Německo – Berlín, Köln am Rhein, Emmerich am Rhein, Kleve a Düsseldorf
Holandsko – s-Heerenberg, Arnhem a vesničky v pohraničí
Jak napovídá název, tak ano, tato cesta byla za hranice našich sousedů, do Německa a ještě kousek dál. Psal se rok 2019. Je možná trapné, že jsem nebyla nikdy dál než v Mnichově, Norimberku a Drážďanech, když mě tak zajímala Kobra 11. Celé roky jsem snila, že se tam, do Severního Porýní – Vestfálska, jednoho dne podívám, sice o dost pozdě, ale přece. Seriál o dálničních komisařích mě opustil, jak roky plynuly, ale cestovatelské cíle z té doby zůstaly. Výzva k akci přišla v ten moment, kdy se Peťka odstěhovala do této oblasti, nebylo nic jednoduššího než ji navštívit. Léta blogování nám přinesly krásné přátelství.
Celý tento výlet byl takový zvláštní, pro někoho možná i nelogický. Zvláštní už jen tím komplikovaným plánováním. Jak skloubit mé cesty s prací a zároveň s návštěvou kamarádky. Ono by to šlo jednoduše, ale proč, že? Většina lidí si koupí letenku tam a zpět ze stejného letiště a zase zpět na to samé, předpoklad je ten, aby bylo co nejblíže k naší cílové destinaci… Ne vždy jsou ceny letenek money friendly, kord ke studentskému rozpočtu. No, u tohoto se chvíli zdržíme. Aneb skvělé tipy, jak si zkomplikovat cestování:
- 1. Upřímně, levné letenky jsou skvělé, pokud se na to letiště máte jak dostat. Nutno najít nějaké letiště v ČR, ano, z jihu jsem jela na letiště do Brna 😃 první zajímavý komplikovaný krok, protože dojezd vlaku se rovná zároveň odjezd posledního možného autobusu na letiště, vyřešeno tím, že jsem potkala známé z Brna a okolí a vyrazila jsem už den dopředu.
- 2. Let s Ryanair, takže jen klasický batůžek na záda podle nejmenších rozměrů = málo věcí s sebou, co se na záda vejde a taky těch otravných 100 ml tekutin. Nebyl by to problém, kdybych se vracela za pár dní – tím myslím za 2-3 dny. Tady byl návrat až za 10 dní. Úsporné balení mám za dobu svého cestování už v malíčku a ještě jsem vezla slovenské dobroty do Německa.
- 3. Odlet z Brna byl zpožděný asi o 40 minut, tím pádem to zhatilo mé plány v první destinaci. Kdyby toto člověk věděl den dopředu, jel by později.
- 4. Šok z přistání „v poli“, na toto letiště jsem se pak vracela na další let. Ano, let číslo 2 a vůbec ne domů, ale dál…
- 5. Neměla sem žádný problém s jídlem na palubu (v batohu), jak se dost často lidé obávají, dokonce jsem měla s sebou i selfie tyč a domů se mnou doletěla.
- 6. Letenky byly doopravdy levné, měla sem celkem 3 lety, pokaždé s jinou společností, nebyla to nuda! ✈
Jaký byl můj plán? Brno – Berlín, Berlín – Köln am Rhein, Düsseldorf – Praha. Ano, šlo by to určitě i jednodušše, ale proč?
Letecké společnosti? Ryanair, Air Malta a pak poprvé a asi i naposledy s ČSA
Největší zážitek? Těžko posoudit. Možná překonávání svých limitů a holka sama na cestách, i když to nebylo poprvé, ale sama na delší cestě ano. Taky asi výstup na skleněné plošiny v Arnhemu na katedrále, 73 metrů dolů a jen skleněná podlaha. Závratě vítejte! A určitě první let ATR 72, v životě jsem tím neletěla a bylo to na seznamu přání, ČSA mi přidělili okýnko, celý večerní let jsem místo spaní koukala na západ slunce a krajinu a pak na mraky až nad noční přílet do Prahy, ten pohled nikdy neomrzí.
1. Destinace BRNO
Po 4,5 hodinách strávených ve vlaku jsem se těšila na shledání s přáteli. Viděli jsme se naposled před 5 lety. Jak ten čas letí! Hezky jsme si popovídali a druhý den jsem už mířila v dopoledních hodinách na letiště. Ano, let byl zpožděný, ještě před tím odbavovali nějaký Travel Servis, teda teď už Smartwing (a za chvíli už nic takového, i když nebudeme předbíhat a uvidíme jak dopadne insolventní řízení) s nadšenými dovolenkářemi. Nakonec přiletělo letadlo i pro nás, ano tato kategorie – natěšení baťůžkáři.
