Adventní čas v Katalánsku

Strávit Vánoce v zahraničí, někde v teple a na pláži s koktejlem v ruce, je mým snem už pár let. Ale než se k tomuto přání dostanu je třeba pomalu a jistě prozkoumat adventní čas i někde jinde než u nás či u našich blízkých sousedů. Ano, německé trhy jsou zárukou vánoční atmosféry, některé rakouské taky, ale jak vypadají ty, které by se daly užít doslova na pláži? Vánoční koledy, žádný sníh, příjemná teplota, sluníčko nad hlavou a vánoční trhy. Krásná představa, ale je tomu doopravdy tak?

Na průzkum této skutečnosti se vydáme do Katalánska. Barcelona bude zajisté vánoční výzdobou a atmosférou určitě žít. A tak kupuju v předvánočním čase, cca 3 týdny před odletem, letenky do světové metropole. Na internetu hledám informace o adventu v Barceloně a moc českých stránek o tomto tématu neexistuje, hledám tedy ve španělštině a nějaké informace získám, ale moc jich není. V ten moment jsem poměrně překvapena, že takový poměrně dosti věřící stát to neprožívá tak jako u nás nebo u sousedů v Německu. Nakonec jsem našla i stránku nějaké CK, která na vánoční trhy pořádá zájezdy. Tak to přece nebude tak zlý, ne?

Na cestě

A tak v pátek 13. sedáme odpoledne na letadlo do Barcelony. Vzlétáme i přilétáme za tmy a moc toho není vidět, nad Prahou jsou mračna. Když se dostaneme výš, je vidět krásný západ slunce a při klesání nad Barcelonou i krásně nasvícené město. Ryanair mi nadělil předčasný vánoční dárek a to sedadlo u okýnka. Na letišti v Barceloně máme docela na spěch, letadlo mělo 45 minut zpoždění a nám zbývá posledních ani ne 20 minut na to, abychom našli informační stánek a vyzvedli si předem koupenou Barcelona Card. (Co to je, vysvětlím později).

Slečna na informacích byla příjemná, rovnou nám doporučila nejlepší spojení k hotelu. I když jsme se museli pořádně projít na stanici metra, byla to cesta na hodinu do centra. S jedním přestupem vystupujeme z metra na zastávce Sagrada Familia a navigace hlásí 7 minut pěšky k hotelu. Když jsem viděla některé cenovky za 3 noci v širším centru Barcelony, nechtěla jsem věřit. Booking přidával podivných 20€ navíc ke každé rezervaci, ačkoliv to ubytování nemělo nikde napsáno, co je to za poplatek, žádná turistická taxa to nebyla, protože ta pro 2 osoby na 3 noci činila 33€. Airbnb bylo velmi drahé či daleko od metra nebo jakékoliv MHD a tak vyhrál 3* hotel 500m od Sagrady, který jsem rezervovala přímo přes jejich web. Katalánsko je drahé a vždy drahé bylo, ale mít hotel v dobré lokalitě a ještě se snídaní je ve velkých městech nutnost. Kdo by chtěl na průzkum historického centra jet hodinu MHD? Možná bych to sama pro sebe zvolila, ale ne, když člověk nejede sám. Doporučení na hotel? Hotel Sagrada Familia, na webu měli lepší a levnější nabídku než na Bookingu, občas je fajn si to prověřit.

Po ubytování jsme ještě vyrazili na menší nákup, hlavně něco k pití na další dny, protože v neděli jsou všechny obchody ve Španělsku zavřené. Poslední procházka večera byla k Sagrada Familia a na střechu hotelu, odkud byly vidět věže SF.

Den druhý, architektura a Gaudí

Sobota se nesla v duchu poznávání převážně interiérů vyhlášených památek. Hned po snídani jsme vyrazili na metro a dojeli doslova na sardinky k první zastávce dne. Bylo něco po 9:30 a město začínalo žít. První zastávkou byla Casa Vicens. Jedná se o malý a elegantní dům v barcelonské čtvrti Grácia a je považován za jedno z nejmenších a nejméně známých děl architekta Antoni Gaudího. Byla postavena v letech 1883-1888. Jedná se o vůbec první Gaudiho veřejnou stavbu. Stavba je charakteristická svým originálním a extravagantním stylem, který je plný barev, ornamentů a geometrických tvarech. Spadá do katalánského modernismu. Gaudí se při návrhu stavby inspiroval katalánskou kulturou a přírodou. To je patrné na fasádě stavby, která je pokryta zdobenými keramickými dlaždicemi a zdobenými okny. Prohlídka začíná v zahradě, která byla kdysi mnohem větší, než je nyní. Musela se zmenšit kvůli stavbě obytných domů při výstavbě města. Ze zahrady budeme postupně procházet jednotlivá patra domů, až dojdeme na střechu. Nečekejte zde žádné wow výhledy, na ty si budeme muset ještě počkat. S Barcelona Card (dále jen jako BCN Card), zde máte slevu na vstupném 20%.

