysli výlet/dobrodružství do ciziny a ne jen takový to, sednout do auta a dojet do Chorvatska, zůstat na jednom místě a za týden zase zpět. Cestování je krásná věc a asi nejkrásnější je ten pocit, že to člověk dokázal sám. Žádná cestovka při ruce, která by vám cestu zařídila a vy se jen dostavili na místo určení odjezdu nebo odletu a hlavně žádný delegát, který by vám pomohl vyřešit případné problémy. Je to výzva pro každého a není nutné se toho bát.

Ne, že bych tu teď zatracovala cestovky a jejich občas úžasné nabídky krásných míst pro relax, to rozhodně ne. Ba naopak musím říct, že nějaké pobytové nabídky jsou super (prej i takový all-in pobyt, ale to vám neřeknu, v životě jsem na žádném nebyla). Pro mě to jsou především poznávací sekce nabídek cestování. Poznávačky jsou skvělé v tom, že jsou jen na pár dní, odvezou vás tam a zase přivezou a taky s vámi jede průvodce, který vám vše ukáže a dodá historický výklad, někdy i plný zajímavostí.

Tudíž nemusíte nic chystat doma pár dní před odletem nebo odjezdem, kupovat mapy a průvodce a starat se o to, zda se tam a tam dostanete a nebude třeba vyprodáno. Jak v ten čas, co budete pryč, naložíte se svým časem. Má to své plus a pár takových poznávaček jsem už zažila. Jenže čas jsou peníze, jak se říká a taky nějaký ten komfort přece jen chceme. Málo kdo z nás si dokáže v dnešní době představit 12 hodin v autobuse někam. Letadlo je pohodlnější, ale zase v tomto případě je cesta jen na poznávačku náročnější a i dražší jak pro cestovku, tak finančně pro jedince.

Po všech různých zážitcích na poznávačkách si člověk ve finále uvědomí, že to zvládne taky. Proč by ne! Naplánuje si, kam pojede, najde si informace, co tam je a co by chtěl vidět, podívá se na internet na další typy a rady, k tomu pohledá i nějaké info o dopravě tam a i na místě a může vyrazit. Určitě je to teď snadnější, než to bylo dříve a internetové připojení v cizině je pro nás už samozřejmostí… Ale dřív? Co člověk dal za papírovou mapu nebo za funkční mapu offline? Při každé výpravě někam se jelo vybaveno průvodcem a papírovou mapou, která ne vždy byla vhodná a na místě v místních infocentrech člověk obdržel mnohem lepší a i rady, kam se zajít podívat a tento fakt je v dnešní době opomíjen. A je to škoda!

Právě ve Španělsku se ráda zajdu podívat do nějakého toho informačního místa, kde mi dají mapu a poradí, kam se ještě podívat. Skoro vždy si ještě popovídám a zjistím další zajímavosti. Ale to už skoro odbočuju od první velké solo cesty na jih Španělska, ano, mluvím o té krásné Andalusii. První návštěva této části Španělska byla spojena i s Madridem. Popravdě to byla moje druhá cesta do Španělska a já věděla, že nebude poslední. Protože tohle je moje místo, které chci pořádně poznat.

Než jsme sedli na letadlo a odletěli tak daleko, jak jen to mohlo být možné, tak tomu předcházelo pár měsíců příprav. Teď to myslím, ve smyslu příprav, jako zjišťování informací, jak cestovat sám, kde koupit první letenky, které nezajišťuje třeba cestovní kancelář, jak na letišti atd. Prostě celý ten proces před úplně první cestou. Byl to docela stres, ale teď po pár letech, proletěných světem je to už jako, když si člověk kupuje lístek na vlak.

Do té doby jsme jezdili převážně vlakem do zahraničí nebo právě autobusem s cestovkou na poznávací zájezdy… Poté také v organizované skupině nádražáků, kdy to jedna osoba zařídila a nastudovala a dělala průvodce. Bylo to úsměvné a na tyto cesty ráda vzpomínám, protože nejvtipnější bylo to, že dotyčný byl postarší pán, neuměl kromě ruštiny žádný jiný jazyk, ale vždy to dobře dopadlo.

Takže zabalit se do batůžku a vyrazit na low cost cestu (cestování se sníženými náklady, pokud bych to měla říci nějak normálně česky). Než jsme se vydali, tak mě tento způsob solo cestování lákal. Proč to tedy nezkusit, vrátit se ještě jednou do Španělska, ale tentokrát na svou vlastní pěst?

HURÁ DO ŠPANĚLSKA

Celé toto „šílenství“ jak zprvu bylo nazváno, nyní tomu už s důvtipem říkám dobrodružná cesta, začalo jednoho nevinného podzimního večera, kdy jsem znuděna procházela různé weby s výhodnými letenkami. Hlavou mi běželo jen jediné, „proč je to z Prahy tak drahý?“. V tu jsem si vzpomenula na kamarádku, která letěla na Korfu z Bratislavy. Tenkrát jsem nechápala proč ona (až od Plzně) jela takovou dálku… Ale proč se tedy nepodívat na letenky z Bratislavy?

