España – Alicante, Elche a Murcia

Psal se rok 2018, na začátku roku jsem si mohla vybrat konečně prvních pár dní z tak dlouho očekávaný dovolený. Využila jsem je aktivně. Za svojí odpočinkovou destinaci jsem zvolila Španělsko, jak jinak! Tentokrát to nebyla Andalusie, která je mojí srdeční záležitostí, ale Alicante. Prozkoumat něco nového a neznámého. Město Alicante je hlavním městem autonomního společenství Valencie (někdy uváděno jako Valencijský region nebo Valencijské společenství), kousek je to z Alicante i do autonomního společenství Murcie a hlavním městem Murcia. Jasně, že hlavním městem Španělska je Madrid, ale Španělsko jako takové se dělí do 17 autonomních oblastí (Comunidades Autónomas), které mají své hlavní města a ještě k tomu dělení patří 2 autonomní města. Dále se tyto autonomní společenství dělí na 50 provincií, které jsou od sebe odlišné v různých aspektech, a to jak v legislativních, tak i výkonnými pravomocemi a s vlastní vládou a parlamentem.

Proč zrovna tato část Španělska? Hned pro to mám několik důvodů. ✈

• 1. Doposud nenavštíveno.
• 2. Ryanair přichystal novou linku z Pardubic do Alicante, chtěla jsem si ze seznamu odškrtnout „letět úplně prvním letem kamkoliv“, deformace z letiště to v jistém smyslu byla. Vždy se mi líbilo, jak to letadlo hasiči přivítali vodní branou a to jsem chtěla zažít!
• 3. Výhodná cena!

Přesuneme se o pár let zpět (o 3 roky, rok 2018) na letiště do Pardubic. Co si budeme povídat, takové malé letiště, které není až tak moc využívané. Tenkrát lítala jen jedna linka Ryanairu do Londýna a druhá byla zavedena na Alicante. Poté se tam objevil na nějakou dobu dopravce do Ruska (nevím přesně kam, jen to, že tam dlouho nepobyl) a ve finále nyní lítá Wizzair do Kyjeva a do Lvova. Což pokud vydrží, tak by to byla hezká dobrodružná dovolená! Ještě se pro tento rok drží SkyÜp také na lince do Kyjeva.

V roce 2017 jsem poprvé zkusila cestování mimo sezonu, takové předčasné jaro a zalíbilo se mi to. Popravdě se z toho pak stala tradice. Návštěva Španělska, ideálně březen. Pro Andalusii i konec února. Není to počasí na koupání, ale na cestování a poznávání úplně dokonalý, spálit si čelíčko stihnete i za 3 dny v březnu! Alicante se nachází trochu výše než již zmíněná Andalusie, proto doporučuji až konec března. Na ten termín byly i letenky. Počasí ve Španělsku mi touto dobrou prostě vyhovuje, na jihu je krásně teplo a o březnovém zasněženém Madridu pomlčím, podle místních to byl vážně abnormální stav. Ta se zopakovala i letos, ale ve větším sněhovém nadělení. A poté, co se na facebooku v cestovatelské skupině objevily letenky za krásné penízky, tak nebylo nad čím váhat. Splňovalo to všechny moje podmínky na dovolenou.

1. Letiště Pardubice – Terminál Jana Kašpara

Let by na konci března z Pardubic. Po příjezdu na místo, kde se nacházelo letiště, nás přivítala poměrně malá, nově vystavěna a docela nízká budova, která se pyšnila velkými písmeny Letiště Pardubice – Terminál Jana Kašpara. Na své návštěvníky dýchala novotou. Po vstupu do malé odbavovací haly, kde se vše přizpůsobovalo tenkrát jen lince Ryanairu, běžel jeden odbavovací pás. Směřovali nás do pravé části budovy, kde se nachází bezpečnostní kontrola a za ní dva gaty. Obchody a celou duty free zónu, jak můžeme znát třeba z Prahy, tak tu nenajdete. Za mé návštěvy tu byl jeden obchod s jídlem a pitím, nic víc. Bylo to takové staveniště. Nepřipomíná mi to něco?

