Cestovat v letních měsících nemusí být finančně náročné a zruinovat vaší peněženku a rodinný rozpočet. Tedy pokud budete volit populární destinace a ještě ke všemu u moře, tak to nastat může. Ale pokud vyberete destinaci, kam by mnoho lidí nejelo a dokážete si tam najít něco hezkého, tak proč to nezkusit? Nízkonákladovky lítají na mnoho takových míst a jedním z nich je i hlavní letiště v Bukurešti. A proto zůstáváme věrni irské společnosti a kupujeme letenku z Vídně s vražedným časem odletu v 5:50 a doufáme, že to od vlaku (přijíždí na nádraží na letišti ve 4:45) do 5:20 (zavření gate) stihneme. Trochu vražedné, nemyslíte?
Moc nad tím nemá cenu přemýšlet a doufáme, že se to všechno stihne a letenku za krásných 43€ kupujeme. Když to na daném letišti znáte, je tahle ranní bojovka mnohem jednodušší. A tak po příjezdu zpožděného vlaku bereme nohy na ramena a dáváme si ranní sprint halou k security. Tam stojíme frontu asi 10 minut a pak nastává druhá část, v duty free koupit vodu a nabrat správný směr ke gatu. Když přicházíme svižným tempem, zjišťujeme, že lidi už stojí frontu. Odbavují ty priority. Ještě je čas na záchod. Stíhám i posnídat než se fronta pohne. Pár lidí před námi, rodina, doplácí za velké zavazadla. Když vidí paní naše malé batůžky, procházíme bez obtíží. Jedeme na prodloužený víkend (pátek až neděle) a moc toho s sebou nepotřebujeme. Malý batoh nám bude stačit a ještě jsme překvapené, že v něm bylo místo navíc.
Aby to nebylo tak jednoduché, tak jsem ještě 4 dny před odletem nevěděla, zda pojedu. Vždycky do toho může něco přijít a občas nejsou okolnosti cestě nakloněné. Ale vše nakonec dopadlo dobře a mohly jsme odjet. A s tím souvisela i příprava, spíš tedy nepříprava. Informace, které jsme před odletem měly, byly následující: let trvá hodinu a půl, ideální doba letu. Z letiště jezdí přímý spoj do centra, možná bude nutný přestup. Ubytování máme v centru, nějaká místa v mapě taky jsou označena a uvidíme, co bude. Nebyl to úplně dobře připravený víkend. Navíc vysoké teploty bičující Balkán nám to také neulehčily. Ale i taková je strana cestování.
Vstříc městu
Po příletu jsme v letištní hale našly bankomat známé banky a pokusily se o výběr hotovosti. Protože, co se traduje? Málo kde se dá platit kartou. Výběr proběhl úspěšně, karta nesežrána. Pak přišla na řadu těžší část a to nákup jízdenek na autobus. V samoobslužném kiosku jsme nepochopily, kterou jízdenku si máme vybrat. A to tam byly jen 3 možnosti. Takže hurá k paní v budce. A pomocí překladače jsme ji vysvětlily, že chceme jízdenky do centra a zde nastal střet s realitou. Angličtinu si strčte někam. Po následující 3 dny nám byl google translator dobrým pomocníkem, hlavně ta fotící funkce překladu. Díky letáčku v rumunštině, který jsme vyfasovaly k jízdenkám, jsme se dozvěděly, jak u nich MHD, tedy STB, funguje. V autobuse nám slečna poradila, jak máme jízdenku označit a hned na první jízdě jsme potkaly revizora.
Na ubytování jsme si kolem 11 nechaly batohy a vydaly se na nákup a do blízkého parku, protože už bylo znát, jak krásně teplo tam bude. Nakonec prošly i pár míst a přes to největší teplo se schovaly do klimatizovaného pokoje, který už byl nachystán a ven vyrazily až v podvečer do starého města.
