32 hodin v Londýně

Přejete si další cestovatelský příběh v této necestovatelské době❌🌍? Poměrně šílený nápad byl na počátku roku 2019, psal se leden, konkrétně předposlední den ledna roku 2019. Jsem milovníkem teplého podnebí a když to jde, tak se pokouším každým začátkem roku na pár dní někam do teplých krajin utéct. Rok 2019 ale začal nevšedně. Nebyla žádná cesta do teplého a sluníčkem prohřátého Španělska… Byl to úplný opak, na sever, do zimy a mrazu.

Sny se mají plnit, a proto si ten svůj cestovatelský seznam plním. Ne, že by toto byla přesně položka na seznamu, která je TOP a měla by se splnit, ale byl to spíš takový spontánní nápad, jak si oživit vzpomínky z roku 2011. Přeneseme se nyní o 10 let zpět. Vyrazila jsem tenkrát podruhé letecky za poznáním nového kousku cizí země. Od té doby už uplynulo sousta času a i dalších letů. Tenkrát, vyděšená z letadel, nedůvěřující tunám plechu, že by mohli létat a dneska milující a obdivující letadla. Ano, hodně se toho změnilo…

Throwback v čase: Rok 2011 byl rokem odpočítávajícím dny do té velké události nadcházejícího roku 2012 konané v Londýně. Víte, o čem mluvím? Žádný konec světa, to tenkrát nebyl, mluvím o olympiádě! Hodně lidí žijící tím, že bude olympiáda… Ne, že bych z toho tenkrát nic neměla, to měla, ale chtěla jsem zažít nějaký ten poklidnější Londýn.

Ehm, 32 hodin v Londýně, jak už vypovídá nadpis, nezní úplně jako poklidné strávení času plné odpočinku. Pro někoho to může znít jako šílený úprk. Svým způsobem je to úprk, ale když si to dobře naplánujete (což jsem vůbec nestihla), tak je to skvělé. Na co dělat plány, když vás netlačí otevírací doba památek a máte tak bajvoko v hlavě, co byste chtěli vidět. Spontánní výlety jsou prostě nelepší!

Kdy se vám poštěstí doletět z naší matičky Prahy do Londýna za cenu, za jakou dojede dospělý z Prahy do Budějc? Je to velmi úsměvný příklad… Ve vlaku strávíte 2 hodiny, když vezmete Jižní express, 2 hodiny strávíte v letadle z Prahy na Stansted, oboje za velmi podobnou cenu a stejný časový úsek. Jen u těch zavazadel to bude trošku jiné. Ale co člověk vlastně potřebuje na 2 dny? Vlastně ještě méně, na 32 hodin čistého času v Londýně a pro rejpaly ještě + 4hodiny cesty. Výlet, který se dá stihnout za méně než 2 dny!

Zajímavé putování začalo odletem v 7 ráno z letiště Praha PRG, po přistání na Stansted STN (na ty letecký hatlamatilky si budete muset zvyknout, pracovní deformace z letiště mě stále drží – ale o tom někdy jindy). První cesta z letiště vedla na Liverpool Street Station, kterou můžeme považovat za nejlépe situovaný bod, odkud je to nejblíže k londýnskému Oku (London Eye) a na Westminster. Kdyby někdo chtěl nejprve za královnou na ranní kávu, tak i kousek od Buckinghamu se dá dojet. Já jsem spíše upřednostnila u královny čaj o páté, takže jsem si návštěvu Buckinghamu nechala až na večer, abych se vyhnula monstrózní přehlídce, kterou jsem už spatřila jednou ve svém životě a tentokrát viděla Buckinghamský palác Buckingham Palace) ve večerním osvětlení.

Westminster, část, kde se to turisty jen hemží. Od krásného pohledu na moderní architekturu Londýna s Okem a moderními čtvrťmi v dálce… Naší pozornost upoutá především na Westminsteru budova parlamentu (Houses of Parliament), Westminsterská katedrála (Westminster Cathedral) a tenkrát bohužel Big Ben pod lešením. Kousek od Westminsteru se nachází katedrála svatého Pavla (Saint Paul Cathedral), která je ukryta v srdci města a o svou existenci se hrdě hlásí její krásná a vysoká kopule, která je doopravdy vidět odevšud. Tuto památku jsem si nechala až na odpoledne a využila jsem krásného počasí s modrou oblohou nad hlavou k procházce kolem Temže (Thames). Mé kroky vedly k nejznámější a nejděsivější pevnosti v dějinách lidstva, Palác a pevnost Jejího Veličenstva (Her Majesty’s Palace and Fortress, The Tower of London), Tower nám nabízí děsivou historii, která se začíná psát Vilémem Dobyvatelem už v 11. století, kdy nechal vybudovat Bílou Věž (White Tower). Od pevnosti se přesouvám pomalu na visutý a zvedací most v Londýně a to na Tower Bridge, myslím, že je k nepřehlédnutí, ať už jen svou mohutností, tak modrobílou barvou na jeho zdobení. Pomalu se na obloze začínají objevovat bíle mráčky a od vody začíná více foukat, ale to nebrání k tomu projít si promenádu, okouknout moderní radnici a pomalu se přemístit k další mnohem starší památce než je moderní City Hall. Na tomto břehu (Bankside) se nachází i The Globe Theater, které nás přenáší do 17. století a doby jednoho z největších umělců morbidního dramatu – tragédie a také krásných viktoriánských sonetů, Williama Shakespeara. Sama bych možná tuto nenápadnou bílou budovu se střechou jako v 17. století nehodnotila jako za návštěvu stojící, ale musím říct, že doopravdy ta prohlídka za to stála! Po příchodu do divadla jsem měla štěstí, prohlídka začínala za 5 minut a do expozice před, jsem se mohla pak zpětně vrátit a v klidu si ji prohlídnout. Vše souvisí se vším a milá slečna jako průvodkyně dodala tomuto místu záhadnou atmosféru poutavým výkladem. Ač je to replika (toto mě zprvu odradilo, proto jsem váhala, zda se půjdu podívat) divadla Globe v Southwarku, tak i přesto stojí za návštěvu. Prohlídka trvá 30-40 minut, na expozici jsem si vyhradila asi tak půl hodinku. Nemůžeme opomenout britské herce, kteří tu hráli jako třeba Judi Dench nebo Tom Hiddleston…