Všechno, co nás čekalo za bezpečnostní kontrolou, byla taková oslava prvního odletu z Pardubic. Šampaňské na přípitek, cupcakes k zakousnutí a dokonce jsem obdržela i průvodce po Španělsku. Velká sláva pro cestující na prvním letu této linky. Prostor gatu se mi zdál malý pro tolik lidí, co pojme Boeing 737-800, ale nějak jsme se tam nasardinkovali a roztřídili si nás na podle priority boarding a non priority boarding. (U Ryanairu klasika, ten kdo má přikoupené zavazadlo navíc, má i přednostní nástup do letadla, což je vlastně jedno, protože při online check-inu člověk nějaké místo vyfasuje tak i tak, pokud si jej dopředu nezaplatí…)

*

V tu chvíli se na přistávací dráze objevilo letadlo a pomalu přijíždělo k nám před gate. Na dráze už stály dva hasičské vozy a spustili proud vody, letadlo projelo slavobránou a zaparkovalo na stojánce. Lidé vystupovali, vykládaly se kufry, a jak kachny za sebou kráčeli do druhé části letiště, když už z přistávací dráhy zmizel i poslední cestující a odjel vozejček s kuframa, chvíli jsme ještě čekali a pak nás pomalu začali pouštět k letadlu. Odevzdali jsme „kuft navíc“ u gatu ač nerady, protože jsme si ho měli vzít na palubu, jak jsme měli připlaceno. (Ryanair změnil od roku 2018 podmínky, ze 2 kufříků na palubu v ceně se stal jedna malá taška a za příplatek malý kufřík na palubu, bohužel ten jsme museli odbavit u letadla, nadšení nulový…)

Na palubě nás přivítala milá španělská posádka s krásně vypilovaným českým „dobrý den“. Po usazení na místo už zbývalo jen počkat, až se dostaneme do oblak, kterými se budeme hnát asi 3 hodiny a pak dosedneme v Alicante ve večerních, skoro nočních hodinách. I v Alicante na nás čekala slavobrána, takže můj cestovatelský sen „být na prvním letu linky a sedět v letadle, které projede vodní bránou“ splněn!

Po přistání a povození cestujících po celém velkém alicantském letišti se plno lidí hnalo k východu, už už by vystupovali i zavřenými dveřmi. Když vystoupila asi polovina letadla, tak mi v hlavě bliko teď anebo nikdy! Zašla jsem za letuškou (a když s námi letěla španělská posádka, tak jsem toho musela využít), zeptala jsem se španělsky, zda by bylo možné vyfotit se v kokpitu. Ona zavolala na kapču a ten neměl nic proti. Narychlo poklidil nepořádek a plastové kelímky od kafe a mohla jsem se posadit do kokpitu za berany Boeingu 737-800. Fotka nemohla chybět! Takový zážitek se musí zdokumentovat a letuška mě ochotně vyfotila zatímco kapča dělal kontrolu letadla po přistání a odškrtával si položky na seznamu. Další nenápadný bod cestovatelského imaginárního seznamu, který není nikde psaný, splněn.

Teď už zbývalo jen počkat na kufr, vydat se najít autobusovou zastávku a dojet na ubytování. Opět zamluvené přes Booking a tentokráte přímo v centrum a hned vedle radnice na alicantském hlavním náměstí. Všude blízko.

2. Alicante

Ráno nebyl plánovaný žádný úprk na vlak nebo na autobus, ale poklidné putování městem a vychutnání si jeho krás. Místo je to doopravdy kouzelné. Tudíž hezky ráno vstát podle španělskýho režimu. V zemi, kde život začíná kolem deváté a končí… no, řekněme, že i ve velmi brzkých ranních hodinách. Ve Španělsku jsem byla v termínu Semana Santa – klidnější týden před Velikonocemi, v průběhu se pořádají různé akce, hudební, divadelní a hlavně nábožensky zaměřené. Velikonoce jsou pro mnohé Španěly více důležité než Vánoce. V ulicích se promenádují v průvodu lidé se špičatými čepicemi různých barev, záleží na městě a provincii.

*

Semana Santa, neboli česky Svatý týden začíná Květnou nedělí a trvá celý týden. Celá tato událost vrcholí Velikonočním pondělím. Za tuto dobu se v centrech měst zastaví doprava, lidé se oblečou do svátečního a vyrazí do ulic podívat se na představení, která se dají přirovnat ke středověkým procesím. Skupiny ve středověkých kutanách putují z kostelů, ke kterým přísluší, do hlavní katedrály v centru města a pak se zase vracejí zpět. Celých sedm dní, mimo sobotu, kdy se neděje vůbec nic, křižují španělská města a vesnice tisíce procesí tzv. bratrstev (cofradías). Čím větší město, tím víc procesí. Půlmilionová Málaga byla každý den dějištěm šesti až osmi průvodů.

