Jeden den v daňovém ráji!

Láká Vás hazard? 💰💸💲 Kasina, ruleta, poker, blackjack, vidina velkých výher, dolárky, eura a dukátky? 💶💷 Kam se vypravíme tentokrát? Stále tápete? Přidávám další nápovědu, dámy v elegantních šatech a muži ve značkových oblecích, drahá auta na každém rohu a proslulý závodní okruh Formule 1. Už svítá, jakou zemi mám na mysli? Je to daňový ráj. Mluvím o maličké zemičce Monaku.

Málo kdo ví, že Monako má rozlohu jen 2,02 km². Pokud tedy budete připraveni zdolat poměrně dosti hornatý terén a nezabloudíte třeba do vedlejší Francie, projděte si tento malý kousek země pohodově pěšky. Čeká vás mnoho schodů, příkrých kopců, úzkých ulic a překrásných výhledů. Když se Vám poštěstí a narazíte na výtah, využijte ho, pomůžete si při výšlapu!

Věděli jsme, že existuje 7 nejmenších států Evropy? Jaké to jsou? Navštívili jste nějaký z nich? Pojďme se na ně podívat. Jedná se o: Vatikán, Monako, San Marino, Lichtenštejnsko, Malta, Andorra a Lucembursko. A jak jinak by se dalo předpokládat u mě, chtěla bych je navštívit všechny! Měla jsem možnost jich vidět už hodně, ale ještě zbývají: Malta, Andorra a Lucembursko. Tak snad někdy v budoucnu bude příležitost doplnit svůj seznam pidi státečků!

Daňový ráj

Monako, vlastně Monacké knížectví je stát nacházející se na pobřeží francouzské riviery – Azurového pobřeží. Má rozlohu jen 2,02 km². Jde o druhý nejmenší stát na světě (po Vatikánu). Jeho pevninská hranice činí 4,4 km a hranice s pobřežím je dlouhá 4,1 km. Nejlidnatější a nejslavnější čtvrtí tohoto státu je Monte Carlo. Ale za hlavní město je považováno Monaco-Ville.

Stát je konstituční monarchií. Kníže v čele státu má značný politický vliv. Rod Grimaldiů vládne v Monaku již od roku 1297. Úředním jazykem je francouzština. Nezávislost na Francii Monako získalo roku 1861. Francie dnes zajišťuje jen vojenskou ochranu státu, jinak je zahraniční politika Monaka samostatná.

Monako je díky svým daňovým zákonům oblíbené mezi bohatými lidmi. Stát nemá daň z příjmu a jiné daně jsou nízké, často je Monako označované právě za daňový ráj.

K největším událostem v zemi patří každoročně závod Formule 1, Grand Prix Monaka.

Historie

V 5. století př. n. l. byla na území dnešního Monaka založena fénická obchodní stanice, kterou Římané nazvali podle Héraklova chrámu Herculis Monoeci portus. V 6. století ovládli území Monaka dočasně Vizigóti, poté patřilo k Francké říši.

Roku 1162 obdrželi janovští kupci v Monaku právo skladu. Na konci 13. století padla monacká pevnost do rukou Françoise Grimaldieho, poté, co (podle legendy) využil lsti, žádal o vstup do pevnosti v rouše františkánského mnicha. Monako Grimaldiovci definitivně ovládli v roce 1419. Od 15. Století je Monako převážně pod francouzskou ochranou (vláda tohoto rodu, s výjimkou několika kratších období, pokračuje dodnes).

V roce 1793 bylo Monako francouzskými revolučními vojsky dobyto a pod francouzskou správou zůstalo až do roku 1814. V roce 1815 bylo na Vídeňském kongresu dohodnuto, že nadále bude Monako pod protektorátem Sardinie. V revolučním roce 1848 přišlo Monako o 95 % svého území, když dvě monacká města Menton a Roquebrune vyhlásila samostatnost a oddělila se od něj. Zbývající část Monaka získala svrchovanost v roce 1861, kdy byla s Francií uzavřena francouzsko-monacká smlouva. Od roku 1850 se ale Monako potýkalo s těžkou hospodářskou situací, jelikož územní ztráta z roku 1848 znamenala i ztrátu ekonomickou, především omezením výnosů z prodeje citronů, pomerančů a oliv. Monacký kníže Karel III. Monacký se rozhodl ekonomickou situaci své malé země za každou cenu zlepšit a tak byly v roce 1856 na území Monaka vybudovány první přímořské lázně s kasinem. Skutečný rozkvět pak přišel se založením čtvrti Monte Carlo, kde bylo kasino otevřeno v roce 1866.