Vstupenky jsem dopředu nekupovala do žádného objektu, který měl slevu na BCN Card. Bylo to mimo hlavní sezónu a tak jsem to mohla risknout. Taky jsem netušila, kolik času nám zabere přesun MHD mezi jednotlivými objekty a jak dlouhá bude v reálu prohlídka. Dobré vědět, že sleva na BCN Card je až v momentě předložení karty, při koupi vstupenky.

Druhou zastávkou dne byla stavba La Pedrera neboli Casa Milá. Ale jen zvenčí, protože v plánu byly jiné stavby a stejně neměli na dopolední prohlídku volné místa.

Budova nese dvě jména a La Pedrera v katalánštině znamená kamenolom. Tento název dostala proto, že ji tak překřtili místní právě kvůli jejím zaobleným křivkám. Údajně turisti tuto budovu znají jen pod názvem Casa Milá, já tedy nevím, pro mě to vždy byl kamenolom čili La Pedrera. A kdo ji postavil? Kdo jiný než Gaudi. Stavba probíhala od roku 1906 až do roku 1910. Je to secesní stavba s prvky španělské gotiky a baroka. Fasáda domu je zakřivená, obsahuje různé vypoukliny, oblouky a hrboly. Na střešní terase jsou obloukovité komíny s typickou Gaudího mozaikou. Jedná se o poslední světskou stavbu Antonia Gaudího. Poté se už věnoval až do své smrti chrámu Sagrada Família.

Hned přes ulici stojí další Gaudiho stavba a to Casa Batlló. Tento dům se nachází na třídě Passeig de Grácia a jako i další domy na této ulici spadají do tzv. bloku sváru známém tako jako Manzana de la Discordia (překlad: Jablko sváru). Šlo o to vybudovat co nejlepší dům, jak vzhledově, tak funkčností. Do sporu se dostaly Casa Batlló, Casa Amatller a Casa Lleó i Morera. Někdy se přidávají i další dvě stavby Casa Mulleras a Casa Bonet. Všechny tyto domy jsou blízko sebe, jedna stavba od druhé se výrazně stylově liší. Každý autor měl jinou inspiraci.

Casa Batlló je dům ve stylu modernismu, který vytvořil v roce 1904 Antoni Gaudí na zakázku tehdejšího movitého továrníka Josepa Battló. Zvenčí stavba trochu připomíná nedalekou La Pedreru. Je ale postavena na daleko menší ploše a i její fasáda je od té sousední hodně odlišná. Místní o Casa Batlló mluví jako o domu kostí či domu draka. Balkóny připomínají zuby nějaké příšery. Casa Batlló se pyšní ojedinělou třpytivou fasádou vytvořenou z barevné mozaiky se zvláštními vyčnívajícími okny neobvyklého obloukovitého tvaru. Uvnitř nás čeká mnoho zajímavostí, kromě falešných stropů, také oblíbený Gaudiho prvek hra světla a stínu.

Objekt nabízí tři druhy vstupného, základní označeno jako blue, pak silver a to nejlepší jako gold. Na všechny vstupy máte slevu 7€ s BCN Card. Zvolili jsme vstup gold, protože bylo možné jít na prohlídku za pár minut. Byla to zajímavá zkušenost moderního přístupu s virtuální realitou v historickém domě. Jako bonus je v této vstupence i byt Josepa Battló. Interiér byl velmi zvláštní, na naši dobu a musel být doslova ulítlý na dobu 19. století.

Na Casa Batlló navazuje dům s názvem Casa Amatller, který patří do bloku sváru. Tento objekt lze také navštívit, ale není u mnohých lidí tak populární jako Casa Batlló vedle. Byl to příjemný oddech, když jsme vešli dovnitř a měli jsme soukromou prohlídku. Návštěva je přibližně na hodinu s audioprůvodcem, ale vždy jde někdo s vámi, aby vás nasměroval. Holčina nám ještě doplnila v průběhu prohlídky nějaké zajímavosti a zakončení bylo sladké, ochutnávkou v místní čokoládovně. A proč to?