Počet procesí je úměrný počtu kostelů a velikosti města. Každé má na začátku kajícníky s vysokými kuželovitými čepicemi. V jejich čele bývá kajícník, který prostřednictvím vysílačky zajišťuje vzájemnou souhru s ostatními procesími. Spolu s nimi jdou chlapci s vysokými svíčkami, aby svítili na cestu. Hlavním bodem procesí jsou mohutná nosítka s Kristem či dalšími postavami v životní velikosti bohatě ozdobená. Procesí se každých 100 metrů zastaví, odpočívá a na pokyn vedoucího opět vyrazí. Každé procesí doprovází kapela. Všude se rozléhají bubny a vytvářejí atmosféru, která hlavně v noci, v temných křivolakých uličkách, připomíná dobu španělské inkvizice.

*

Zpět do Alicante! Probouzím se do slunného dne, poměrně do docela rušného, pod okny pokoje vede jednosměrná silnice a náměstí u alicantské radnice, začíná zásobování místních občerstvovem, které se chystají na turisty v podvečerních hodinách. Vybrané místo se už nezdá tak klidné, jak působilo na fotkách. Nevadí, i ten ruch vlastně patří ke Španělsku, ta živost, temperamentnost, švitoření v ulicích a nekončící noční život. Viva España!

Alicante, co vás napadne, když se řekne Alicante?

Pobřeží, sluníčko, pláže, je to skoro na jihu. Dokonce jsem se doslechla, že je to Ibiza, občas někdo prostě kouzelně zaperlí. Ibiza to není, ale také je na mém seznamu 😄 Tak třeba příště se dotyčný trefí…

Toto malebné pobřežní městečko dýchá velkolepostí. Už jen tím, že se nad ním tyčí majestátně vyhlížející hrad 🏰 Castillo de la Santa Bárbara. Tedy spíš už ruiny z toho, co se dříve nazývalo hradem. Pevnost je přístupná a vstup je zdarma. Je přístupný výtahem za poplatek, takže ideální pro líné turisty, kteří se přijeli válet na pláž a nic nedělat. I ten výlet výtahem vzhůru je zážitek. Co si tak matně vzpomínám, tak jedno svezení bylo asi za 💶 2€. Na mapě uveden jako Ascensor al Castillo de Santa Bárbara. Dolů je to možné sejít příjemnou procházkou pěšky kolem pevnosti nebo sjet autobusem, či jím vyjet vzhůru. Záleží jen na vás.

Ale malebné výhledy ať na město nebo na přístav 🛥⚓ jsou možné z mnoha částí hradu a každý je jiný, jinak úžasný, jinak okouzlující a jinak dechberoucí! Ať už na blankytnou oblohu nad městem, tak na baráčky spíše k středu města, ale také na promenádu, blízké památky, přístav a písečné pláže. Když jsem spatřila poprvé fotky z Alicante, nevětřila jsem, že to moře může být tak nádherně modré, azurové a čisté (ač se tam nachází přístav). A tak první pohled, který se mi na moře naskytl, hodnotím jako dechberoucí, krásně modrá průzračná voda malými vlnami šplouchala a omývala pláže, mořské kamenné mola a přístav.

Město jako takové má plno krás, které můžete obdivovat, jsou v každém průvodci, katedrála, promenáda, park, avenida, monumento někoho, kostel atd… Ale co nenapíše průvodce je doopravdy odstrašující výšlap na zříceninu Castillo de San Fernando, je poměrně daleko od centra, nahoře nás uvítají velmi rozpadlé ruiny a plno grafitů, ale naskytne se jiný pohled na město, ale také na Castillo de Santa Bárbara. Samotná vyhlídka je o dost nižší než na výhledy ze Santa Barbary, dle mého názoru i po dlouhé cestě a ne moc přívětivému prostředí, to stojí za to! Po cestě zpět do centra potkáte i Escaleras del Jorge Juan, jedná se o schody uprostřed ulice, po každé straně je jízdní pruh a pak končí parkem, kde se nachází Plaza de los Luceros.

Co se týká bližšího centra, tak zajímavou stavbou je Concatedral Sant Nicolau de Bari d’Alacant, vypadá to na velmi zapadnutou katedrálu, podle fotek soudě. Když jsem k ní došla, byla uzavřena a v rekonstrukci… Nemohu opomenout ani Ayuntamiento, tedy radnici, vedle které jsem měla ubytování, nachází se na Plaza del Ayuntamiento. Za pozdně večerní procházku stojí určitě promenáda La Explanada, popřípadě Avenida Ñuñez, která má své kouzlo za denního světla, ale i ve večerních hodinách. Nemělo by se zapomenout ani na Puerto de Alicante, přístav, který je večer krásně osvětlený a na konci se nachází zelený maják, dle mého názoru ta divná zelená kovová konstrukce není úplně památkou.