2. Destinace BERLIN
Opožděný přílet, dosed někde v poli… Berlin SXF není úplně vyšperkovaný letiště, ale co, hlavně, že se tam dá doletět za hezký penízky. Když jsme u těch financí. Tak letenka za 129,- (v přepočtu asi za 5€) se prostě neodmítá! Ve vzduchu jsem strávila přibližně hodinu.
Hned z letiště jsem se vydala za první památkou. První střet s berlínským trojbojem (metro, autobus a příměstský vlak). Aplikace mapy metra a dalších spojů se moc neosvědčila a tak za ni velmi dobře posloužili Google mapy. Se všemi věcmi na zádech bylo na čase se vydat na první památku. Ubytování bylo poměrně z ruky od letiště, i když skoro v centru, pokud to přirovnám k pražským vzdálenostem.
Z ruky byla i tahle Citadela (viz. mapa). Ale za návštěvu stojí. Když jsem tam dojela, tak mi pán smutně oznamoval, že za 45 minut zavírají a zda doopravdy chci se jít podívat. Chtěla jsem, protože na další den jsem měla už jiný a pořádně nacpaný plán – centrum Berlína. Doporučil mi, co vidět, kam zajít. Za 45 minut jsem si prošla kromě věže i různá zákoutí areálu. Vynechala sem expozici, která byla kompletně v němčině. Moje němčina už rozhodně není to co kdysi bývala… Výhled z věže a z ochozů byl skvělý, celý areál jako na dlani. Muzeum moderního umění mě moc nebralo, tak jsem si vychutnala spíš interiér cihlové citadely. 2€ byla spíš jako symbolický vstup.
Poté má cesta směřovala do zahrad Charlottenburgu, které byly krásně upravené, rozsáhlé a spletité cestičky mě tam nutily bloudit dlouhé hodiny, až jsem to tam prošla skoro celé. Když jsem se po pár hodinách vymotala, počasí už nebylo úplně na jedničku, jako když sem přijela. Ubytování jsem chvíli musela hledat, čím větší komplex a nápis, tím přehlédnutelnější.
Ještě ve večerních hodinách hezky k Říšskému sněmu (Reichstagsgebäude), kde jsem zjistila, že moje zítřejší rezervace se prostě nepovedla a že si druhý den budu muset vystát frontu. Večerní procházka kolem a do moderní části Berlína k vodě nebyla špatná. Říšský sněm je obrovský! Než se úplně setmělo, došla jsem k Braniborské bráně. To bylo pro tento den vše, jak začala padat tma, směřovala jsem na ubytování. Nechtěla jsem sama courat venku.
Další den jsem mířila autobusem do centra opět k Braniborské bráně (Brandenburger Tor), odkud jsem si naplánovala tour de Berlín. Vidět ji přes den bylo jiné. Večer byla osvětlená a to udělalo své. Zastávka u Říšského sněmu, abych vyřídila volnou vstupenku dovnitř, když se to online nepovedlo. Alles Gute! Konkrétně to bylo v takové podivné boudičce, která vypadala spíš jak veřejné WC než nějaká kancelář… Čekání bylo poměrně na dlouho, měli nějaké technické problémy. Ale vstup do kopule Říšského sněmu je zadarmo, stačí k tomu OP nebo pas a „doporučující“ dopis, co buď obdržíte emailem anebo na místě. Čas i den si můžete zvolit, jak na internetu, tak na místě, ale na místě je možné udělat rezervaci do 3 dnů, pak jsou kapacity zablokované. Prohlídky začínají každou hodinu, je třeba tam být alespoň 30 minut předem, projít bezpečnostní kontrolou a poté se vás ujme průvodkyně, řekne vám pár slov a provede vás rychle budovou až do kopule, kde je prohlídka volná a časově záleží na vás, ale více než hodinu by tam člověk strávit neměl. Audio průvodce je k dispozici před vstupem do kopule. A jeho záznam je asi na půlhodiny a spouští se sám po průchodu určitých stanovišť. K dispozici jsou i vyhlídkové plošiny. Prohlídku jsem si zamluvila na tentýž den, v odpoledních hodinách. Nebylo to úplně šťastné řešení. Celý den bylo krásně, když jsem se dostala do kopule, začalo pršet…
Další zastávkou byl Alexanderplatz, kde se nachází Světové hodiny (Weltzeituhr) a taková hodně barevná a divně tvarovaná fontána (Brunnen der Völkerfreundschaft). Ženy zde zajásají, na tomto náměstí se nachází Primark! 🙂 V docházkové vzdálenosti je Televizní věž (Berliner Fernsehturm), ze které je pohled na město z 203 metrů a 360 stupňů. Vstup je podle toho, kam člověk chce jet, zda to kupoval online – pozor, tam je příplatek! Ideální koupit na místě v automatu, nemají žádného studenta, jen dospělé, platit se dá kartou, do 20€ se vejdete tak i tak, na místě nebo online záleží na vás. Online si můžete zamluvit i den a přesný čas. Ale když jsem tam přišla, lupení ještě bylo, tak žádný strach. Z TV věže je vidět Červená radnice (Rotes Rathaus) v novorenesančním stylu, je to velmi zajímavá stavba. Na druhé straně spatříme kostel svaté Marie (St. Marienkirche) a jedná se o evangelický kostelík. Pod Televizní věží můžeme využít k odpočinku i přilehlý park a nebo se podívat na Neptunovu kašnu.