Casa Amatller byla navržena a postavena pro zámožnou rodinu průmyslníka a majitele věhlasných čokoládoven jménem Antoni Amatller. Architektem je Josep Puig i Cadafalch, který na přelomu 19. a 20. století vybudoval modernistickou stavbu. Dům se velmi liší od svého souseda Casa Batlló. Fasáda se odkazuje na období katalánské gotiky a připomíná středověkou architekturu severní Evropy. Zevnějšek je celkově střídměji zdobený. Sochařské prvky zahrnují symbolický motivy až po rozmanité florální dekorace. Hra světla a stínu tu není tak patrná. Autor se soustředil převážně na funkčnost interiéru jako třeba pracovna průmyslníka, která má i polohovací lustr. Budova byla plně elektrifikována na počátku 20. století.

Na rohu bloku sváru stojí další dům Casa Lleó i Morera, který ale veřejnosti není přístupný. Budova byla navržená známým architektem modernismu Lluís Domènech i Montaner. V roce 1902 Francesca Morera pověřila Lluís Domènech i Montanera přestavbou starověkého domu Casa Rocamora, postaveného v roce 1864.

Gaudiho Barcelona a další turisty moc nenavštěvovaná památka je palác rodiny Güellů – Palau Güell. Rodinné sídlo navrhl Gaudí pro svého přítele a průmyslového magnáta Eusebi Güella. Bylo postaveno mezi léty 1886 až 1888. Stavba je zařazována do Gaudího novogotického období, objevují se na ní poprvé prvky, které jsou charakteristické pro Gaudího pozdější tvorbu, jako jsou například parabolické oblouky nebo komíny s barevnou mozaikou.

Lze vystoupat až na střechu, odkud je opravdu krásný výhled na centrum, ale i na horu Montjuïc. I zde uplatníte BCN Card, normální vstupné je za 12€, s kartou jen za 9€. Při tom množství památek, které člověk navštíví, se ta karta opravdu vyplatí.

Katedrála v Barceloně, Catedral de Barcelona slibuje úžasné výhledy ze své střechy, která je přístupná při zakoupení vstupenky do katedrály. Jaké jsou výhledy, nemohu potvrdit. Tady to bylo opravdu zajímavé. Zakoupila jsem v příslušném místě 2 vstupenky, paní mě upozornila, že máme jít jako první na vyhlídku na střechu a pak si prohlídnout chrám, že za 10 minut už zavírají vstup na vyhlídku. Všechno v pořádku, do katedrály jsme přišli včas a hned jsem se ptala, kde je vstup nahoru. Slečna nás poslala vlevo, že v rohu jsou schody nahoru. Jestli nám zbývalo posledních 5 minut pro výstup, tak to bylo přehnané. Vstup nahoru nám byl odepřen s tím, že už není možné jít na vyhlídku. V ten moment jsem se podívala na telefon a bylo 16:24, stále 6 minut pro výstup. 5 minut jsem diskutovala se slečnou, která byla ze své práce doslova otrávena a čekala, až to bude moct oficiálně zavřít a bude mít klid. Šla jsem se zeptat té, která mě nasměrovala a ona, že je 16:29 a už to není možné, jít nahoru. Ptala jsem se na důvod, proč mě tam nepustí, odpověď nebyla. Jen to, že mám zkusit refund v místě koupení vstupenky. Aby to bylo zajímavé, tak nás už nepustili místem, kterým jsme přišli, ale museli jsme na druhou stranu katedrály. A to znamenalo jediné, velké časové zdržení, při obcházení celé katedrály a návrat do místa, kde jsem zakoupila vstupenky, kam jsem dorazila za dobrých 12 minut. Byla chvíle vysvětlování, asi u 4 lidí, každému zas a znova opakování stejného verze. Až hoch pochopil, že se vážně nehnu. Nakonec refund byl ochotný udělat a peníze přišly za pár minut zpět. Naštěstí je ten Revolut na eura vážně svižný. Do katedrály bych se ráda podívala, ale tak proč platit i za výstup na vyhlídku 16€, když se tam jít nedá? Pokud budete plánovat výstup na střechu katedrály, tak nejpozději kolem 15:00, aby vás tam pustili, pro sichr…

Gotická čtvrť, Barrio Gótico, se nachází v okolí katedrály. Jedná se o to původní historické centrum. Úzké uličky jsou kouzelné a stojí za to se nimi projít. Kromě slavného gotického oblouku, kterým je tato čtvrť známá, je zde i archív, kde lze vystoupat na ochoz a pozorovat detaily na fasádě katedrály. Volně přístupné, bez poplatku. Z Gotické čtvrti jsme pak směřovali na ubytování, trochu odpočinout a hlavně se víc obléct, protože večer už byla vážně zima.