Co bych doporučila dále kromě výše uvedených? Plaza de Toros, 🐂 kterou můžeme obhlédnout jen okolo a dovnitř se dojít pokochat jen do býčího muzea, aréna jako taková není přístupná. Vstup do muzea je v pondělí, středu, pátek a výjimečně i v neděli, ale doporučuji předem prověřit, protože je zde i polední pauza a jak je ve španělských krajích zvykem, trvá až 4 hodiny. Vstupné zdarma. Dalším takovým zajímavým místem je nivelační bod Cota Cero de referencia de la Altitud sobre el Nivel del Mar, který se nachází na náměstí, kde je i radnice. Je tam umístěný bod, odkud se měří všechny nadmořské výšky v celém Španělsku. Proč to nazvat jednoduše, že? A ještě k tomu přístavu, nachází se tam Královské schodiště Escalera de la Reina a směřuje do vody, je k nepřehlédnutí, nachází se tam davy lidí korzující přístavem a v blízkém okolí.

3. Murcia

Původně jsem si plánovala navštívit městečko Cartegena a po cestě zpět ještě na chvíli do přímořského městečka Torrevieja. Jenže ne vždy plány vycházejí, tak jak si přejete a plánujete. Autobus byl vyprodaný a na další volný nemělo cenu čekat. Krásný začátek dne. S příletem jsem „spadla“ do toho typického španělského života se slovy „mañana“. Můj výlet byl velmi limitován časem a tak jsem si místo mañana dopřála „más tarde“ (později). Před devátou hodinou ranní jsem tedy na autobusovém nádraží koupila spoj do Murcie, že je tam prý taky hezky. Doporučení nedoporučení, risk za 💶 4,20€. A vyrazila jsem na cestu. Popravdě jsem jen tak mírně tápala, kde to je a netušila jsem, že je tak daleko, ale nevadí.

Nechtěla jsem mít den naplánovaný jako při své cestě rok předtím, 2017 (k tomu se třeba dostaneme příště), kdy jsem musela jízdenky na vlak 🚄 RENFE koupit dost dopředu, aby vůbec bylo místo… Autobus je v tomhle volnější, stačí přijít na nádraží a u příslušné společnosti si zakoupit jízdenku, ráda jezdím s 🚍 ALSA. Nějak jsem si s nima padla do oka rok před tímto dobrodružstvím (2017), kdy mi je doporučil pán od vlaků, protože měli výluku a vlak nejel. Jako nejel vůbec, ani autobus, jako náhradní doprava, tak jak známe u nás. Zážitek! Výhodou autobusů je nízká cena oproti vlakům a taky to, že jezdí do frekventovaných destinací velmi často. Autobús directo (přímý spoj) je jasnou volbou. A tak jsem jela do Murcie. Bez ničeho naplánovaného, s telefonem v ruce a narychlo staženou mapou na wifi autobusového nádraží, tenkrát by se mi data prodražila.

*

Murcia, malebné městečko je hlavním městem Murcijského regionu na jihovýchodní části Španělska. Založeno Maury v 9. století. Městem protéká řeka Segura, v jejím okolí se nachází nejstarší část města. Moje cesta začala na autobusovém nádraží. Od kterého jsem si našla pár bodů, kam zajdu. Směřovala jsem uličkami k řece do historického centra. Můžeme zde vidět Puente Viejo – Starý most a mlýny z 10. století – nyní muzeum mlýnů. Most je nazýván také Puente de los Peligros (most nebezpečí). Na jeho konci stojí malý kostelík. Na druhé straně řeky spatříme moderně vypadající radnici – Ayuntamiento de Murcia s překrásnými záhony Glorieta de España, zrovna ve městě probíhalo něco na způsob „květinové slavnosti“ a umění ve městě. Mohu říct, že jsem přijela do rozkvetlé Murcie.

Ihned vedle radnice se nachází barokní palác Palacio Episcopal. Jedná se o oficiální sídlo biskupa a stojí naproti katedrále na náměstí Plaza del Obispo. Katedrála v Murcii je úžasnou stavbou, která dominuje celému náměstíčku. Pochází až ze 14. století a byla dokončena až ve století 18., kdy už byla v tomto regionu pevně nastolena křesťanská víra. Určitě se za slunného počasí vyplatí krátká procházka podél řeky Paseo Mota del Río Segura. Má cesta pokračovala na Plaza de Domingo najdeme kostel Iglesia de Santo Domingo v barokním stylu, kousek odtud se nachází Tearto Romea a naproti němu i Almodóvarův palác. V úzkých uličkách narazíme i na Kasino, které je považováno za důležitou památku. Kromě palem a mandarinek zde najdeme i parky pro dostatek odpočinku a i archeologické vykopávky, které působí spíše dojmem staveniště než objektem s nějakou důležitostí.