Tímto počinem započal celý maraton španělského šílenství/dobrodružství alá pod pracovním názvem „España low cost“! Letenky doopravdy byly levnější a nabízený termín byl vyhovující. Ve finále jsme si z nabízeného množství datumů vybrali ideální termín. Letenky koupeny během pár minut, díky radám již zkušených cestovatelek. Tímto jim patří velký dík. Ano, smáli se nám, že letíme z Bratislavy do Španělska, že z Jihu jedeme tak daleko a bla bla bla…

A pak už jen čekání na den, kdy padne možnost udělat před odletem online check-in. Tenkrát to byly 4 dny před odletem… (nyní se to mění, ale také záleží na letecké společnosti a jejich přepravních podmínkách, informujte se nejlépe přímo u nich). V případě online check-inu byla dříve vyžadovaná tištěná forma, ale s postupem doby stačí již vygenerovaný QR kód z mobilu. Pokud někam poletíte, určitě je dobré si alespoň na chvíli pořídit aplikaci dané společnosti. Jsou poměrně jednoduše řešené, aby člověka provedli online check-inem a poté mu uložili QR kód či kód letenky, který nemusí člověk tisknout a stačí předložit na letišti mobil.

*

Mezitím jsem strávila poměrně hodně hodin hledání vhodného a přesto levného ubytování. Tady chápej poměr cena/výkon, tudíž dostupnost do centra, na nádraží a popřípadě na místní MHD. Nic není nemožné a najít se dá, jen to chce čas a trpělivost a pořádně pročíst recenze! Což jsem udělala. A s tímto počinem přišlo i první „nikdy nevěřte fotkám ubytování“. Ale ve finále to dopadlo docela dobře, jako to ubytování… Mohlo to být i horší. Jako výchozí destinace jsem zvolila Malagu a poté Madrid.

Když přišel den odletu, tak s tím následoval ranní spoj do Bratislavy. Bratislava nezklamala už jen od prvního kroku před hlavní nádraží. Po čmuchu jsem věděla, že jsem správně. Nic se od mé poslední návštěvy nezměnilo! Již s nastudovanými informacemi, že na letiště jede 61 nebo 61N (příjezd byl už docela v podvečer), jsem zamířila na autobus. Na jeden jediný funkční automat na jízdenky jsem si vystála frontu. Času bylo tak akorát, ale jediné uklidnění bylo to, že neodbavuji žádné zavazadlo a všechny moje věci letí se mnou (ano, tenkrát měl Ryanair 2 zavazadla na palubu v ceně, to bylo velmi friendly pro cestovatele a tak se z této aerolinky stala cestovatelská low cost přeprava).

Když jsme se dokodrcali na konečnou zastávku Bratislava Airport zůstala jsem s údivem stát, co to je a kde to jsem! Hlavní město a tak malé letiště? Hlavou mi problesklo, zda tu jsem správně? A ano, byla jsem! Ve večerních hodinách letiště zelo prázdnotou… Docela příjemné překvapení po celým dni cestování v přeplněném vlaku.

Letištní kontrola, byla taková s rodinnou atmosférou a žádný dělej a honem. Všechno v poklidu. Let, v rámci možností dobrý, nejsem úplný fanda nočních letů, ale není to zase takové, že by mi to nějak extra vadilo. Co si budeme povídat, výhledy z okýnka jsou lepší za denního světla. Přijde mi, že v noci je více turbulencí a víc to háže, ale to člověk neovlivní ani za dne. Laicky řečeno, při prvních letech jsem měla prostě pocit, že když já nic nevidím, tak co vidí ten pilot?

MADRID

Přistání bylo trochu drncavé a pak jsme měli okružní jízdu po madridském letišti, takhle dlouho nás nikdo nikdy nevozil. Noc bylo nutno přečkat na letišti, do prvního odjezdu autobusu bylo nějakých 5 hodin. Prvním spojem směr ihned na madridské nádraží a podle plánu hezky na jih do Andalusie. Ale to by bylo moc jednoduché, že?

Madridské nádraží Estación de Madrid Atocha nebo pod názvem Madrid Puerta de Atocha, je největší železniční stanicí v Madridu, má jak dálkové vlaky (AVE, AVANT 🚅 ), tak příměstské vlaky (cercanías).

Výhoda této železniční stanice je blízkost do centra a to se v tento den vážně hodilo. Když jsem už na nádraží našla tu správnou kancelář, kde si koupím lístek směr Malaga, cítila jsem, že mám vyhráno a bude to cesta hurá do Andalusie. Ranní hodiny a dopravní špička vzaly za své. Spoj, který jsem měla v merku, že jím pojedeme, byl vyprodaný, tak co ten za hodinu později? Taktéž. Nakonec jsem sehnala lístek až na 11:30. Rozhodilo to pak odpolední plán v Malaze… Ale co se dalo dělat. Španělská mañana v celé své kráse!