Za tmy jsme se vypravili ještě metrem k věži Glóries, Torre Glóries, která barevně svítila. Uvnitř je i vyhlídka, ale na tu jsme už za tmy nešli. Možná přes den, ale další dny byly tak nabytý, že na to už nezbyl čas. Spíš než věž samotná mě zaujala malá kaktusová zahrada u výstupu z metra.

Poslední zastávkou večera byl Arc de Triomf a promenáda. Dlouho jsme se nezdrželi, zase hnutí na podporu Palestiny okupovalo památky. Takže jsme se prošli k nejbližší zastávce a vydali se k hotelu. Aby bylo zakončení dne správné, bus jel nakonec trochu jinam, než google mapa psala. A tak jsme vystoupili i staré nemocnice Sant Pau Reciente Modernista. Její návštěvu jsme měli v plánu další den ráno, ale zachytili jsme krásný vánoční videomapping. Po skončení jsme spokojeně došli na hotel a plánovali další den. I když jsme nestihli úplně všechno, co nás lákalo, viděli jsme toho hodně a stálo to za to!

Den třetí, Kolumbus, loděnice a lanovky

Neděle, druhý den intenzivního poznávání začal návštěvou staré nemocnice Sant Pau Reciente Modernista. Komplex těchto budov vůbec na první pohled nepřipomíná nemocnici, jedná se opavilony propojené velkou zahradou s hlavní ulicí. Jedná se o jednu z architektonicky zajímavých staveb asi 15 min v docházkové vzdálenosti do Sagrady. V dnes již bývalé budově nemocnice naleznete muzeum, žádní pacienti se tu už neléčí. Nemocnice fungovala až do roku 2009. Navrhnul ji katalánský modernista Domènech i Montaner. V současné době je komplex budov nemocnice po rozsáhlé rekonstrukci otevřen veřejnosti. V některých pavilonech rekonstrukce stále probíhá a jsou veřejnosti uzavřeny. I tak za to stojí nahlédnout dovnitř. Návštěvu jsme měli naplánovanou hned na 9:30, kdy se dveře otevírají prvním návštěvníkům. Kromě plně zrekonstruovaných pavilónů je otevřen i jeden, který na rekonstrukci čeká. Zde je možné pozorovat, že v každé budově bylo dodatečně vybudováno patro, aby se sem vešlo více pacientů. Dále jsou k vidění i fotky z běžného provozu. Trochu mrazivý pocit, že se procházíte po nemocnici, která ještě před pár lety ošetřovala pacienty. Co se vstupného týká, tak i zde využijete slevu 20% na turistickou BCN Card.

Po nemocničním komplexu si razíme spravit náladu na vyhlídku v přístavu. Památník Kryštofa Kolumba, Monumento a Cristobal Colón nabízí úžasné výhledy z výšky 60 metrů a 360 stupňů. Památník s vyhlídkou, kombinace, která by mě nenapadla. Poprvé před pár lety jsme se na něj podívali jen zdola, byl čas tento sochařský komplex nacházející se na náměstí Portal de la Paz (na křižovatce mezi Las Ramblas a Paseo de Colón), prozkoumat i z vrchu. Byl postaven na poctu objeviteli Kryštofu Kolumbovi a tematicky umístěn k přístavu v roce 1888 k u příležitosti barcelonské světové výstavy. Slavnostně byl otevřena 1. června 1888. Uvnitř sloupu je výtah, který umožňuje vyjet do kopule umístěné pod nohama sochy tyčící se na vrcholu. Je odtud vidět na město i na přístav.

Přes silnici od pomníku Kolumbovi se nachází námořní muzeum, Museu Marítim. Nachází v budově Drassanes Reials de Barcelona. ​​Je to královská loděnice a doky města Barcelony, kde se stavěly lodě od 13. do 18. století. První zmínka o těchto docích pochází z roku 1243, v dokumentu, který označuje hranice města Barcelony, je loděnice zmíněna. Jak obrovská to je budova, to lze vidět z vyhlídky, ze které jsme se právě dostali dolů. Uvnitř se nachází námořní muzeum, které ukazuje historii námořní plavby. Nalezneme tam historií španělského námořnictva od katolických panovníků v 15. století až po současnost. Zároveň je expozice doplněna o několik navigačních nástrojů, zbraní a obrazů. Muzeum bylo vládou Katalánska prohlášeno za Muzeum národního zájmu.