4. Elche

Další zastávka Elche (španělsky) nebo Elx (místní dialekt), malé městečko Valencijského společenství, které je ukryté v palmovém háji a to doslova. Když už v háji, tak v háji. Dojeli jsme do háje. Nádhera jménem improvizace. Tady je to jedna palma vedle druhé, promenády lemované palmami, palma v zahradě, palma v parku, palma všude!

Městečko je to doopravdy malé, na zastavení postačí pár hodin. Historické centrum ukrývá Torre de a Calaforra, Torre de la Basílica a baziliku Basílica de Santa Maria, zde je možný výstup na věž za 💶 2€ pro dospělého. Výhledy jsou na malé náměstíčko pod a na palmový háj 🌴🌴🌴 El Palmeral. Dokonalá hodina na výstup? Při západu slunce. Při výšlapu na věž je možné se zastavit uprostřed na prvním vnitřním ochozu katedrály a prohlídnout si loď a oltář pěkně z výšky. V Palacio de Altamira se nachází archeologické muzeum. Z mnoha mostů, které zde najdeme je zde nejdůležitější Puente de Santa Teresa, Puente de la Virgen – zde se každý, kdo projde kolem oltáře, se pomodlí, pokřižuje a jde se dál, takový hold patronce města. Pod tímto mostem se nachází vyschlé koryto řeky Río Vinalopó. Dá se dojít podél řeky od tohoto mostu až do palmového háje.

Sám palmový háj je jedna z nejhezčích věcí, co se mi v Elche líbila. Mnoho cestiček, kam se projít, zajít si a hlavně se ukrýt před přímým a velmi silným sluníčkem. Podél parku vede promenáda s kusy látek různě barevnými až k místu s vlajkou, v mapě pod názvem Bandera de España. Pokud sem pojedete vlakem, tak zastávka se jmenuje Elx Parc a je odsud vše pěkně dostupné, pěšky tak 15 – 20 minut. Autobusové nádraží se nachází opodál, ale také žádná vzdálenostní katastrofa. Já zvolila vlak na cestu zpět do Alicante. Cesta trvala asi půl hodiny modrou linkou C1 🚆 (C označení je pro příměstské vlaky – cercanías) a poté, co jsme se dostali k moři, tak vlak jede chvíli po pobřeží.

5. Den poslední a odlet

Poslední den v teplých krajinách byl přede mnou. Poslední hodiny a minuty tepla, teplého ovzduší, asi 16cti stupňová teplota moře a mírný vánek. Vůbec se mi nechtělo domů. Na obloze se začaly objevovat malé bílé obláčky, které rychle plynuly dál a dál nad moře. Že by mi chtěly říci, že je nejvyšší čas vyrazit na letiště? Ale na to bylo ještě brzo!

Ranní Alicante se začalo probouzet a davy lidí proudily do města, do práce, na pláže a v ulicích to začínalo pomalu žít. Bary a restaurace se pomalu otevíraly a vyčkávaly na své první zákazníky. Promenáda ožila. Stánkaři a město se probudilo z ranního ospalého oparu po včerejší bujaré noci v Semaně Santě. Co se dá dělat mezi 8-11 ranní, když ještě je všude klid? Nechat všechno na pokoji a využít posledních minut odkladového místa a vydat se na pláž, jen tak si tam posedět a pozorovat okolí. Mezi tím pozorovat, jak se obloha mění, lidí přibývá a od moře začíná vát teplý vánek, ačkoliv je písek na pláži po noci stále studený.

A odlet domu?✈ Dokonalý završení výletu, jen s krásnou skoro tří hodinovou sekerou, stihli to pěkně, aby nikomu nemuseli nic zaplatit… Ale hlavně, že jsme přistáli v pořádku a strávili krásnou noc v Pardubicích, protože nám všechny spoje na Prahu ujely. No jo, ale Mekáč tam mají nonstop, tak jsem nemusela mrznout venku, kde bylo krásných pár stupňů nad nulou, konkrétně 3!

Otázka na závěr: Jaké bylo vaše největší letecké zpoždění?