Dopoledne jsme ještě stihly zahrady/park Grădina Cișmigiu s jezírkem a hodinami Ceasul din Cișmigiu a okoukly i budovu místního archívu Arhivele Naționale ale României. Ze zahrad to působilo jako malý palác. Zašly jsme o ulici vedle, než jsme plánovaly a tak jsme se i do katedrály svatého Josefa podívaly, Catedrala „Sfântul Iosif“. V rozpálených uličkách jsme se pomalu směřovaly k ubytování, po cestě jsme uviděly zajímavou malba Drákuly Pictură murală masonică Bram Stoker și Dracula. Minuly jsme i stavbu Ateneul Român, ke které jsme se došly podívat později a také královský palác Palatul Regal din București, který jsme neměly v plánu navštívit. Byl to vážně rozsáhlý komplex, dnes ukrývající muzeum. Na hlavní ulici se tyčil moderní památník Memorialul Renașterii. Představte si ostrý jehlan a na něm napíchnuté cosi, co připomínalo vejce. Nic pro mě. Posledním místem byl kostel Biserica Kretzulescu, který jsme ani v plánu neměli navštívit, ale cesta do praku vedla kolem něj. Malá stavba, kousek od hlavní silnice, klasický pravoslavný kostelík s krásnými zachovalými freskami. Vstupné se dovnitř asi platilo. Ale jen jsme nahlédly. Na návštěvu svatostánku jsme nebyly vůbec správně oblečené a nechtěly jsme někde způsobovat problém. První seznámení s městem proběhlo a už jsme tak tušily, co nás bude následující dny čekat. Zda nás město zklame nebo okouzlí.
Po odpočinku jsme kolem čtvrté začaly přemýšlet o tom, kde si dáme večeři. Byl započat googlící proces, ze kterého vyšlo pár restaurací. Na základě hodnocení jsme to zvládly zkrouhnout na pouhé tři. Před pátou odpolední jsme se už ploužily rozpálenou ulicí do starého města. Teplota neklesla, ale alespoň stagnovala a tak pro nás byl každý kousek stínu příjemným úsekem cesty. Ale než půjdeme na večeři, ještě si projdeme nějaké památky. Když jsme vyšly na hlavní třídu, do očí nás praštil pravoslavný kostel Biserica „Zlătari“ postavený roce 1635 stavitelem Matei Basarab. Jedná se o cihlový kostel, který nahradil dřívější dřevěný svatostánek. Byl poškozen zemětřeseními v letech 1802 a 1838 poté opravován v 90. letech 20 století. Na hlavní ulici nalezneme i honosnou budovu CEC Bank státní bankovní instituce Rumunska, Casa de Economii și Consemnațiuni. Banka byla založena 1864 a budova se začala stavět v roce 1875. Ihned naproti bankovní instituci se nachází další velmi zdobená budova bývalé rumunské poštovní společnosti. Dnes v ní nalezneme národní muzeum historie rumunského státu, Muzeul Național de Istorie a României. Muzeum bylo založeno v roce 1970 s cílem ilustrovat kulturní vývoj zaznamenaný ve všech historických obdobích.
Když se vydáme do klikatých uliček od hlavní třídy dále do centra, vynoří se pře námi další pravoslavný kostel z roku 1724. Byl částečně přestavěn na začátku 20. století po zemětřesení. Vstupné se neplatí a tak nahlédněte. Biserica Mănăstirii „Stavropoleos“ vás přivítá krásnými malbami, zdobeným pozlaceným oltářem a malou zahradou s podloubím, které má připomínat křížovou chodbu. Určitě koukejte vzhůru, fasády domů jsou velmi krásně zdobené. Mě se líbila stavba Palatul Pinacotecii, ale určitě bych našla i další, jen jsem se nepodívala, kde přesně to bylo a zda to mělo nějaký název.
A co by to bylo za výlet, kdybych nenavštívila něco spojeného s knihami. V Itálii to byla kavárna a knihkupectví v jednom, v Dublinu knihkupectví s antikvariátem a tak tady moderní knihkupectví Cărturești Carusel, odkud jsem si přivezla tematickou knihu Drákula, jak jinak, ale ve španělštině, protože tu si přečtu raději než v angličtině.
Pokud budete mít ještě chuť zajít dál, tak další hlavní silnice Bulevardul Ion C. Brătianu odděluje historické centrum od dalších staveb. Už nejsou tak zajímavé, ale pokud nebudete vědět, co s časem, tak doporučuji navštívit synagogu Biserica Sfântul Gheorghe Nou a synagoga Templul „Coral“, která pochází z 60. let 19. století. A jedná se o kopii vídeňské synagogy Leopoldstädter Tempel, ale postavené v neomaurském stylu. Stavba je to vskutku zajímavá. A když se už budete v této oblasti pohybovat, tak se zastavte u místních ve velmi populárním kostelu Biserica „Sfântul Anton“.
Při naší návštěvě bylo zrovna rozkopané hlavní náměstí. Což by nám ani tak nevadilo, protože tam doopravdy není co k vidění. Co nás mrzelo, že bylo zavřené muzeum aut, do kterého jsme se plánovaly podívat. Nachází se kousek od letiště a v mapě ho najdete pod názvem Galeria de Automobile „Țiriac Collection. A taky hrající fontána Fântânile București byla také v rekonstrukci. Prošly jsme si alespoň promenáda Bulevardul Unirii, která vede od fontány až k parlamentu. Je to zajímavá a velmi dlouhá třída. I když jsme tyhle dva body z programu neviděly, není to důvod se do Bukurešti kvůli tomu vracet.
Večer jsme zakončily výběrem jedné ze tří vyhlášených místních restaurací s rumunskou kuchyní. Vyrazily jsme si vybrat podle menu, recenzí a jak to vypadá. Jedna se nám vůbec nelíbila a nakonec jsme skončily v té nejvyhlášenější restauraci Caru‘ cu bere. Asi to byla ta nejlepší volba. Zvolila jsem místní Sarmale. Je to nejtypičtější rumunský pokrm. Jde o mleté maso (nejčastěji vepřové v kombinaci s drůbežím či jehněčím) smíchané s rýží, cibulí a kořením, zabalené do zelných listů a vařené. V některých částech Rumunska se místo zelných listů používají vinné listy. Často podáváno s polentou. K pití jsme zvolily místní pivo a asi to nebyla úplně dobrá volba. Mělo to takový podivný ocas. A nechutnalo ani bratrům ze Slovenska, na letišti jsme se shodly, že Plznička je Plznička, ihned si tam koupili dvě láhve. 😂
Druhý den jsme vyrazily hned ráno, než přijde to slíbené vedro. Předpověď hlásala krásných 42 stupňů. Hned ráno bereme busík a jedeme do parku krále Michala I., Parcul „Regele Mihai I“, zašly si k jezeru Lacul Herăstrău a odtud k vítěznému oblouku Arcul de Triumf. Jedná se o 27metrový žulový oblouk s vnitřními schody a výhledem, postavený jako památník vojákům z první světové války. Výstup jsme nezvažovaly, a proto jsme na něj mrkly hned ráno. Další zastávka byla v parku Parcul „Kiseleff“ a na památník Monumentul Infanteriei Române. U muzea přírodních věd, Muzeul Național de Istorie Naturală Grigore Antipa, jsme zkoukly dinosaury venku před vchodem. Nakonec se svezly ještě pár zastávek ke královskému paláci Palatul Regal din București, kde je teď muzeum a odtud se vydaly k ikonické neoklasicistní koncertní síni, která byla otevřena v roce 1888. Aktuálně je sídlem filharmonického orchestru George Enesca. Jedná se o Ateneul Român. Na univerzitním náměstí Piața Universității jsme přestoupili na správný autobus k ubytování.
Odtud se přes park Izvor vydaly k parlamentu Palatul Parlamentului a náměstí Piața Constituției. Honosná budova parlamentu je něco neskutečného! Má jen samé nej, je největší, nejtěžší a i nejdražší jak na stavbu, tak na provoz. Ale ten příběh, který stojí za ní je ještě mrazivější. Když to do rukou vezme diktátor… Návštěva je možná, ale je velký problém se dovnitř dostat. K nákupu vstupenek použijte přeprodejce jako je getyourguide nebo trips. Ale pokud budete trpělivý a počkáte si hodinu, tak ve 12:00 mají english tour a vezmou vás i bez dopředu zakoupeného lístku. Za vstupné zaplatíte 100lei nebo 20€. Prohlídka trvá hodinu. Pak jsem volila bus zpět k ubytování, kde jsem zalezla do klimatizovaného pokoje s tím, že další pokračování až odpoledne.
Odpolední program byl už jen takový procourat staré město a najít místo na jídlo. Nakonec jsme skončily v italské restuaraci. Kam jsme se ještě zašly podívat, byla pasáž Pasajul Macca – Villacrosse, kterou jsme den předtím úplně minuly. Hlavní náměstí s fontánou je aktuálně v rekonstrukci, takže jsme fontánu Fântânile București neviděly. Místo toho jsme si došly ke katedrále Catedrala Patriarhală din București. Nakonec jsme jely busem na ubytování se zabalit na ranní odlet.
Ráno jsme vyrazily na letiště, kde jsme měly dostatek času. I když nás šokovaly davy lidí, totální chaos a fronty na security, tak jsme nikam nemusely pospíchat. Let do Vídně byl rychlý a klidný a i s příjemným přistáním.
Tento krátký výlet předčil moje očekávání, které nebylo skoro žádné. Nevěděla jsem, co očekávat od Bukurešti. Všechno bylo nakonec ve spěchu a možná to bylo dobře, že si člověk nedělal nějaký velký naděje, jak super město to bude. Pokud znovu Rumunsko, tak mu neříkám ne. Ale chtěla bych vidět zámky a hrady, možná i další menší města a hlavně jejich hory!