V pohodě zde strávíte dobré dvě hodiny, nejprve jsme ani návštěvu námořního muzea neplánovali, ale nakonec můžeme říct, že nás velmi překvapilo. Mě konkrétně replika lodi. Nezapomeňte ani zde ukázat BCN Card a říct si o slevu na vstupném.

Bylo na čase se přemístit na horu Montjuïc. Autobusem jsme se dovezli do přístavu, odkud jezdí kabinková lanovka Teleférico del Puerto. Od silnice vypadá tato lanovka velmi malá a očekávali jsme velkou frontu, protože už dole bylo lidí dost, ale šlo to docela rychle. Za mě teda jedna z nejlepších lanovek, co se výhledů týče. Doba jízdy trvá pouhých 7-10 minut a celková trasa je 1292 metrů. Vážně je na co koukat, jak na historické centrum, tak na přístav a i na luxusní hotel ve tvaru plachetnice s názvem La Vela. Na tuto lanovku se nevztahuje žádná sleva na BCN Card. Ale postačí vám jedna cesta, z/na Montjuïc se dá dostat autobusem nebo pozemní lanovkou, která je spojena s linkou metra. Na tuto pozemní dráhu planí stejné jízdné jako na MHD. A nachází se přímo u lanovky k paláci Montjuïc.

Ale teď zpět k Teleférico del Puerto. Lanovka spojuje přístav s Miramarem na svahu hory Montjuïc. Byla navržena roku 1926 Carles Buigas s Ramónem Calzadou a Josepem M. Rodou, aby propojil tyto dvě části města. Během občanské války byla lanovka uzavřena, kabely odstraněny a věže se staly strategickým místem pro obranu barcelonského přístavu. V roce 1958 převzala lanovku společnost Teleféricos de Barcelona a v roce 1963 uvedla znovu do provozu. Provoz byl přerušen roku 1995 kvůli rekonstrukci. Lanovka má dvě věže. První je věž San Sebastián, která se nachází kousek od pláže Barceloneta a hotelu La Vela, má výšku 78,4. Věž Jaime I. je vysoká 107 metrů a umístěná na barcelonském doku. Motorová stanice se nachází v Miramaru, na hoře Montjuic, 56 metrů nad mořem.

Poté, co jsme dojeli do Miramaru a pokochali se výhledy, vydali jsme se k poslední lanovce dne a to Teleferico Montjuïc, která nás doveze k hradu Castillo de Montjuïc. Výhledy jsou opět v pořádku. Lanovka má jednu zatáčku, kterou jsem vážně nečekala. Zde uplatníte slevu na jednu cestu nebo zpáteční jízdné, BCN Card poskytne slevu ve výši 15%. Vyplatilo se nám zvolit zpáteční jízdné, protože pak jsme k metru od lanovky pokračovali pozemní dráhou.

Odpoledne jsme zakončili prohlídkou hradu Montjuïc, který dříve fungoval jako vojenská pevnost. Nachází se 173 metrů nad mořem, umístění bylo strategické a nabízelo přehled o tom, co se děje na otevřeném moři a kontrolu nad přístavem. Základy stavby na vrcholu Montjuïc vznikly již v roce 1640, kdy zde vyrostly hradby kolem jedné ze strážních věží. To byl už jen krůček k vybudování vojenské pevnosti, která měla klíčovou roli ve spoustě barcelonských, ale také španělských konfliktů. Zajímavostí je, že během své existence byla pevnost podle aktuálního mocenského složení využívána jak k obraně Barcelony, tak i k jejímu bombardování – např. v roce 1842 se z kopce bombardovalo město s cílem potlačení revolučního hnutí místních dělníků a buržoazie. Na konci 19. století se pak z hradu stalo vězení, kam se umisťovali především političtí vězni. Ještě v roce 1940 zde proběhla poprava předsedy katalánské vlády Lluíse Companyse.

Hned během příchodu do pevnosti vás ohromí neoklasicistní most, který byl v minulosti důležitým obranným prvkem – na jeho úplném konci je totiž samostný dřevěnoželezný padací most. Ten se v případě ohrožení zvednul, aby zamezil přístupu zvenku do pevnosti. Kolem celého hradu se rozprostírá hluboký příkop. Jedním z nejcharakterističtějších znaků celé pevnosti je její strážní věž. V minulosti se z ní komunikovalo s loděmi připlouvajícími do barcelonského přístavu: ve dne se používaly vlajky a v noci ohně. Pevnost byla opatřena důmyslným systémem hradeb a příkopů, díky kterému bylo obtížné se dostat do jeho nitra i po prolomení vnějších hradeb.