Po opuštění The Globe se nám den začal chýlit k večeru a slunce pomalu začalo zapadat a ukazovat nám podvečerní Londýn v jiných stínech. Pocitová teplota klesala a od řeky byla ještě větší zima. Kousek od The Globe je Millenium Bridge, po kterém se dostaneme k již zmiňované katedrále na druhém břehu (to zní dost divně)… Druhý břeh mi evokuje seriál The Night Manager a nebo sídlo MI6 z Jamese Bonda 🍸. Druhý břeh Londýna je velmi moderní část, plná obchodů, kanceláří, kaváren a mnoho dalšího. Byl čas splnit další položku a dát si pravý černý londýnský čaj, radši bez mlíka, i když mě to lákalo vyzkoušet, ale spíše jsem toužila po teplém a poměrně známém nápoji než po experimentu. Dále byl čas vyrazit k Guildhal, což je úžasná stavba, kde se pojí moderní a gotická architektura, jako umělecká galerie je skvěle zakomponována. No a co pak, když se už začínalo šeřit? Přece na ten čaj ke královně 🍵 Buckingham večer má své kouzlo, není tam tolik lidí jako na přehlídky gardy. Nakonec jsem den zakončila pořádným zashopováním na Oxford Street a poté co jsem odcházela s plnou taškou z Primarku, tak jsem si říkala, abych si nemusela připlatit další zavazadlo, až poletím domů. Naštěstí toto nebylo nutné.

Ač den byl klidný, večer byl naopak akční. Další fail s bookingem, který byl třeba řešit, jak tam, tak tady. Ve finále jednou karta funguje a podruhé není možné strhnout platbu… A to člověk jen vyměnil údaje o platnosti, prostě se jim tam nepropisují údaje. Naštěstí jsem se mohla ubytovat, když jsem to zaplatila hotově, kdo by chtěl v 21 večer hledat náhradní ubytování? (u nás v 22hod).

Ubytování na jednu noc za přijatelnou cenu, i když tam bylo slyšet mnoho, ale teplo tam bylo a WC se sprchou na pokoji, snídaně v ceně taky. Tentokrát recenze na bookingu odpovídaly, že na jednu až 2 noci ideální, jako úschovna zavazadel taky a snídaně, že se daly, ačkoliv byl každý den stejný výběr. Mezi 9-10 hodinou jsme vyrazili na spoj do Britského muzea (The British Museum). Počasí už díky tlakové níži Oscar bylo o dost chladnější a tmavší obloha nás pronásledovala víc než předešlý den. Britské muzeum má pro mě zajímavé sekce o historii Latinské Ameriky, ale také o Egyptu, každý je fascinován něčím jiným, co tento rozsáhlý komplex nabízí. Od pravěku, přes egyptské umění až po civilizace v Mesoamerice, tak i modernější umění. Za tento den jsem si prošla plno uliček, potkala plno různých velmi odlišných hospod a projela se typickým červeným doubledeckerem 🚍, vyfotila se s červenou budkou🤳, která nebyla počmáraná a zdevastovaná a měla dokonce i sluchátko ☎📞. V 5 hodin místního času jsem už seděla v letadle✈ a čekala na odlet, který byl na čas, asi chtěli, co nejdříve odletět té tlakové níži, která se hnala na Anglii. Dovolila bych si říci, že nás zastihla ve vzduchu při přeletu nad La Manchem, kdy se ozvaly pěkné turbulence, ale nad pevninou se to po pár desítek minut trochu zklidnilo. Do PRG jsme doletěli v pořádku a dokonce jsem hochům ochotná odpustit i to tvrdé přistání. Doma je doma!

Doprava po Londýně? Výhodná je jízdenka na 24 hodin. Pozor, její platnost končí půlnocí! Dobíjí se na kartu Oyster card, která by měla jít vrátit za předem investovanou zálohu 5£, to se mi ale nepodařilo. Potřebovala jsem ji na dojezd na letiště a tam nebylo kde vrátit. Je možné, že jsem mohla stánek přehlídnout… Tak třeba příště.

Na závěr se pojďme zasmát nad neplatnými bankovkami. Před těmi 8 lety (v době návštěvy a psaní článku) Londýn vypadal stejně, ale za tu dobu se toho i dost změnilo, třeba takové bankovky, 5-ti a 10-ti librovka už mají na sobě takové průhledné okýnka, které ty staré nemají. Bohužel je nikde neberou a je to úplná mission impossible se jich zbavit. Nějaké se mi podařilo udat, ale ještě mi 5£ zůstala, tak asi na památku 💷. Vyměnit se dají leda tak v bance, kde musíte mít účet nebo se prostě musíte snažit ve směnárně a přijmout jejich nevýhodný kurz 5 za 4£. Na 20£ se tato modernizace, co trvá už rok, ještě nedostala (v roce 2019, jak je tomu teď nemám už update), takže pokud nějaké máte, tak asi bude nejlepší je proměnit zpět.

Otázka na závěr: Změnila se už 20£ bankovka?