Po cestě do centra od TV věže přejdeme přes řeku Spréva a nemůžeme minout katedrálu z 19. století – Berlínský Dom (Berliner Dom) – mé štěstí bylo na počasí tentokrát, ale ne na památky, byla tam bohoslužba tudíž byl veřejnosti nepřístupný, z části byla katedrála pod plachtou a lešením obklopená… Ach ty rekonstrukce! Od Domu jsem došla na Bebelplatz, kde stojí univerzita a kousek dál je další náměstíčko Gendarmenmarket. Kde jsou krásně ukryté další krásy Berlína, původně jsem neměla v plánu sem zajít, ale občas je fajn se trochu ztratit. Nachází se tu Francouzská katedrála (Französischer Dom), honosný kostel s vyhlídkovou věží. Možná by výhled stál za to, kdyby nebylo pod mrakem. Dále tu najdeme Nový kostel (Neue Kirche – Deutscher Dom) a koncertní síň (Konzerthaus Berlin). Berlín se vyplatí projít pěšky po nejznámější ulici Unter den Linden.
Ten den bylo v plánu i hlavním nádraží, odkud jsem potřebovala popojet vlakem pár zastávek. Kdo říká, že hlavní nádraží v Praze je nepřehledné? Tohle byl úplně jiný level! 4 podlaží, moc kolejí a nástupišť a tolik vlaků! Ale vždy tam byl někdo od Deutsche Bahn, kdo byl schopný a ochotný poradit. Vlakem jen pár zastávek, kousek od East Side Gallery. Nejznámější fotka dějin spatřena! Celé „street art“ umění bylo zajímavé, ale davy lidí… Prošla jsem si ji, pokochala se a šla pak dál k mostu Oberbaumbrücke, který byl v rekonstrukci, ale zastávka metra čekala na druhé straně řeky. Checkpoint Charlie mě zklamal, je na hlavním tahu, hodně lidí, auta a v pozadí Mekáč a hlavně znudění alá vojáčci.
Po cestě jsem potkala originální jízdu Trabantem po Berlíně, nějaké vyhlídkové tour, které bylo hned kousek od Detlev-Rohwedder-Haus – dneska ministerstvo financí, dříve ministerstvo Říšského letectva za války. A den jsem zakončila návštěvou kopule Říšského sněmu. Byla to zároveň i poslední památka z Berlína, další den jsem směřovala v ranních hodinách na „polní letiště“, ano opět na SXF, nyní BER a čekala na let do Kolína CGN.
3. Destinace KÖLN AM RHEIN
Přelet do Kolína nad Rýnem trval přes hodinu, všechno šlo velmi rychle a za chvíli jsem vystupovala v Köln/Bonn Airport CGN. Zůstala jsem udivena, jak velké to letiště je a že se do centra se musí vlakem (ano, byl docela drahý na těch pár minut), ale tohle mi vykompenzoval pohled, když se přede mnou se ukázala kráska krás – Kolínský Dom – Katedrála svatého Petra (Kölner Dom)! Vstup do katedrály je volný, můžete vevnitř přispět do kasiček. Katedrála byla v rekonstrukci, ale i tam toho k vidění bylo tolik, nevěděla jsem, kam se dívat dřív. Po ubytování jsem se ještě ten stejný den vrátila obdivovat katedrálu. Běžela tam bohoslužba a část katedrály byla uzavřena. Prohlídla jsem si dostupnou část. Čas plynul rychle, ani jsem nevěděla, jak dlouho jsem se tam zdržela. A večer ještě jednou, ale to už jen kolem, jak je krásně nasvětlená – katedrála i okolí a mosty… Další den jsem se tam před odjezdem dál vrátila, nemohla jsem se vynadívat! Jako je v Barceloně Gaudího Sagrada Familia, tak Kolín na takovou svou malou Sagradu. Kolín není jen ta úžasná katedrála, ale i Rýnská promenáda, kostel St. Martin, zajímavý dům Overstolzenhaus nebo Radnice na Starém trhu/náměstí (Rathaus). Docela z ruky se nachází nepřístupný kostel St. Maria im Kapitol, který má zajímavou křížovou chodbu (přístupná), je obklopen domečky a měl krásně udržovaný dvorek plný kytiček.