Závěr odpoledne a část večera jsme chtěli strávit na hoře Tibidabo. Bohužel nám tento plán nevyšel, protože MHD, konkrétně autobusy si mění čísla, jak chtějí a podařilo se nám třikrát odjet jinam. Takže když jsme se konečně zorientovali a už měli ten správný autobus, tak jsme ke stanici pozemní dráhy přijeli o 3 minuty pozdě. Zavřeli nám dveře před nosem a nahoru jsme se už nedostali. Tady jsem byla vážně zklamaná, protože to bylo místo na seznamu, které jsem vážně chtěla navštívit. Pokud ještě někdy budu mít čas v Barceloně, tak hurá na Tibidabo.

Protože Joey a Tibidabo:

Než nám přijel autobus nazpět, tak se už venku setmělo a docela se ochladilo. Plán byl, vrátit se na hotel. Linka metra projížděla kousek od Passeig de Grácia a tak jsme vystoupili, že si ještě poslední večer prohlídneme vánoční výzdobu, kterou jsme viděli včera jen za denního světla. La Pedrera byla krásně osvětlena, ale dav stál před Casa Batlló. Nikde jsem se nedočetla, co by se tam mohlo dít, ale ten dav věděl moc dobře, na co tam čeká. Padla sedmá večerní a začala hrát hudba a dům začal měnit barvy. No byla to krásná asi pětiminutová světelná show, žádný videomapping, ale hra světel a stínů. Nakonec dobře zakončený den.

Den čtvrtý, dva top turistické místa a cesta domů

Pondělní ráno jsme začali snídaní a přeprání úložných skříněk, kde jsme si plánovali nechat zavazadla. Let byl až večer a celý den před námi. Dopředu jsme měli zakoupeny vstupenky do Parku Güell a Sagrady.

Park Güell, rozlehlý park s architektonickými prvky situovaný nad Barcelonou na svahu hory Turó del Carmel. Orientován svými výhledy směrem k moři. Park navrhl katalánský architekt Antoni Gaudí původně jako zahradní město. Výstavba probíhala v letech 1900–1914. Zakázku na projekt zahradního města podle anglického vzoru zadal architektu Gaudímu průmyslník Eusebi Güell. Antoni Gaudí vyprojektoval zahradní město s asi 60 stavebními parcelami. Projekt měl být financován z předem zaplacených záloh za dosud nepostavené domy, našli se však pouze 2 kupci – samotní stavitelé parku Gaudí a Güell. Realizace projektu se tak nezdařila a projekt zahradního města nebyl nikdy dokončen. Park posléze odkoupilo město a od roku 1926 zpřístupnilo jako městský park.

Park má rozlohu 17,8 hektarů. Styl architekta se projevuje i v těch nejmenších detailech. Promenády jsou kryty sloupořadím se sloupy ve tvaru stromů, zvlněné tvary připomínají potoky lávy. Některé plochy architektonických prvků parku jsou kryty barevnými mozaikami z glazovaných keramických střepů či skla. Domky stojící po obou stranách hlavního vchodu nesou typické znaky Gaudího rukopisu. Hlavní vstup do parku je řešen širokým schodištěm, vedoucím k Síni sta sloupů – Sala de las Cien Columnas. Síň je tvořena 86 sloupy připomínajícími stalagnáty v obrovské jeskyni. Sloupy nesou rozlehlou terasu, jež je lemována zvlněným, mozaikou zdobeným zábradlím, upravena jako lavice na sezení. V parku stojí dva domy, v nichž bydleli Eusebi Güell (až do své smrti v roce 1918) a Antoni Gaudí, v jehož domě se nyní nachází museum věnované samotnému architektovi.

V parku jsme měli dostatek času od otevření (cca od 9:30) a po poledni jsme park opouštěli. Prošli jsme si ho celý a vzhledem k tomu, že bylo beznadějně vyprodáno měsíc dopředu, tak jsme měli štěstí, že se jednalo jen o základní vstupné a poslední vstupenky na tento den byly ty dražší i s návštěvou muzea. Základní vstupné ve výši 10€ (zimní sezona 2024) je jen do parku a do dvou domů u hlavního vstupu, to dražší je za 14€ a zahrnuje i vstup do muzea Casa Museu de Gaudí. Byl to náš poslední den v Barceloně a park jsme rozhodně nechtěli vynechat. Mohli jsme zvolit i jiné místa, ale tohle bylo splněné přání druhé osoby.

