Ve čtvrtém díle TOP 10 z Jihu se podíváme na město Český Krumlov a také na zámek, který naleznete zapsán na seznamu UNESCO. Magickou atmosféru nám navodí meandry řeky Vltavy, její záhadné zákruty a mocné jezy. Nakoukneme do historie, do královských zahrad a ponoříme se do tajů sídla mocných panovníků. A ze zámecké věžě spatříme městečko jako na dlani. Pojďme vyrazit!

V posledním díle jsme se dozvěděli více o krásném novogotickém zámku Hluboká. Nakousli jsme téma mocného rodu Schwarzenbergů a ti nás budou doprovázet i dnešním dílem.

Český Krumlov

Letecký snímek Českého Krumlova

Jméno města pochází z německého výrazu „Krumme Aue“. To je překládáno jako „Křivý luh“. Název byl odvozen podle přírodních podmínek, na kterých se město rozkládá. Krumlov leží v esovitě zakřivených meandrech řeky Vltavy. První zmínka o městě pochází z roku 1253, kde byl dnešní Český Krumlov označen jako Chrumbenowe.

Počátky města nám jsou trochu nejasné. Prameny udávají, že ve středověku vedly podél řeky Vltavy, na území dnešního Krumlova, obchodní stezky. Domníváme se, že v 9. století území patřilo patrně českému knížecímu rodu Slavníkovců. Rod Slavníkovců nám končí rokem 995, kdy byli vyvražděni knížecím rodem Přemyslovců. Přemyslovci tak získali nadvládu nad oblastí dnešního Českého Krumlova. Tyto državy Přemyslovců získává pak rok Vítkovců.

Zajímavá je legenda o původ rodu Vítkovců. Původ rodu Vítkovců je podle legendy již v antickém Římě. Vítkovci byli podle tohoto podání spřízněni s římským rodem Ursini, který měl sídlit na hoře „Mons Rosarum“ nedaleko města Říma. Poté, co byl v roce 546 Řím vypleněn vizigótským vůdcem Totila, rod opustil Řím a jeden z jeho členů jménem Vítek se ženou a potomkem putoval severním směrem přes Dunaj a nakonec se usadil v jižních Čechách. Tam založil nový rod, postupem doby získal rozlehlé državy, které pak před svou smrtí rozdělil mezi svých pět synů. Každý syn zároveň dostal do znaku pětilistou růži, která svou barvou symbolizovala jednotlivá panství.

Skutečnost je ale jiná. Vítek nepřišel do jižních Čech v 6. století, ale až ve 12. století. Nepocházel z italského rodu Ursini, ale z družiny českého knížete z rodu Přemyslovců.

V roce 1173 byl zmíněn Vítek z Prčice jako vyslanec k císaři Friedrichu Barbarossovi a až roku 1179 se pak patrně usadil v jižních Čechách. Vítek vlastnil mnoho, měl to štěstí, že mohl se svým majetkem volně disponovat. Rozhodl se jej rozdělit mezi své syny – Jindřicha z Hradce, Vítka II. staršího – (předchůdce rodu pánů z Krumlova), Vítka III. mladšího – (zakladatele rožmberského rodu), Vítka IV. a Sezimu.

Mezi državy rodu Vítkovců se pravděpodobně v té době řadila i nově založená sídla, jako byly Nové Hrady, Rožmberk, Třeboň a Krumlov. Krumlov měl být jejich v pořadí čtvrtým hradem. Tento významný historický okamžik je zachycen na obraze „Dělení růží“, který je k vidění na zámku Český Krumlov, ale lze jej spatřit i v Třeboni. Který je kopie a který originál vám sama nepovím. Můžete se zeptat při návštěvě zámku Krumov nebo Třeboň.

Dělení růží

Historickou skutečností zůstává osobnost Vítka z Prčic a to, že měl 5 synů:

Jindřicha – zakladatele Jindřichova Hradce – zlatá růže na modrém poli
Vítka II. staršího – praotce Vítkovců krumlovských – zelená růže ve stříbrném poli
Vítka III. mladšího – praotce Rožmberků – červená růže v stříbrném poli
Vítka IV. – praotce pánů z Třeboně a Landštejna – stříbrná růže v červeném poli
Sezimu – černá růže ve zlatém poli.

Více naleznete zde.

O přemyslovském rodu jsme si již něco pověděli v předchozích dílech, ale opakování matka moudrosti, tak ve stručnosti pojďme k následujícím řádkám.

Roku 1251 získal král Přemysl Otakar II. prostřednictvím sňatku s Annou Marií Babenberskou rakouské země. Usiloval o zalidnění šumavské oblasti na česko-rakouském pomezí. Chtěl propojit své dosavadní državy v Čechách s nově získanými územími v Rakousku. Při těchto snahách zasahoval ovšem i do oblastí, které byly dosud doménou rodu Vítkovců. Vznikala jednotlivá ohniska střetů krále s tehdy nejmocnějším šlechtickým rodem v zemi. Spor vznikl i ohledně založení královského města Českých Budějovic. Mezi Přemyslem Otakarem II. a Vítkovci docházelo k neshodám i ozbrojeným střetům, které vedly k oslabení mocenské pozice Přemysla Otakara II.

Již jsme si řekli, že roku 1253 bylo poprvé zmíněno jméno města Krumlov a to na listině moravského markraběte a rakouského a štýrského vévody Otakara, budoucího českého krále Přemysla Otakara II., ve které je mezi svědky uváděn Vítek z Krumlova (Witigo De Chrumbenowe).

Výstavba města probíhala ve dvou etapách. První část vznikala spontánně pod krumlovským hradem. Nazývala se Latrán (název Latrán nalezneme i v dnešní mapě Krumlova) a osídlili ji lidé, kteří byli spojeni se zajišťováním hospodářského chodu hradu. Název pravděpodobně pochází z latiny, kdy „latus“ znamená postranní část a označovaly se tak usedlosti vybudované vedle hradu.

Druhá část města byla vybudována na „zelené louce“, tedy v místech, kde dosud žádné sídliště nestálo. Krumlov nese typický kolonizační půdorys s kvadratickým náměstím v centru, z jehož rohů vybíhají ulice směřující k městským hradbám. Již od počátků vzniku města byla mezi obyvatelstvem zastoupena jak česká, tak i německá národnost. První písemné zmínky o skutečném městě pocházejí až z roku 1309 z listiny Jindřicha I. z Rožmberka.

Roku 1302 vymřela krumlovská větev Vítkovců. Jejich državy měly podle práva odúmrti připadnout králi. Krumlovské panství v té době tvořila rozvětvená síť hradů a poddanských městeček, které byly zdroji četných šlechtických příjmů. Člen další vlivné větve rodu Vítkovců, Jindřich z Rožmberka, si na králi Václavu II. vymohl porušení práva odúmrti a převedení krumlovských panství do držení Rožmberků. Ti pak určili Krumlov svým hlavním sídlem.

Hrad i podhradí za vlády rodu Rožmberků zaznamenaly největší rozkvět. Došlo k rozvoji řemesla a obchodu, stavěly se honosné měšťanské domy, město mělo nejrůznější práva – jako právo mílové, várečné, trhové. Byly vystavěny masné krámy, pivovary, dvakrát ročně se konal jarmark.

Ve 14. století je s Krumlovem spojen Petr I. z Rožmberka. Petr I. byl vychován v cisterciáckém klášteře ve Vyšším Brodě. Za jeho vlády byl zaznamenán rozmach rožmberského panství. Stal se prvním mužem soudobé politiky a zároveň i nejbohatším šlechticem země. V Krumlově založil kostel sv. Víta, špitál s kostelem sv. Jošta, povolal do města klarisky a františkány a na hradě nechal vystavět kapli sv. Jiří. U krále Jana Lucemburského vyjednal pozvání Židů do Krumlova. Židům byla vyhrazena zvláštní ulice a starali se především o správu rožmberských financí ve funkci komořích. Petrovi synové působili také v královských službách, například jeho nejstarší syn Jindřich padl roku 1346 po boku Jana Lucemburského v bitvě u Kresčaku.

V 15. století došlo k maximálnímu územnímu rozmachu panství, především v souvislosti s osobností Oldřicha II. z Rožmberka a jeho politikou v období husitských válek. Oldřich byl zprvu podporovatelem husitského hnutí, především co se týkalo sekularizace církevních majetků. (Při nich se značně obohatil pozemkovými zisky v neprospěch cisterciáckého kláštera Zlaté Koruny či Milevska.) Po husitských válkách konvertoval opět na stranu katolické církve. Jeho dvůr se stal politickým centrem a oporou papežské rekatolizace a zároveň sdružoval osobnosti umožňující postupnou recepci myšlenek humanismu a renesance v českém prostředí.