S Kobrou 11 se pojí nejen ta slavná katedrála, ale také most, který jsme v seriálu spatřili nespočetněkrát. Záběr byl vždy na Hohenzollernbrücke, říká se mu taky most zamilovaných. Páry si na důkaz své věčné lásky právě tu zamykají zámky se svými iniciály. Most vede na druhou stranu Rýnské promenády, lze se tam dojít pěšky, výhledy z druhé strany doopravdy stojí za to – most, katedrála a trochu zeleně.
Druhý den jsem už měla uchozený nožičky a doprava byla poměrně drahá a na můj vkus komplikovaná a tak jsem si půjčila koloběžku a ke vzdálenějším památkám si pohodlně dojela. Poprvé a asi naposledy. Dále od promenády jsou pozůstatky z doby římské a na Rudolfplatzu stojí zajímavá brána, kousek je kostel St. Apoštola, kde se konají v dopoledních hodinách trhy.
Ano, v mapě mám označený i Kolínský triangl, tam jsem se nedostala, bylo beznadějně vyprodáno. Ale musím říct, ač na mapě se centrum zdá malé, není tomu tak.
Na konci dne jsem směřovala vlakem do Emmerichu. Nastalo šťastné shledání.
4. Destinace KLEVE
Večer jsem dorazila do Emmerichu už poměrně unavená z předchozích dnů. Další den byl v plánu „nenáročný“ cyklo výlet do Kleve. Kleve se nacházelo asi 12 km od již vzpomínaného Emmerichu. Počasí nám už moc nepřálo, ale pořád to bylo ok, mohlo být i hůř. Alternativní doprava, cyklo doprava, jako v Holandsku, tak je i v Německu. Bylo vidět, že už jsem blízko hranic cyklo státu. Nemůžu říct nic proti, byla to rovinka.
V Kleve je zámek Schwanenburg, kde se dá vylézt na věž. U zámku je židovské místo a také katedrála, která není přístupná. Původně byl v plánu oběd a nějaký ten místní Schnitzl, ale všechny občerstvovací zařízení byla buď zavřená, nebo se nám nelíbila anebo nabídka byla zlá. Nakonec to vyhrál to stánek s currywurstem, který byl doopravdy výborný! Fronta o tom vypovídala. Kleve má kromě malého centra i velký park a zoologickou zahradu. Trip Advisor tam měl ještě jedno zajímavé místo, asi další 3 km dál se měl nacházet větrný mlýn, pro který si už nepamatuji název. Uprostřed ničeho, kukuřice a slunečnice všude kolem. Ještě jsme si zajely do vesničky Warbeyen. Po cestě zpět se naskytl pohled z dálky na „slavný Golden Gate“ – Emmerišský most, který je taky červený.
5. Destinace ‚S-HEERENBERG
Další cyklo den, ale vzdálenost ujetých kilometrů byla už menší. Z Německa do Holandska přes vesničku Netterden. Holandské hranice byly jasné na první pohled. Strom a na něm barevné kola. Země kol, sýrů, tulipánů a travičky nás přivítala! Nejen kolem na stromě, ale i velkým množstvím větrných elektráren. Je vidět, že tu ekologii neberou na lehkou váhu! Ale pozor, brambory zatavují do pevných igelitů a po kilech už připravené – oloupané a okořeněné prodávají v obchodech. Holland logic!
Bylo slunečné počasí a plno lidí na kolech venku, hlavně důchodci na motokolech – to se jim to pak jede samo, když nemusí šlapat a neuchází jim zadní kolo. ‚s-Heerenberg má kromě katedrály, kde sem našla symbol českého lva i hrad – Kasteel Huis Bergh. Je přístupný, ale uvnitř je jen něco jako galerie a muzeum v jednom. Moc nábytku neměli, spíš samý svatý obrázky a kousky z kostelů. Asi největší plus byl výstup na věž, teda do zbrojnice. Ale ty výhledy za to stály!
6. