Bom Dia, Lisboa

Touhle destinací vlastně začalo celé americké dobrodružství a já jsem si ji záměrně nechala na konec. Už jsem se v předchozích článcích zmínila, že jsme letěli s přestupem v Lisabonu. Celý ten přestup měl 8 hodin, dostatečné množství času na to něco vidět, navštívit, i když jen na skok. Nikdy předtím jsem v Lisabonu nebyla, vlastně nikde v Portugalsku. Ale i tak mě to město nadchlo a uchvátilo s tím, že jsem litovala toho, že máme jen 8 hodin, vlastně 6… (kdybych se vracela, na Lisabon bych si vyhradila alespoň 3 dny). Než se člověk dostane z letiště a zase zpátky, tak to chvíli zabere a rozhodně si nechce nechat uletět letadlo dál… A proto jsem si tuhle zemi napsala na seznam, že ji musím navštívit! Zařadit ještě jednou do programu. Nejlépe celou zemi, ale možná by i jen pár měst stačilo…. Bylo by tam k vidění tolik věcí! Na 6 hodin až moc, ale hodnotím to, že jsme viděli dost na takový krátký časový úsek. Teď si říkám, že jsem to asi měla nazvat „360 minut v Lisabonu“ 😂. Odlet byl z Prahy v brzkých ranních hodinách. Přílet do Lisabonu byl těsně před obědem. V letadle jsme strávili 3,5 hodiny (časový posun součástí). Nebylo to nic drastického, takový standard, cestování do 4 hodin pro mě ideální cesta. To co přišlo pak, bylo mnohem horší… Přílet byl takovým krásným začátkem celého putování. Pilot s letadlem krásně obkroužil Lisabon a člověk viděl z vrchu památky… Hlavně ten akvadukt, který byl z ptačí perspektivy okouzlující! A to vše zakončil krásným dosednutím na dráhu, žádný nárazový drncání. Tohle fakt cením! Zažila jsem lety, u kterých jsem si myslela, že se to v moment přistání rozlomilo.

Letiště bylo přehledné, to jsem už zmínila. Bylo na čase zbavit se kufru a vzít si jen důležité věci. První bod – najít úschovnu, druhý bod – zjistit jak do centra. Naštěstí tam měli stánek s informacemi. Byl nám doporučen autobus Aero 1. 🚍 Z letiště jede i metro, ale je drahé a trvá to poměrně dlouho, podle získaných informací. Pokud pojedete do Lisabonu na otočku a bude to na 24 hodin, tak se doporučuje celodenní jízdenka. Pokud na výlet budete mít málo času a půjde vám o to, co nejdřív se dostat do centra, tak doporučuji Aero bus za 4€ 💶 na celý den, je jedno, kolikrát pojedete, první dlouhý účet si nechejte jako potvrzení o zaplacení jízdného. Linky jsou celkem 2, které jedou od letiště. Jedna linka jede přímo do historického centra a další hned kousek za něj. Vezměte proto Aero bus číslo 1 a dojedete až na 10. zastávku. Poznáte jí bezpečně, je u řeky a kolem ní se tyčí historické centrum, cesta trvá přibližně 25-30 minut podle dopravní situace. Odsud se můžete vypravit místní MHD k mostu Ponte 25 de Abril, 🌉 čísla autobusů jsou třímístná a začíná na 7 (v této části Lisabonu ano), za cenu 2€. Tramvaj vás tak blízko nezaveze. Anebo zamířit na úplně opačnou stranu Lisabonu. Je to na vás! Já jako milovník mostů, jsem tuto nádheru musela spatřit co nejvíce z blízka, projít se pod ním alespoň, když ne přes něj (to by nám nezbyl už čas). Ještě o kus dál za mostem se nachází čtvrť Belém s Belémskou věží (Torre de Belém) a památníkem objevitelů (Padrão dos Desobrimentos). Podél řeky to je samé muzeum. Autobus vás zaveze až přímo pod most anebo ještě o zastávku dále, kde se nachází nemocnice. Také je tam nadchod nad silnicí a je z něj krásný pohled na tu červenou kovovou krásku. Zvolila jsem přejetí zastávky, která by byla k mostu nejblíže a kochala se i z výšky. Poté vede příjemná procházka kolem řeky Tajo (čti Težú – portugalsky, Tacho – španělsky), výhledy z jedné strany na druhou za to stojí.