Směřovali jsme autobusem k Sagradě, kam jsme měli vstupenku na 13:30. Barcelona je obrovská metropole a člověk nikdy neví. Nakonec jsme vystoupili asi o 3 zastávky dříve a šli pěšky, protože asi na druhé zastávce nastoupila velmi hlučná a problematická menšinová skupina, lidé postupně vystupovali dobrovolně, když se začali roztahovat po celém autobuse a vyhánět lidi ze svých sedadel. Celý spor vznikl, že si jedna z nich neměla, kam sednou, když nastoupili do plného autobusu, poté ji sjel hidžab z hlavy a začala obviňovat toho, co seděl nejblíž… Upřímně, rádi jsme si vystoupili dříve. A na dlouhé ulici byly trhy, ale žádné cetky. Různé sýry, uzeniny, květinové dekorace a i stánek s bylinkami.

Poslední památka celého výletu byla návštěva chrámu Sagrada Familia a výstup do jedné její věže a to do Torre de la Pasión. Taková klasika se prostě nesmí vynechat. Jen je smutné, že když si člověk kupuje vstupenku Sagrada + věžě, musí se vybrat jednu ze dvou. Buď Torre de la Pasión (věž Umučení) nebo Torre de Nacimiento (věž narození Páně). Na otázku, která je ta lepší nezná ani Google, blogeři, Youtube či IG content, odpověď. Takže když člověk vidí, že lístky na Torre de la Pasión mizí rychleji než na Torre de Nacimiento, tak ví, že turisti vědí, která je ta lepší. Vzali jsme tedy Torre de la Pasión a líbilo se nám. Záleží jen na vás, jakou věž zvolíte. Pár informací, které říkají španělské weby o věžích Sagrady:

• Věž Narození Páně se nachází na východní straně baziliky a je zasvěcena narození Ježíše. Tato věž vyniká svou bohatou výzdobou a symbolikou a je jasným příkladem Gaudiho naturalistického stylu. Při výstupu na věž Narození Páně mohou návštěvníci zblízka ocenit sochy zobrazující výjevy z narození Krista, obklopené detaily inspirovanými přírodou.
• Věž Boží muka nebo Umučení Krista, umístěná na západní straně, představuje kontrast k Věži Narození Páně. Jeho design je zasvěcen utrpení, smrti a vzkříšení Ježíše a je strohější a ponurější. Gaudí chtěl v této věži odrážet utrpení Krista pomocí přímějších linií a méně bohaté výzdoby. Výhled z této věže je působivý, obrácen k moři.

Po návštěvě Sagrady jsme se ještě zdrželi na trzích v přilehlém parku. A nakonec v Merkadoně nakoupili poslední dobroty na cestu domů. Jamón a sýry jsou už klasika. Víno až na letišti, protože i sem jsme letěli jen s příručním zavazadlem. Říká se, že letiště v Barceloně je jedno z těch horších co se orientace a chaosu týče. Ale nakonec vše dopadlo dobře, gate jsme po delším hledání našli, letadlo mělo zpoždění asi hodinu. Náš přílet byl už po půlnoci a kolem jedné ráno jsme vyráželi k domovu.

Tipy pro vás

Nezbývá vám už moc peněz a chcete si dát nějakou místní specialitu, třeba tortillu de patatas či croquetas de jamón? Nevadí, navštivte supermarket Merkadona. Některé větší Merkadony nabízejí možnost najíst se přímo v obchodě za lidové ceny. U vstupu či poblíž pokladen se nachází pult s mikrovlnkami, příbory a malé posezení. Můžete zakoupit rovnou teplé burgery nebo sendviče či chlazené tortilly de patatas, paellu nebo krokety a ohřát si je přímo tam. Najedli jsme se dostatečně, pro 2 osoby jsme zakoupili už udělanou tortillu de patatas určenou k ohřátí a 6 kroket s jamónem a k tomu pivo. Paella už nebyla v odpoledních hodinách k mání, ale i tak jsme si pochutnali.

Mobilní aplikace, které se vám budou hodit na cestu. Do Sagrady a Parku Güell jsou různé aplikace audioprůvodců. Za mě teda tyto, viz níže. Obě dvě mi fungovaly bez problémů. Lze si vybrat z mnoha jazyků, ale čeština mezi nimi bohužel není. A na přepravu jsem využívala teda Google mapy, ale občas to nebylo úplně ono a zachránil nás papírový plánek metra, který jsme dostali první den na informacích. Pokud nechcete nosit papírovou mapičku, mají na to i aplikaci.