Čekání na spoj byla improvizace s využitím času, že se tedy i s kufrem v ruce podíváme po přilehlém okolí a uvidíme už něco dopředu, než se sem vypravíme na pár dní po putování po Andalusii. Krásné počasí nám přálo a tak jsme se vydali do známého parku, který byl hned kousek a to Parque de El Retiro. Bylo krásné vidět ranní probouzející se Madrid, jak postupně na ulicích přibývá lida, jak se otevírají stánky po cestě k parku a poté spoustu sportujících lidí. Ano, byl víkend a plno Madridčanů využilo první paprsky hřejivého slunce ke sportovní aktivitě.

Pár hodin jsem v tomto parku strávila, je tam toho tolik k vidění! Největším lákadlem je vodní nádrž Estanque Grande del Retiro s pomníkem Alfonse XII. Naproti se nachází širší cesta lemovaná sochami a vede ven z parku. Také neopomeňme Palacio de Cristal, za kterým se nachází vodní nádrž, rybník spíš, Estanque del Palacio de Cristal. V celém parku se nachází mnoho fontán, z nichž nejzajímavější je Fuente del Ángel Caído – ⛲ Fontána padlého anděla. Naproti Retiru je i botanická zahrada Real Jardín Bótanico de Madrid.

Když jsme už u Parku dobrého oddechu, tak by byla ostuda minout Puerta de Alcalá je brána stojící na kruhovém objezdu Plaza de Independencia, která se nachází na hlavní třídě, lemuje tento park z jedné strany. Pokud budeme pokračovat v cestě po této ulici, narazíme na dalším kruhovém objezdu na fontánu/kašnu Fuente de Cibeles u náměstí Plaza de Cibeles. Už se nacházíme ve velmi zajímavé čtvrti Cortes a o ní se zmíním později, jen tu dodám, že dalším zajímavým místem zastavení je Neptunova fontána, opět na kruhovém objezdu mezi dvěmi hlavními silnicemi Paseo del Prado.

Okolí nádraží také není špatné. Zjistila jsem, kde je muzeum Prado a kam se podívám, až se sem vrátím. Estación de Madrid Atocha je rozsáhlý komplex, jak dopravní, tak i volnočasový. Uvnitř se nachází i botanická zahrada tropických rostlin Jardín Tropical. Pokud budete mít čas, určitě se zde zastavte, poseďte v ní chvíli a podívejte se na ni i shora. Želvičky součástí.

Vlak přijel. Teď mě už do mého cíle v Andalusii dělila jen cesta, která trvala přibližně dvě a půl hodiny krásným vlakem AVE (Alta Velocidad Española) s rychlostí 270km/h a taky s docela tučným příplatkem do první třídy, protože to bylo jedno z posledních míst, která zbývala. Né, až tak strašný to nebylo. Pán na pokladně byl velice ochotný a poradil.

MÁLAGA

Příjezd do Malagy byl v odpoledních hodinách, vidím to, jako by to bylo dneska. Na nádraží měli palmu. Člověk si všímá nevšedních věcí.

Malaga je hlavním městem provincie Malaga a spadá do autonomní oblasti Andalusie, má přibližně půl milionu obyvatel. Město je známé především tím, že se narodil malíř Pablo Picaso a také herec Antonio Banderas.

Z historie se o Malaze dozvídáme už v 8. století př.n.l., kdy byla 770 založena Féničany jako Málaka. Pro Féničany tato oblast byla důležitým bodem pro obchod mezi Fénicií a Gibraltarem. Řím převzal nad touto oblastí nadvládu po Punských válkách. Když došlo k pádu Západořímské říše, objevili se tu nejprve Vizigóti. V roce 711 n.l. bylo Španělsko dobyto muslimy, konkrétně Umajjovská dynastie a ta tu nastolila chalífát a postupně své území rozšiřovali až k městům Cordoba a Sevilla. Malaga se stala hlavním městem a v roce 1239 spadala do Granadského emirátu. (emirát má pod sebou taífas a chalífas).

Za dobu křesťanských bojů pro získání zpět původního křesťanského území (reconquista), se Malaga držela velmi dlouho v muslimských spárech, jako jedna z mála, a padla pod křesťanskou nadvládu 1487. (Granada poté 1492, jako objevení Ameriky). Až na počátku 18. století přišla bitva o Malagu, jednalo se o námořní válku v rámci války o španělské dědictví. Ve století dvacátém po puči 1936 (Španělská občanská válka) byl přístav v Malaze základnou námořnictva, Italové jej velmi poškodili při bojích o námořní blokádu Maroka (tenkrát španělské území).

Jak jsem již vzpomenula, tak Malaga je velké město, má dokonce i jednu linku metra. Jinak provoz zajišťuje velké množství autobusů, a když se dostanete do centra, tak pěšky je to přece jen nejlepší.

Co navštívit v Malaze?