Od roku 1949 do roku 2005 vládl kníže Rainier III., který liberalizoval ústavu a posílil práva Národní rady. Po jeho smrti vládne jeho syn Albert II. V roce 1993 se Monako stalo členem OSN.

***

Monacké dobrodružství píši zpětně a přesouváme se do roku 2016, kdy jsem měla asi největší možnost cestovat. Navštívila a viděla jsem toho mnoho v tomto roce. Tenkrát jsem zahlédla nabídku zájezdu do Monaka v katalogu cestovní kanceláře. Vzhledem k tomu, že se blížil termín, váhala jsem, zda budou ještě volná místa a byla. S kamarádkou jsme se domluvily, že se vydáme na toto autobusové dobrodružství společně. Noc strávená v autobusu nebyla žádná překážka. I když teď zpětně vím, jak moc nepohodlné to je na rozdíl od letecké dopravy. Večer jsme vyrazili a ráno jsme dojeli, rozlámaní a unavení, ale dobrodružství bylo před námi. Těšila jsem se, že uvidím památky a další zajímavosti z této malé země, možná se podívám do kasina a možná okusím místní automaty, prostě ze zvědavosti, ne za účelem výhry.

Prohlídku jsme započali v ranních hodinách, ihned co se celá rozespalá výprava vyhrabala z autobusu. Prvními kroky jsme následovali průvodkyni, která nás zavedla k divadlu Antione, Théâtre du Fort Antoine. Bohužel jsme tu toho moc neviděli, bylo v rekonstrukci. Ne vždy každý začátek je okouzlující. Naše kroky nemohly minout královskou kapli, Chapelle de la Visitation, nacházející se ve čtvrti Monaco-Ville, kde započala už ta správná obdivující a okouzlující prohlídka krás Monaka.

Prošli jsme kolem Oceánografického muzea, Musée océanographique de Monaco, před kterým stála velká žlutá napodobenina ponorky (při prvním pohledu nás napadla jen jedna písnička – Yellow Submarine) a kolem bylo něco na způsob „umění ve městě“, různá zvířátka z vodního světa obklopovala velkou budovu. Muzeum bylo založeno oceánografem Albertem I. a ukrývá uvnitř mimo jiné i mořské akvárium.

Na pobřeží se nachází i terasovité zahrady, Jardins de Saint-Martin, s krásnými výhledy na moře, zajímavými středomořskými druhy rostlin a sochami. Ze zahrad, kde jsme obdivovali rozkvetlé růže, jsme se odebrali ke katedrále svatého Mikuláše, Cathédrale de Monaco. Katedrála byla vystavěná v 19. století. Nachází se zde hrobky s ostatky členů knížecí rodiny. Poslední náhrobek patří knížeti Renierovi III. Monako je ale spjato spíš s jeho velmi půvabnou manželkou, kněžnou Grace, která zemřela v 52 letech po tragické nehodě.

Probloudili jsme úzké monacké uličky historického centra, až jsme spočinuli před královským palácem, Le Palais des Princes de Monaco. Palác byl vystavěn ve 13. století a ještě dopoledne se tam konala přehlídka královské gardy. Shlédli jsme toto představení, na které jsme čekali asi půlhodinu spolu s dalšími davy turistů. Byla to doopravdy dlouhá půlhodina na přímém srpnovém poledním slunci. Více než přehlídku královské gardy jsem ocenila něco jiného. A to výhledy!

Výhledy od královského paláce byly okouzlující. Na jedné straně bylo možno spatřit přístav, Port de Fontvieille, s bílými loděmi, které klidně kotvily v zátoce s azurově modrou vodou a na druhé straně od sochy Apotheosa Monaca jsme spatřili další přístav, Port de Hercule. Mnohem větší než ten první, dokonce tam kotví i plachetnice a velké zaoceánské lodi. A co dál je k vidění? Výhled na přístav, na terasovitou zástavbu a moderní mrakodrap, který dle mého názoru úplně narušuje tu krásnou secesní architekturu, uličky, krásné kované balkóny a domečky hrající mnoho barvami.

A největší trhák, zavodní okruh Monaco Grand Prix. Z ptačí perspektivy vypadá malý, ale ostrý zatáčky se nedají přehlédnout. A tak jsme pomalu postupovali k slavnému závodnímu okruhu a pokračovali do centra čtvrti Monte Carla, ale ještě jedna malá zastávka! A to na místním trhu, který se nachází pod Knížecím palácem. Otevřený je každý den kolem 12 hodiny. Bylo to krásné, atmosféra byla přímo přímořská: rybičky, zelenina, ovoce a i kavárničky a suvenýry. A co mohlo zaujmout mě? Prosím pěkně, dlažba! Ve spojích byla na každém kousku originálně vyzdobena. Citróny, třešně, broskve, olivy a další ovoce.