Vánoční trhy v Barceloně

Nejpopulárnější vánoční trhy se konají v gotické čtvrti před katedrálou svaté Eulalie a v parku před Sagradou Familií. Další vánoční trh se koná ve starém přístavu. Takové informace jsem nalezla před odjezdem.

Přiznám se, že poté co jsem viděla tlačenici lidí na trhu před katedrálou, jsem úplně ztratila chuť se na další trh jít podívat. Nakonec jsem zavítala ještě na ten u Sagrady a tam bylo podstatně méně lidí. Do přístavu jsme se podívat večer nešli, bylo to pro nás docela z ruky, ale za to jsme si šli vychutnat vánoční světelnou show na budově staré nemocnice Sant Pau Reciente Modernista, hru světel na Casa Batlló a vánoční světelné dekorace v ulicích.

Pokud čekáte, že uvidíte adventní trh jako v Německu, tak s tím tady nepočítejte. V Katalánsku narazíte na jednu zajímavou věc spojenou s Vánoci a tou je kakací polínko. Ano, čtete spávně. Katalánské děti milují kakací polínko, které má nožičky, typickou katalánskou čepičku a bývá přikryté dekou. Děti si ho odnesou domů, před vánocemi ho vykrmují. A o vánocích do něj bouchají klacíkem a nutí ho, aby se vykakalo. Nakonec se polínko vykaká, tohle vánoční polínko totiž kaká dobroty a malé dárečky. Na větší dárky si místní děti musí počkat až do 6. ledna, dárky nosí Tři králové. Kromě kakacího polínka zde mají i kakajícího mužíčka. Je oblečen do bílé košile a tmavých kalhot s červenou čepicí na hlavě. Má stažené kalhoty a hromádku pod zadkem. Ani tahle postavička nesmí chybět v žádném katalánském betlému.

Barcelona Card

Slevových karet pro turisty je velké množství. Najdeme různé akce napříč Evropou. Poprvé jsem něco takového měla možnost vyzkoušet v Turíně. Když jsem hledala další informace k MHD v Barceloně a její ceně, ukázalo se mi mnoho různých karet pro turisty. Každá nabízela jinou službu, jiný počet dní a také slevy na různé památky a dopravu.

Když je člověk ve velkém městě, rozhodně kupón na MHD po dobu jeho pobytu se hodí, protože toho nejen hodně nachodí, ale také najezdí. Původně jsem chtěla zakoupit jen kartu na MHD, kterou mi doporučila známá, která tam byla přibližně před rokem. Velmi si vychvalovala slevovou kartu s dopravou a vstupem do Parku Güell a na Sagradu. Vzhledem k tomu, že jsem měla v merku i jiné místa, která bych ráda viděla, tato karta by pro mě nebyla úplně vhodná. Park a chrám jsem měla zakoupen už dopředu za plnou cenu a tyto vstupenky není možné vrátit. Plán byl a bylo třeba se ho držet, protože nějaké místa mizí lusknutím prstu. Populární památky jsou cílem mnoho turistů.

Tedy jsem pátrala po nějaké jiné turistické kartě, která by mi lépe vyhovovala. MHD byla prioritou. Našla jsem spoustu informací, kolik stojí časově omezené kupóny na MHD a pak jsem zahlédla místa, kde se dá jízdenka koupit. Šlo to i online, tam jsem uviděla reklamu na Barcelona Card a začala pátrat, co je to zač, kolik stojí, kam to platí a zda se nám to vyplatí koupit online nebo na místě. Více informací zde

Následně si ukážeme, zda se mi nákup turistické karty vyplatil. Kupovala jsem na 96 hodin, i když jsme první den využili jen MHD z letiště do centra. Na místě, infocentra a prodejních míst, zaplatíte 65€, online vás karta vyjde na 58,50€. Tudíž hodnotím nákup online jako plusový. Veškeré informace, kde si kartu vyzvednu a jak se používá, na webu byly. MHD na 4 dny zahrnující cestu na/z letiště stojí 33,30€. A musím říct, že jsme nejvíce využili metro a autobus a tuhle částku za 4 dny projezdili. Jedna cesta z letiště do centra vyjde metrem na 4,60€. S kartou jsme využili jeden vstup kompletně zdarma a jinak slevy kolem 20%. I tak se nám karta vyplatila a ušetřili jsme cca 20€ na osobě. Celkově hodnotím pozitivně a doporučuji, pokud chcete navštívit památky. Pokud vám stačí obdivovat stavby jen zvenčí, tak určitě využijete jen kartu na MHD, kterou zakoupíte po příletu na informacích na letišti.