Opačným směrem z výchozího bodu (od zastávky autobusu) se vydáte podél řeky Tajo na Praça do Comércio s pomníkem krále Joãa I. Toto náměstí lze vidět i z výšky, konkrétně z vítězného oblouku (Arco da Rua Augusta), což jsme v plánu ani neměli a nemrzelo nás to, zrovna bylo zavřeno a jak jinak, probíhala rekonstrukce, už asi tradice u mě, když někam jedu 😂🤔. Jinak centrum pod hradem toho skrývá opravdu mnoho. Další náměstíčka, skryté kostelíky, ale tohle všechno se dá vidět z výšky, tak hurá na hrad!

Pak cesta směřovala vzhůru k Castillo de San Jorge a po cestě minout nádhernou katedrálu (Sé de Lisboa) je úplný hřích, ano můžete se vyvézt historickou tramvají (stylová žluto-dřevěnou tramvaj, která se pomalu do kopce drkotá úzkými uličkami – pohled je to hezký) až k hradu, po cestě do kopce jsme žádnou nepotkali, tak se šlo pěšky a tak to bylo asi úplně nejlepší, poznávání různých zákoutí a malých uliček s honosně zdobenými domy kachličkami (ve Španělsku se tomuto stylu říká azulejos (čti azulechos)).

Vstup na Castillo de San Jorge je 8€ pro dospělé, pro studenty za 5 €, pokud jste student a vypadáte mladě, rozhodně to stojí alespoň za pokus☺. Mně se to povedlo, student jsem byla, kartičku ukázala a slečna mi prodala vstupenku, prošla jsem terminálem dovnitř. Začetla jsem se do první tabule a tam bylo psáno, že student je do 18 let, to mi rozhodně nebylo, ani 20 ne…dokud můžete, lžete o svém věku ☺. Krom krásných panoramat nabízí zřícenina i pár vnitřních expozic a i restauraci uvnitř areálu. Panoramata se dají pozorovat z otevřeného nádvoří a i z hradeb, strážných věží a opevnění. Čeká vás proto hodně schodů a nekonečná hradební cesta. Toto místo bych si rozhodně nenechala ujít. V centru potkáte i velké množství tramvají. Od typických žluto-dřevěných, dokonce i červené a od starých až po moderní, je to chlouba města. 🚋🚊

Lisabon mi připadal jako San Francisco, tím mostem. (soudě podle fotek a dokumentů, které jsem viděla, a jo, ten červený most tam je taky na seznamu, ale to až někdy příště, doufám, že ta příležitost ještě bude!). Most tam mají jako v SF, dokonce ho postavila i ta stejná osoba jako ten v Americe. Jen ten Ježíš z Ria na druhé straně řeky v čtvrti Almada to kazí. ☺ Jedná se o vyhlídku, ale dostat se tam zabere poměrně dost času, takže na pár hodin fakt jen most, centrum a hrad.

V Lisabonu se nachází i krásný palác (Palace Fronteira), ale je velmi z ruky a je k němu velký komplex zahrad. Takže to až příště, až bude mít člověk více času.

Proč most nese název Ponte 25 de Abril? Uděláme si malý exkurz do historie. 25. dubna roku 1974 proběhla tzv. Karafiátová revoluce (Revolução dos Cravos). Jednalo se o vojenský převrat, začal v Lisabonu. došlo k přechodu autoritářské diktatury k demokratické formě vlády. Období diktatury bylo označováno Estado Novo – „Nový stát“. Pozor, nepleťte si tento pojem se stejnojmenným názvem, akorát v dějinách Brazílie ve 30. – 40. letech 20. století s hlavním představitelem Vargasem.

Berete první ✈ a letíte do Portugalska až to bude možné? Já rozhodně ano! 💌