Začneme hned zhurta a to nejvýše položeným bodem a to kopcem se 130 metry, je to dost co? 😂 Kopeček se nazývá Monte Gibralfaro a nachází se na něm pevnost 🏰⛰ Castillo de Gibralfaro, která kromě výhledů z hradeb, jak na moře 🌊 , tak na město, nabízí i věž. Celé toto místo je dostupné pohodlně autobusem. Pokud chvátáte nebo šetříte síly na další dny putování, ideální. Zastávka se jmenuje Camnio de Gibralfaro (Castillo). Cesta stála asi 1,5€ a kolik bylo vstupné, si už nepamatuji, ale určitě dohledáte na webu. Ideální čas na výstup? V podvečer.

Co všechno je k vidění? Celé centrum a vše je jako na dlani, proto bych toto místo doporučovala jako první, aby si člověk udělal představu, kam vlastně pak dál půjde. Po cestě zpět doporučuji jít pěšky a zajít na Mirador de Gibralfaro a také na Mirador de la Costa. Celou tuto nádheru najdeme v Parque Forestal de Gibralfaro.

Další pevnost se nachází ihned pod kopečkem s Castillo de Gibralfaro a to Alcazaba de Malaga. Za vidění stojí i jen zvenčí. Uvnitř má vyhlídkové věže, ale lepší výhled byl z kopce Monte Gibralfaro. Hned před Alcazabou nalezneme zbytky římského divadla Teatro Romano. Vše toto se nachází na ulici Calle Alcazabilla. Na Plaza de la Aduana se nachází muzeum v bývalém paláci celnice – Palacio de a Aduana. Budova jako samotná je rozhodně zajímavá i z venčí a při procházce městem ji neminete.

Také zde nalezneme park se slavnými osobnostmi – Parque de Málaga a poté další palmový hájík 🌴 Palmeral de las Sorpresas. Zajímavostí celé Malagy je i nedostavěná katedrála, které stále chybí jedna ze dvou věží. Plaza de toros de la Malagueta je býčí aréna🐂 . Krásný výhled na ni je z Monte Gibralfaro. Je přístupná. Nebyla jsem tam, zrovna se tam konal koncert. Určitě nezapomeňte ještě na přístav a na pláž Malagueta 🏝. Jo a také na muzeum Picassa, pokud vás zajímá umění. Pokud si chcete projít křesťanské kostelíky, je jich tu také dost a hlavní katedrála nese název Iglesia Catedral de la Encarnación.

A pokud toužíte po místním tapas baru, tak na mapě vyhledejte El Pimpi a kromě sangríe požádejte o skleničku bílého, sladkého vína Cartojal. Nebo rovnou celou láhev! 🍷

Nicméně, Malaga je ideálně položené místo, jako výchozí bod na plánování dalších cest. Velkým plus je to, že se nachází u moře. Březen na koupání určitě není, ale možná za takový měsíc a půl, by to už šlo. Mé cesty z Malagy směřovaly do Sevilly, Granady a Cordóby.

SEVILLA

Cesta do Sevilly z Malagy byla poměrně dlouhá, ale pohodlná místním vláčkem AVE. Mám takový pocit, že trvala asi 2 hodiny, ale přesně nevím. Mohu jen srovnat se svou loňskou cestou (2020), kdy jsem tuto vzdálenost jela autem a připadalo mi to nekonečné, ale zase na druhou stranu jsem si mohla vychutnat z auta krásnou krajinu kolem, jak pomalu přibírala na zelené barvě. Jasně, že jsem se věnovala řízení, ale ty kovové býčky podél silnice člověk jen tak nepřehlédne. Vlakové dobrodružství nám nabídlo trochu jiný pohled, na méně zelenou a vyprahlou krajinu s olivovníky a vinicemi a také kovovým oplocením trati pod elektrickým napětím.

Město samo o sobě je velké, jedná se o čtvrté největší město ve Španělsku. Mají tam jednu linku metra a jinak narazíte na autobusy a tramvaje. Opět musím říct, že pěšky je to po centrum nejlepší. Město se nachází v provincii Sevilla a v oblasti Andalusie, leží na řece Guadalquivir.

Z historie se o městě dozvídáme v 9. století př. n. l. od Féničanů, kteří jej dobyli, poté přišli Kartáginci a s nimi i obchod. Římané se zde objevili kolem roku 206 př. n. l. a přivedl je Scipion African, který byl známý porážkou Hanibala. Město bylo opevněno hradbami, jak tomu bylo zvykem u Římanů. V 5. století n. l. sem přichází Vizigóti a s nimi úpadek města. Sevilla byla ve španělských dějinách důležitá z mnoha aspektů, ještě se k nim dostaneme. V 8. století přicházejí na Pyrenejský poloostrov Arabové, roku 711 započala invaze Umajjovců na dnešní území Andalusie a byla dobyta i Sevilla. Arabové nezůstali jen v Andalusii, ale dostali se třeba i k Toledu (v mapě nalezneme kousek od Madridu). Přelom 11. až 12. století je charakterizován mírným úpadkem Umajjovců a přicházejí Almorávidé a Sevilla začíná vzkvétat pod arabskou nadvládou.

Vše se mění s příchodem reconquisty a Sevilla, jako jedno z prvních měst, je dobyta Ferdinandem III. Kastilským. Konec reconquisty je označeno dobytí Granday 1492 Isabelou Kastilskou a Ferdinandem II. Aragonským. 1492 je objevena Amerika Kryštofem Kolumbem a Sevilla se stala jediným možným přístavem odkud mohou vyplout lodě Nového světa a kam zároveň mohou být dováženy objevy z Ameriky a suroviny. To vede k rozkvětu města a nastává Siglo de Oro čili Zlatý věk 16. století. Například ihned na začátku 16. století je v Seville postavena univerzita, mešita s minaretem z arabské doby byla přebudována na katedrálu anebo byl vystavěn Archívo de Índias – Archív Indií, kde jsou uloženy obchodní smlouvy s Amerikou a dokumenty o objevení. Město, které bylo na vrcholu potkal v 17. století ničivý mor a Sevilla ztrácí na významu. Navíc povolení obchodovat s Novým světem dostali i jiné přístavy.

Sevilla Santa Justa, vlakové nádraží Sevilly, ze kterého jsme doslova probloudili do centra. Ještě než jsme tam dorazili, upoutala nás fronta ke skoro nic neříkajícímu domu, který z ulice nevypadal nijak důležitě. Ale štítky na zdi hlásali, že se jedná o nějakou důležitou památku. Zrovna měli otevírat a tak jsme se zařadili do fronty. Vnitřek Casa de Pilatos – Pilátův dům, byl doopravdy krásný. Místo kde se otevřené patio mísilo s  krásně upravenou zahradou a toto všechno bylo vystavěno v renesančně – mudéjarském stylu. Uvnitř nepřehlédneme ani azulejos (španělské modro-bílé, převážně, ale i barevné dlaždice s glazurou). Toto místo není jediné v Seville, které se proslavilo nějakou filmovou dokumentací. Byl zde natočen film Lawrence of Arabia, 1492: Conquest of Paradise, Kingdom of Heaven nebo i Knight and Day.

Torre del Oro, česky Zlatá věž, je věž ze 13. století, stojí u kanálu Canal de Alfonso XII. a je přístupná. Z ochozu je krásný rozhled na město a na řeku, také na Býčí arénu a na druhé straně za kanálem na kostelíky. Věž není nějak extra vysoká a vstupné jsou 3€. Uvnitř se nachází expozice o námořních plavbách a objevech a obsahuje i modely lodí, se kterými Kolumbus doplul do Nového světa. Když už budeme na ochozu věže, tak si prohlídneme i mosty – Puente de San Telmo a obloukový most z 19. století Puente de Trina, který také nese název Puente de Isabel II., možná zahlédneme i most Puente de los Remedios. A co bude k nepřehlédnutí je zaručeně Torre Sevilla, vysoký mrakodrap tyčící se nad městem.

Katedrála v Seville, biskupský palác, Patio de Naranjas, věž La Giralda nebo Alcazar s pomerančovníky jsou ukryty v historickém centru, doporučuji se tam rozhodně zastavit. Nemůžete to minout, dejte si čas si projít jen tak úzkými uličkami, a když se budete orientovat podle vysoké věže, tak se určitě neztratíte a místo naleznete. Zajímavosti z Andalusie naleznete i pod tímto odkazem z poslední návštěvy v roce 2020.

No a Plaza de España bude v programu příště, myslím, že mám na jihu Španělska stále co objevovat a určitě by bylo super se tam ještě někdy vrátit. A tak se stalo loni, kdy jsem se do Sevilly vrátila a užila si to, co jsem pár let před nestihla.

Moderní umění není pro mě to pravé a tak jsem vynechala jak poprvé, tak i podruhé tzv. Setas de Sevilla – Sevillské houby 🍄 , jedná se o vyhlídkové plošiny se vstupem za 5€, třeba toto někoho zaujme. Pro milovníky starší architektury a věcí s historickým nádechem zaujme palác vyzdobený římskými mozaikami, jedná se o muzeum – Palacio de la Condesa de Lebrija a také palác z 15. století s muzeem uměním uvnitř – Palacio de las Dueñas.

GRANADA

Do Granady jsme jeli autobusem, protože po cestě byla výluka. Když se ve Španělsku něco opravuje, nic nejede. Chtěli bychom po nich doopravdy mnoho, aby při opravě kolejí nebo traťového vedení ještě zajistili autobus jako náhradní přepravu cestujících. A proto jsem již dopředu koupené jízdenky musela vyreklamovat, když jsem si všimla nenápadného dodatku s malým červeným vykřičníčkem. A v jízdním řádu RENFE svítilo suspensión del servicio – výluka. Milé to překvapení, aneb jak se dostat do Granady? Pán na nádraží byl doopravdy nápomocný, a za to mu dík! Doporučil autobus, společnost i kde je autobusové nádraží, abych si pořídila jízdenky. Finance za jízdenku mi byly vráceny na účet (placeno kartou), sice se to úplně nevyplatilo, protože česká banka nemá ráda eura, evidentně, a tak si účtovali nějaký ten nepříjemný poplatek. Nicméně, cesta do Granady byla autobusem, jak dlouhá byla a kolik stála, si už doopravdy nepamatuji.

Město Granada se nachází v provincii Granada a v autonomním společenství Andalusie. Vzhledem k tomu, že jsme se od pobřeží přesunuli do hor, tak toto město nalezneme 738 metrů nad mořem a to na úpatí Sierry Nevady.

S historií bych se opakovala jako u předchozích měst. A proto dodám jen pár zajímavostí. Když se Pyrenejský poloostrov dostal pod nadvládu Umajjovců, pod maurskou nadvládu bylo na tehdejším území al-Andalus založeno město s arabským názvem Gárnata/Karnatha s českým významem kopec cizinců. V 11. století si pro sebe Zawi ben Ziri (Almoravidové vládli v Granadě až do 1166) založil nezávislé království právě v Granadě. Poté se jeho panství rozšířilo i za řeku Darro. Poté tu, v Granadě, vládli Nasarové. 1492 byl zpečetěn osud Arabů při reconquistě. Pro zajímavost si určitě dohledáte více o Arabech na území Pyrenejského poloostrova.

Po příjezdu do cílové destinace, jsem se do pořádného kopce vydala místní MHD až skoro před vchod velmi rozlehlého komplexu Alhambra, L’Alhambra či jen Al-hambra. Každý z těchto názvů je pro stejný objekt a nemluvím tu o španělském voze Seat. Takto složitý a původem arabský název můžeme přeložit jako Slunečná cihla nebo Rudý hrad. Jedná se o středověký opevněný komplex paláců a pevností panovníků z Granady. Nachází se na vrcholu Sabika. Alhambra je maurská stavba vystavěna v maurském stylu a s prvky arte andaluz (andaluské umění), které je velmi bohaté na barvy, přepychové stropy a kopule. Tato stavba je velmi podobná křesťanským stavbám z pohledu rozložení objektů a to hrad, palác a obytné prostory pro poddané, také velké a rozsáhlé zahrady. Komplex je to obrovský a proto stojí navštívit osobně než si o něm jen povídat.

Co můžeme vidět v Alhambře?

Puerta de las Granadas, česky brána granátových jablek, která připomíná spíše vítězný oblouk, hlavní brána Puerta Judiciaria, česky brána soudu, je hlavním vstupem do Alhambry. Nachází se tu také Torre de vino, věž vína, také Plaza de los Aljibes, kde se nacházeli v minulosti vodní nádrže. Z přístupných věží jsou krásné rozhledy na zasněžené vrcholky hor Sierra Nevada.

Vstup do Maurského paláce Palacio Arabe, Casa Real nás provedou přes myrtový dvorek Patio de los Arrayanes nebo také pod názvem Patio de la Alberca (dvorek požehnání), kde se nachází mramorová vodní nádrž se zlatými rybkami a obklopená myrtami. Salón de los Embajadores, česky síň vyslanců, je největší v celém komplexu a sloužila jako přijímací síň sultána s trůnem nacházejícím se naproti vchodu.

Lví dvůr, Patio de los Leones, je dalším důležitým bodem. Nízké ochozy, bílý mramor, kopulovitá střecha s ornamenty. Dlaždice jsou také z bílého mramoru a ve středu nádvoří se nachází Lví fontána se 12 sochami lvů opět z bílého mramoru. Tato fontána je zajímavá tím, že sloužila jako hodiny, z každého lva proudila voda po dobu jedné hodiny. Nyní není funkční, protože křesťané po dobytí Granady ji rozebrali, aby zjistili princip, jak fungovala a už ji nedokázali dát dohromady.

Palacio Nazaríes je považován za nejkrásnější část celé Alhambry. Sem se člověk musí dostavit se vstupenkou na přesně stanovený čas, pokud to nestihne, má smůlu a do objektu se už nepodívá. Časy jsou dány proto, aby se do těch malých prostor lidi vešli. Je jasné, že pokud je v sezoně prohlídka po 20 minutách, tak tam narazíte na skupinky před vámi. Ale i tak, zastavte se a zadívejte se vzhůru, obdivujte klenby, zdobení stěn s kachličkami nebo vytesané dřevěné stropy barevně hrající či všudy přítomný bílý mramor různých tvarů, sochy a kamenná průčelí.

Dále tento komplex obsahuje Mexuar, Patio de Mexuar, Cuatro Dormitorios, Palacio de Comares, Sala de la Barca, Sala de los Abencerrajes, Sala de las dos Hermanas a také zde najdeme Baños (lázně), Palacio de Carlos V. (palác Karla V.) a mnoho dalšího…

A jako poslední bod jsem si nechala zahrady a palác Generalife. V březnu jsou už krásně rozkvetlé, plné zeleně a i dalších barev a všude je plno kytiček. Člověku se zdá, že se nachází v botanické zahradě. Čas si nechejte i na zahrady byla by to škoda si tuto část neprojít. Koncem března na těchto venkovních prostranstvích je i 35 stupňů. Palác Palacio de Generalife nebo jen Generalife se překládá jako Arifova zahrada nebo Architektova zahrada. Jedná se o letohrádek přibližně z konce 13. století, díky velkým úpravám a přestavbám toto může být sporné datum.

Villa de los Martires, Martyrův letohrádek je na vrcholu Monte Mauror a odkazuje na křesťanské otroky, kteří stavěli Alhambru. Torre Bermejas, česky Vermilionská věž nacházející se také na hoře Mauror ukazují zachovalé maurské opevnění. Tato věž byla používána jako kasárna nebo vězení.

Mohla bych tu pokračovat dál s výčtem míst, která jsou v Alhambře k vidění, co tam navštívit, na co se podívat a tak dále… Proto se podíváme na pár fotek

Jak jsem se dostala do Alhambry?

Byla to trošku bojovka, to přiznávám. Ano, všude se píše, jak si člověk má rezervovat lístky dopředu, a že na místě už nejsou k dispozici. Je to logické, když se jedná o památku, tak velkolepou a ještě zapsanou na seznamu UNESCO. Je doopravdy jedno, v jaké roční době tam přijedete, bude tam vždy plno. Těšíte se, že uvidíte takovou věc a hledáte, kde koupit lístky, ale… To by nebylo ono bez toho ale. Když si na internetu přečtete recenze typu, přišel jsem o 30€ a vstupenka nikde, tak se člověk docela zděsí! Údajný oficiální web prý nefunguje, nechodí potvrzovací emaily a jen to strhne penízky z karty. Neriskla bych to. Dalším způsobem je možnost zakoupení vstupenky v bankomatu Caixa, ale bohužel žádný jsem v Malaze nepotkala, tak tato možnost pořízení vstupenky odpadla.

Nezbývalo nic jiného než tam dojet na blind a doufat, že lístky ještě budou a prostě si tam na ně počkám. Ráno jsme přijeli a bylo asi 8 hodin a Alhambra otevírala své brány a turisti se jen hrnuli. Vystála jsem si docela dlouhou frontu, lístky už nebyly. Nepopsatelný to pocit, když tam člověk dorazí a zjistí, že lístky doopravdy už nejsou. A nedají se ani koupit a na další dny… Že má člověk využít výše uvedených tipů a přijít jindy.

Za svého čekání jsem se dozvěděla, že jsou i agentury, které tyto lístky zajišťují, což by bylo fajn. Ale tyto agentury se všechny nacházejí jen v Granadě anebo Madridu. Žádná Malaga nebo jiná destinace.

Ano, štěstí se na mě usmálo až po 2,5 hodinách čekání. Hlavně to nevzdat! Někomu propadla rezervace na 2 místa a rovnou do celého komplexu! To nejlepší co se mohlo stát! Dotyčný se nedostavil půl hodiny před vstupem do objektu, na který měl lístek zamluvený. Nevím, zda jsem byla strašně neodbytná anebo jsem tam jako jedna z mála stepovala už dlouho a paní za okýnkem se mě zželelo, že mi nakonec ty 2 lístky prodali. Se slovy, prohlídka začíná za půl hodiny, musíte to stihnout přesně. Předložila mi mapu, zaškrtla, kde jsme a kam musíme se slovy, že je to cesta na 20 minut přes skoro celý komplex. Popadla jsem mapu, lístky, věci, paní poděkovala a dala jsem se na úprk Alhambrou. Stihla jsem to! Přiběhla jsem tam uhnaná, ale stihla jsem to. Nebyli jsme jediní, kdo takhle dobíhali.

Rozhled z Alhamby na město je krásný, vidíte židovskou bílou čtvrť Albacín, vidíte Sierra Nevadu, ale to není všechno, Granada také se ukrývá mnohem více.

Centrum Granady, co ještě navštívit?

Na Plaza Isabela la Católica nalezneme pomník Katolickým veličenstvům. Ihned vedle je Corral del Carbón a pak uličkami projdeme ještě dále do kostela Iglesia Parroquial del Sagrario. Je tu i mohutná katedrála Catedral de Granada, krásně zdobená a má kopuli. U katedrály se ještě na chvíli zastavme, nachází de tu kaple Capilla Real, královská hrobka, která je přístupná asi za 5€. Jedná se o mauzoleum a muzeum katolických králů (Ferdinand a Isabela) ze 16. století. A po cestě zpět uvidíme ještě Real Monasterio de San Jerónimo, jedná se o klášter a stavba upoutá pozornost. Pořádají se tam mše a v těchto případech je nepřístupná.

Tímto se rozloučíme s Granadou a v podvečerních hodinách se zase vrátíme do Malagy.

CORDÓBA

Město Cordóba je hlavním městem provincie Cordóba a spadá také do autonomní provincie Andalusie. Z historie o tomto městě víme už 169 př. n . l., kdy na tomto místě stálo iberské sídlo s názvem Corduba, v arabštině poté Qurdoba. Zajímavějším časem pro Cordobu byla nadvláda Arabů, kteří ji dobyli 711 a v 716 zde ustanovili hlavní město islámského emirátu v Al-Andalus, který se v letech 756 změnil na Cordobský emirát a 929 na Cordobský chalífát. Toto období bylo pro město přínosné, stalo se bohatým městem a kulturním centrem islámu. Zajímavostí je, že zde žili vedle sebe jak židé, tak křesťané i muslimové. V 10. století byla vystavěna Mezquita, dnešní katedrála. Po reconquistě Cordóba připadla křesťanům a i za jejich vlády rozkvetla jako Sevilla v době Siglo de Oro. Poté přišel úpadek s epidemiemi a suchem.

Cordoba nás přivítala od vlakové stanice hned překrásným parkem Jardines de la Victoria, které nás vedli až do centra. Po cestě jsme přešli Plaza de la Constitución a další park s názvem Jardines de Vallellano až jsme došli k řece Guadalquivivir. Tu se nachází most Puente de San Rafael, ze kterého můžeme pozorovat mlýn Molino de la Alegría. Podél řeky se nachází i botanická zahrada, Real Jardín Botánico de Cordoba.

Pokud půjdeme podél řeky na druhou stranu narazíme na poměrně dosti ukrytou věž Torre de Guadalcabrillas a budeme lemovat opevnění pevnosti Alcazaru, se jménem Alcázar de los Reyes Cristianos. Jedná se o maurský palác z roku 1328 s rozsáhlými zahradami a vyhlídkovou věží. Zastávku tu vřele doporučuji, palác je zajímavý, vyhlídka je asi jediná, ze které je možný výhled na městě a relax v přilehlých zahradách, Jardines del Alcázar de los Reyes Cristianos, třeba s mandarinkou v ruce, kterých je tam dostatek.

U mostu Puente de Romano nalezneme už rozpadlý, ale historicky vzácný mlýn Molino de la Albolafia, na druhé straně řeky více zachovalejší mlýn Molino de San Antonio. Podél koryta je možné si udělat procházku. Most začíná u Mezquity vítězným obloukem, Arco del Triumfo, klene se přes řeku Guadalquivivir a na druhém konci se nachází muzeum ve věži Torre de Calahorra.

Když jsem už zmínila Mezquitu… Tak pojďme k tomu nejlepšímu tohoto města, stavbě dříve arabské, pak křesťanské, kde se mísí všechny prvky. Mezquita maurský styl/architektura se sálem sloupů, které jsou spojené oblouky a zajímavými freskami v bazilice. Tento obdélníkový komplex sloupů a oblouků uprostřed narušuje loď křesťanského kostela s kopulí. U tohoto objektu stojí i věž, možná tenkrát minaret, Torre Campanario. Podle recenzí se jedná o krásné výhledy, byla za mé návštěvy zavřena. Třeba se vám poštěstí výstup při vaší návštěvě. A poslední věcí, která se nachází v tomto areálu je Patio de los Naranjos, venkovní náměstíčko pomerančovníků. Vstupné do tohoto komplexu je podle denní doby, ve dne levnější, přes noc dražší… Webové stránky udávají, že vstupné do Mezquita-Catedral (což je hlavní objekt) je za 11€ a výstup na věž k tomu za 2€. Mají i různé kombinované vstupenky, záleží jen na vás, jak se rozhodnete na místě.

Cordoba je proslavena i uličkou s kytičkami, jedná se o historickou památku, je v centru, kousek od Mezquity a Plaza Agripación de Cofradías a nese název Calleja de las Flores. Kromě velkého množství kostelů, tu najdeme i synagogu. Aby to bylo doopravdy multikulturní, tak se v Cordobě nachází i zbytky Římského chrámu, tedy, už jen sloupy. Zajímavostí je i opevnění a brána Puerta de Almódovar, nalezneme tu sochy filozofů a myslitelů z dávných dob. A taky výborné občerstvovny, takové tapas uprostřed dne. Ideální! Také se zde nacházely dříve maurské lázně a u Jardines de la Merced se nachází palác se stejným jménem.

S jihem a krásami Andalusie se pro teď loučíme a přesouváme se výše na sever, a to do Madridu a jeho okolí. Cesta vláčkem příjemně ubíhala a už jsem se těšila na další zastávku v hlavním městě. Tam, kde to dobrodružství před pár dny začalo a také za pár dní skončí.

Pokračování příště!