To, kvůli čemu tam (do Monaka) jela dobrá půlka výpravy, se naskytlo před námi, slavné obrovské kasino, Casino de Monte-Carlo. Zahrnuje kasino, operu (Opéra de Monte-Carlo) a balet Les Ballets de Monte-Carlo. Zajímavostí je, že pokud je člověk občanem Monaka, má zakázaný vstup do všech kasin v jeho rodné zemi.

Casino de Monte-Carlo vlastní a provozuje Société des bains de mer de Monaco, jedná se o veřejnou obchodní společnost, ve které má většinový podíl monacká vláda a vládnoucí královská rodina. Tato společnost kromě jiného také vlastní hlavní hotely, sportovní kluby, restaurace a noční kluby v celém knížectví.

Casino de Paris je v provozu nonstop, má mnoho herních automatů, disponuje i „karetními stolními hrami“ a má dvě velké terasy. V Casinu de Paris je zakázáno fotit, ale kdo by si fotil herní automaty…

Výprava nadšených Čechů se do hlavního kasina Monte Carla nedostala. I když někteří podmínky splňovali, nakonec zkusili štěstí v části přístupné turistům.

Jaké jsou podmínky pro vstup do kasina všech kasin Monte Carla?

James Bond zrovna být nemusíte…

Je to hazard, a ten je podmíněn věkem, tudíž plnoletost se hodí. Poté kontrolují na občance národnost a je určena finanční hranice, kterou musí člověk disponovat, aby mohl vstoupit. Zamávat pánovi u vstupu s 50€ bankovkou bude brát při nejlepším jen jako dobrý vtip. A to poslední? Chcete si zahrát, vytáhněte elegantní šaty a pánové značkové obleky, vypůjčte si ideálně nějakého sporťáka a přijeďte do gamblerského bezdaňového ráje! A pak už jen hodně štěstí!

V plánu jsem měla prohrát 20€, přiznávám, prostě pro ten zážitek. Ale jsem ráda, že ve finále jsme byli vykázáni s dalšími lidmi z kasina. Proč, to jsem se nedozvěděla…

A tak alespoň fotečka předsálí kasina, kde se smí fotit, do dalšího salónku už byl vstup ve společenském oděvu a s poplatkem 10€.

Když si teda nezahrajete, tak co budete dělat celý půl den?

Najít si nějaký pořádný sporťák, pořídit si hezký fotky a pak se před sluncem schovat do přilehlých parků u kasin. Zajímavým parkem pro odpočinek od srpnového slunce nám byl park s názvem Jardins de la Petite Afrique. Když jsme pak nabrali sílu, vydali jsme se na promenádu šampionů, v mapách naleznete jako The Champions Promenade, která se nachází na pobřeží a u japonských zahrad, Jardin Japonais de Monaco.

Promenáda šampiónů nese název Golden Foot a je spojená s fotbalem. Ten, kdo je vybrán z nominací, otiskne své chodidla do betonu právě na této promenádě. A to vše po vzoru hollywoodského chodníku slávy.

Zbytek krásného dne jsme strávili nejprve na pláži, Plage du Larvotto, která byla ale velmi blízko u rušné promenády a vlny byly divoké od lodí projíždějících kolem. Pak jsme vyměnili pláž za pláž. Za tu nejvzdálenější od našeho výchozího bodu, za pláž Plage du Le Méridien. A když jsme u těch krásných pláží na tak malém území, tak ještě jedna malá se nachází pod Oceánografickým muzeem, koupání je zde na vlastní nebezpečí.

Z jednoho konce státu jsme se vypravili na druhý, když se už blížil večer a také čas našeho odjezdu. Po cestě jsme ještě zašli do Rosaria princezny Grace, Roseraie Princesse Grace. Sice už růže byly odkvetlé, ale i přesto bylo kouzelné. Zahrada byla doplněna fontánkami a spoustu cestičkami, které nás přivedly až k vzdušnému heli-taxi pro smetánku, k heliportu, který se nachází přímo na hranici Monaka a Francie.

Pomalu zapadající slunce nás vyprovázelo na našem odjezdu z kouzelného daňového ráje, krásných aut, blikajících herních automatů, ale také zajímavých staveb a krásných zahrad…