V poslední třetině 15. století dostalo město povolení ke konání pravidelných týdenních a výročních trhů. Trhy se konaly pravidelně každý týden v pondělí; výroční pak začínaly vždy v neděli před svatým Havlem a trvaly 8 dní. Krumlovští obchodovali s městy v Čechách a v Horním Rakousku. V tomto období se v Krumlově datuje počátek těžby stříbra.

Celé šestnácté století bylo dobou vlády posledních Rožmberků. Renesanční kavalír Vilém z Rožmberka byl iniciátorem přestaveb městských domů i zámku do renesanční podoby. Dne 14. 8. 1555 spojil Vilém dosud samostatné městské části – Latrán a Staré město – v jeden celek. Tím tak zabránil neustálým sporům o jednotlivá privilegia. Latrán měl do té doby prakticky postavení samostatné správní jednotky. Spory se týkaly práva na vaření bílého pšeničného piva, které bylo žádaným a výnosným produktem.

Roku 1601 byl Petr Vok z Rožmberka, poslední člen rodu, donucen opustit Krumlov. Stalo se tak v důsledku velkého zadlužení. Město Krumov podstoupil císaři Rudolfovi II. Habsburskému. Jak neslavně započalo sedmnácté století, tak i pokračovalo. V lednu roku 1611 město čelilo náporu pasovských vojsk, za třicetileté války bylo obsazeno císařskými vojsky. Poté roku 1622 císař Ferdinand II. Habsburský dal Krumlov štýrskému rodu Eggenberků za to, že ho v průběhu třicetileté války finančně podporovali. Eggenberkové měli Český Krumlov v držení po tři generace. Ještě v polovině 17.století došlo roku 1648 k vpádu Švédů.

Počátkem 18. století vymírá rod Eggenberků. Už roku 1719 nastupují v Krumlově k moci Schwarzenberkové. Za vlády Josefa Adama ze Schwarzenberku se opět v Krumlově stavělo a budovalo, co jen to šlo. Vzorem pro budování šlechtického dvora a standardu životního stylu byla samotná císařská rezidence ve Vídni. Ale už v 19. století Český Krumlov ztratil svůj charakter šlechtické rezidence a i průmyslového centra.

V 19. století nastaly pro město Krumlov změny. Byly zrušeny městské hradby, a až na jednu (Budějovickou), i všechny městské brány. Poblíž zámecké zahrady byly v závěru 19. století otevřeny tuhové doly, provoz zahájila továrna na lišty a rámečky a nový papírenský závod ve Větřní. V tomto století jsou zaznamenány občasné národnostní nepokoje mezi českým a německým obyvatelstvem. Po vyhlášení Československé republiky roku 1918 reagovala německá část obyvatelstva vyhlášením samostatné šumavské župy Böhmerwaldgau, která měla být součástí nového rakouského státu. Toto hnutí bylo vojensky potlačeno a Krumlov byl 28. 11. 1918 obsazen českou brannou mocí. Výnosem ministerstva vnitra z 30. 4. 1920 byl dosavadní název města Krumlov nahrazen názvem Český Krumlov, který byl uváděn již v roce 1439.

Za druhé světové války neprobíhaly v Krumlově žádné výrazné boje, nedošlo ani k bombardování. Krumlov byl v roce 1945 osvobozen americkými vojsky a po osvobození došlo k odsunu obyvatelstva německé národnosti. Od poloviny 60. let 20. století je snaha o zachování památkové hodnoty města Český Krumlov (roku 1963 byla vyhlášena městská památková rezervace), které je dnes zařazeno do Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO, od roku 1992.

Historie zámku

Hrad byl založen přibližně v polovině 13. století na strmém skalnatém ostrovu nad meandrem řeky Vltavy. Hrad postavili páni z Krumlova, kteří patřili k českému šlechtickému rodu Vítkovců. Název hradu pocházel ze staroněmeckého výrazu Crumbenowe, který charakterizuje přírodní terén, kde byl hrad vystavěn. Má popisovat místo na křivé louce nebo na nivě. Původní gotický hrad byl malým hrádkem s věží. Když staletí plynula, stal se z nej nejprve rozsáhlejší středověký hrad a později renesanční zámek, který dominoval celému okolí.

V roce 1302 rod pánů z Krumlova vymřel a hradu se ujali příbuzní Rožmberkové, nejen hradu, ale i města, jak jsme si již pověděli. Byl to jeden z nejpřednějších českých šlechtických rodů s erbem červené pětilisté růže na stříbrném poli.

Za vlády Jindřicha z Rožmberka (1262 – 1310) a jeho syna Petra I. z Rožmberka (†1347) došlo k rozšíření hradu. Také byla zahájena výstavba Horního hradu, který tvořily dva paláce a dvě mohutné čtvercové věže. Hradnesl kromě funkce obranné a obytné rovněž úlohu hlavního správního centra rozsáhlého krumlovského panství. Petr I. z Rožmberka, se snažil vytvořit z Českého Krumlova jihočeskou obdobu pražské královské metropole. Na žádost Petrovy manželky Kateřiny z Vartenberka byla na hradě postavena nová kaple sv. Jiří a sv. Kateřiny, která byla vysvěcena koncem roku 1334. Další přestavbu na zámku ještě ve stylu gotickém probíhaly za Oldřicha II. z Rožmberka v polovině 15. století. V tomto století byly zastavěny prostory dnešního čtvrtého nádvoří.

Petr IV. z Rožmberka vytvořil ze svého krumlovského hradu odpovídající reprezentativní sídlo s obytným centrem kolem třetího a čtvrtího hradního nádvoří. Bohužel jak tomu bývá, došlo i na neshody Petra IV. se synovci Janem III., Joštem III., Petrem V. a Jindřichem VII. Tyto rodinné problémy přinutily Petra IV. sepsat závěť. V závěti odkázal svůj majetek Zdeňku Lvu z Rožmitálu a dalším českým pánům.

V období renesance došlo k vrcholnému rozkvětu rožmberského panství. To nastalo s nástupem poslední generace Rožmberků, bratrů Viléma z Rožmberka (1535 – 1592) a Petra Voka z Rožmberka (1539 – 1611).

Vilém

Vilém zahájil svou kariéru vyzvednutím jména svého rodu. Jako malému se mu dostalo vzdělání a vstoupil do královských služeb. Vilém postupně dosahoval významných hodností, až byl roku 1570 jmenován nejvyšším purkrabím pražským. Roku 1585 mu španělský král Filip II. udělil řád Zlatého rouna. Vilém prokázal výborné diplomatické schopnosti při vnitrostátních sporech. Vilém z Rožmberka byl spřízněn s nejvýznamnějšími rody české, rakouské, německé, španělské, italské a polské šlechty a to i díky svým čtyřem sňatkům.

Zámek v Českém Krumlově získal za vlády Viléma z Rožmberka podobu honosného renesančního sídla a zároveň kulturního, společenského a hospodářského centra rozsáhlého rožmberského dominia. Vilém byl unešen nádherou renesanční Itálie, kam v letech 1551-1552 podnikl cestu. Po návratu do Čech začal Vilém s přestavbou starého rodového sídla pod vedením italských mistrů. Mohutný gotický hrad byl přestavěn tak, aby se přiblížil představám renesančního velmože. Poslední větší úpravy zámku nechal Vilém z Rožmberka provést roku 1588. Tehdy měla být zahájena rozsáhlá přestavba kolem třetího a čtvrtého nádvoří zámku.

Vilémova politická kariéra byla úspěšná. Bohužel v osobním životě neměl štěstí, ani z jednoho ze čtyř manželství se Vilémovi nenarodil očekávaný potomek – dědic. Vilém z Rožmberka zemřel v roce 1592 a majetku se ujal jeho mladší bratr Petr Vok z Rožmberka. Ten příliš nezasahoval do politiky, ale byl znám jako vášnivý sběratel knih, uměleckých předmětů a nejrůznějších kuriozit. Nedostalo se mu takového vzdělání jako Vilémovi, ale díky své touze po vědění patřil k nejvzdělanějším šlechticům své doby.

Petr Vok se snažil uchovat rodový majetek, ale na nátlak věřitelů byl donucen k prodeji některých panství. Po smrti své manželky Kateřiny Rožmberské z Ludanic se Petr Vok rozhodl v roce 1601 prodat staré rodové sídlo v Českém Krumlově císaři Rudolfovi II. Habsburskému a odstěhoval se do Třeboně. Císař zámek nikdy osobně nenavštívil.

Petr Vok

Český Krumlov ztratil postavení aristokratické rezidence, správního a společenského centra. V roce 1610 postihl první nádvoří zámku požár. Roku 1611 bylo město obsazeno pasovským vojskem. A v roce 1622 daroval císař Ferdinand II. Habsburský krumlovské panství štýrskému rodu Eggenberků.

Společně s rodem Eggenberků se přesouváme už do období honosného baroka. Roku 1623 byli Eggenberkové povýšeni do stavu říšských knížat a o dva roky později, roku 1625, jim byl udělen velký palatinát (např. právo razit vlastní mince). Zámek v Českém Krumlově se stal rezidenčním sídlem rodu až za panování Jana Kristiána I. z Eggenberku (1641 – 1710) a jeho Marie Arnoštky z Eggenberku, rozené ze Schwarzenberku (1649 – 1719). Tento manželský pár upřednostňoval zejména divadlo a hudbu, stranou jejich zájmu však nezůstalo výtvarné umění ani zámecká knihovna. Divadlo se hrálo nejdříve v zámeckém Jelením (dnešním Maškarním) sále. Roku 1686 byla otevřena samostatná divadelní budova za Plášťovým mostem vedle Renesančního domu se stálým divadelním souborem. Knížecí manželé nechali podle dobové módy upravit celý areál zámeckého rezidenčního sídla.

Na konci 17. století došlo k založení zámecké barokní zahrady. Novou přestavbou prošel i Horní hrad. Došlo k úpravám a rozšíření interiérů, byla vyrovnána podlaží, aby se sály spojily do jedné roviny. Také byla vybudována mohutná barokní schodiště. Byl zřízen nový dřevěný Plášťový most. Na druhém nádvoří vznikla budova Mincovny.

Jan Kristián I. z Eggenberku neměl mužského potomka a po jeho smrti došlo k vymření rodu po mužské linii. Kněžna Marie Arnoštka odkázala majetek svému synovci, knížeti Adamu Františkovi ze Schwarzenberku (1680 – 1732), který se jej v roce 1719 ujal. Adam František pozvedl českokrumlovské panství, bylo v rukou náruživého lovce, barokního kavalíra a dokonce obdrželo vévodský titul roku 1723. Na vrcholu slávy a úspěchu zastihla Adama Františka smrt, když byl zraněn střelou císaře Karla VI. na lovu u Brandýsa nad Labem.

Majetku se ujal vévoda Josef Adam ze Schwarzenberku (1722 – 1782) pod poručnickým vedením své matky Eleonory Amálie z Lobkovic. Josef Adam dosáhl rychlého politického a společenského vzestupu u císařského dvora ve Vídni. V období vrcholného baroka a rokoka došlo k přestavbě Kaple sv. Jiří a přístavby horního patra zámecké rezidence. V horním patře vznikly dva sály. Oba sály byly součástí rozsáhlého komplexu určeného pro zábavu a požitek. V Zrcadlovém sále se konaly koncerty, v Maškarním sále bály a maškarní plesy. Přímo ze sálu vedla dřevěná chodba Plášťového mostu do nově upraveného zámeckého divadla. Spojovací chodba pokračovala až do keřových bludišť v zámecké zahradě v Českém Krumlově.

V letech 1755 až 1757 došlo k přestavbě zahradního letohrádku Bellarie, v zadní části zahrady byl v roce 1752 vybudován dřevěný hudební pavilón. V letech 1744 – 1746 byla u zámku vybudována zimní zámecká jízdárna podle projektu Andrease Altomonteho. Na konci 18. století, spolu s nástupem klasicismu, stavební ruch na krumlovském zámku ustal.

Na počátku 19. století došlo k rozdělení českokrumlovského majetku mezi dva bratry: Josef (1769 – 1833) a Karel I. Filip (1771 – 1820). Starší Josef se stal zakladatelem první rodové linie – primogenitury, která nadále vlastnila jako hlavní rodová sídla zámky Český Krumlov a Hlubokou. Mladší Karel I. si určil za své rodové sídlo Orlík, kde od té doby sídlila druhá linie rodu Schwarzenberků – sekundogenitura. Karel I. ze Schwarzenberku se proslavil jako vynikající vojevůdce a diplomat v době napoleonských válek.

Starší Josef ze Schwarzenberku dokázal udržet hospodářskou prosperitu schwarzenberského panství během válečných let i po rozdělení rodového majetku. (Například v roce 1800 založil lesnickou školu ve Zlaté Koruně, o rok později Schwarzenberský hospodářský ústav přímo v prostorách českokrumlovského zámku. K dílům technického charakteru patřil Schwarzenberský plavební kanál, dokončený za vlády Josefa ze Schwarzenberku, po kterém se splavovalo dříví ze šumavských hvozdů až do Vídně.)

Zrušení poddanství v roce 1848 znamenalo rozsáhlé změny ve vedení hospodářství, kterými však schwarzenberský majetek pod správou Jana Adolfa II. prošel bez úhony. Jan Adolf II. hledal nové podnikatelské možnosti ve sklářství, v oblasti železniční a říční dopravy.

Jan Adolf II. se svou chotí Eleonorou několikrát navštívili Anglii, která se pro oba stala zdrojem nekonečné inspirace. Podle vzoru anglického pozdně gotického sídla Windsdoru si nechali přestavět zámek na Hluboké v módním novogotickém stylu a od poloviny 19. století tam již natrvalo přesunuli své sídlo.

Na počátku 20. století se kníže Adolf Josef ze Schwarzenberku (1832-1914) začal zabývat otázkou obnovy krumlovského zámku. Uvědomoval si jeho kulturní a historický význam a v roce 1900 se rozhodl část schwarzenberských reprezentačních pokojů zpřístupnit veřejnosti. V roce 1909 se přistoupilo k restaurování maleb a fresek v renesančních pokojích, zabílených v roce 1748.

Nový kníže Jan Nepomuk (1860 – 1938) se musel vyrovnat se vznikem samostatného československého státu. Došlo ke zrušení šlechtických privilegií, také na jeho straně nebyla ani pozemková reforma, která znamenala pro Schwarzenberky ztrátu rozsáhlých půdních fondů, statků, lesů a průmyslových podniků.

A pak přišly ne moc příznivé podmínky dvacátého století. V roce 1939 odešel poslední reprezentant rodu JUDr. Adolf ze Schwarzenberku do exilu. V roce 1940 byl majetek rodu Schwarzenberků zkonfiskován gestapem. Po válce v květnu 1945 byla zavedena česká národní správa. V roce 1947 vstoupil v platnost zákon Lex Schwarzenberg, kterým majetek schwarzenberského rodu na území Československa přešel na Zemi českou. Po zrušení zemského zřízení v roce 1950 se stal definitivně majetkem československého státu a správu zámku v Českém Krumlově převzala Státní památková správa Praha, která zahájila inventarizaci veškerého movitého majetku.

Do roku 1972 byl Státní zámek Český Krumlov ve správě ONV v Českém Krumlově, pak přešel znovu do správy Krajského střediska památkové péče a ochrany přírody. S platností od 1. 1. 1991 zřídilo ministerstvo kultury Československé republiky Státní památkový ústav v Českých Budějovicích. Od toho roku Státní památkový ústav v Českých Budějovicích vykonává právo hospodaření ke státnímu majetku, tedy i vůči Správě zámku v Českém Krumlově.

Československý stát otevřel brány zámku veřejnosti, ale údržba areálu byla velmi finančně nákladná a zámek i zámecký park nadále chátral. Zámecký komplex i město Český Krumlov získalo postupně status nejvyšší památkové ochrany – v roce 1963 bylo město prohlášeno městskou památkovou rezervací, v roce 1989 byl areál zámku vyhlášen národní kulturní památkou a v roce 1992 byl celý historický komplex zapsán do Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.

A co je na zámku k vidění?

Návštěvníkům jsou zpřístupněny nejvýznamnější části interiérového i exteriérového charakteru. Dvě prohlídkové trasy v horní části zámku seznamují návštěvníky s původními historickými interiéry ze 16., 18. a 19. století, rekonstruovanými podle dobových inventárních soupisů a ikonografického materiálu. Zpřístupněna je zámecká věž s vyhlídkovým ochozem a přilehlými prostorami, před výstupem na věž je v ceně i návštěva muzea.

Zajímavá je také prohlídka interiérů znovu zpřístupněného barokního zámeckého divadla v Českém Krumlově.

Určitě bych nevynechala ani zámeckou zahradu, která je volně přístupná. Uvnitř kromě kaskádové fontány a zásobovacího jezírka naleznete i Letohrádek Bellarie a ihned naproti němu i Otáčivé hlediště V Českém Krumlově, na kterém hraje Jihočeské divadlo každým rokem v letních měsících divadelní představení. Program bývá obsáhlý, a pokud se počasí vydaří a nespláchne vás déšť, tak si užijete zajímavou atmosféru divadla s nejvyšším stropem na světě, ze kterého se vám možná i hlava zatočí. Komáři součástí. Poznáte sami, až se sem vypravíte!

Další místa v Českém Krumlově

Pokochejte se rozkvetlou zámeckou zahradou, pak projdete všemi nádvořími zámku až na Latrán. Kromě Minoritského kláštera zde naleznete i Pivovarskou zahradu. I Krumlov byl městem piva. I když v dnešní době do Pivovarské zahrady vyrazíme spíše na nějaký hudební festival. Ale pokud vás zajímá spíše něco z historie, můžete se podívat ZDE.

Součástí zámeckého areálu je barokní zahrada založená v 17. století. Naleznete ji na návrší a svahu, který přiléhá z jihozápadní strany k budovám zámku. Od konce 18. století byla rokoková zahrada postupně proměňována jednoduchými klasicistními úpravami. V 19. století byl vzhled zahrady velmi změněn ve stylu anglického parku. Vstupné je zdarma, ale pozor, zahrada bývá od listopadu do konce března uzavřena. Raději ověřte, zda je přístupná před její návštěvou. Byla by škoda ji vynechat.

Na druhou stranu meandru Vltavy se dostaneme přes Lazebnický most nebo přes Lávku pod Zámkem. Spletitými uličkami dorazíme až na Náměstí Svornosti, kde spatříme kašnu a morový sloup. Kde, kromě mnoha restaurací a kaváren, nalezneme také katolický Kostel svatého Víta s překrásnými freskami. Jedná se o pozdně gotický kostel z počátku patnáctého století. Přesně na tomto místě stál první kostel Krumlova, který byl založen v roce 1309. Poté byla vystavěna i první fara roku 1317 Petrem I. z Rožmberka. Hlavní přestavba byla zahájena až za vlády Rožmberka Jindřicha III. Hlavním důvodem bylo, že původní kostel již nebyl schopen pojmout dostatek věřících stále se rozrůstajícího města.

Přes další most se přemístíme za další zákrut meandru Vltavy, ale zde nenalezneme tolik už historických památek jako v centru. V této části si můžeme odpočinout v městském parku nebo navštívit muzeum a ateliér Egona Schieleho. A kdo to vlastně byl? Egon Schiele byl rakouským malířem a kreslířem. Působil ve Vídni. Měl vlastní styl, který je řazen do expresionismu. Je autorem provokativních aktů v pohnutých pozicích, portrétů měst a vlastních podobizen. Často pobýval a tvořil v Českém Krumlově.

Za zmínku stojí i židovská synagoga. Synagoga v Českém Krumlově byla postavena roku 1909 místní Židovskou obcí. Jednalo se o první stavbu v Rakousku Uhersku, na jejíž stavbu byla použita železobetonová konstrukce. K bohoslužebným účelům byla synagoga využívána do roku 1938, po válce sloužila Církvi československé husitské a po roce 1969 jako skladiště kulis zámeckého barokního divadla. Po roce 1990 byla navrácena Židovské obci.

Nebo raději navštívíte grafitový důl? Láká vás podzemí, pořádná černočerná tma a zajímá vás jak se těží grafit? Do podzemí si užijete jízdu důlním vlakem, kterým dříve jezdili horníci na šichtu. Poté poputujete hezky po svých až do cíle na povrch zemský.

Zdroje: UNESCO, Zámek ČK, Historie ČK

Tags:

1 Comment

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *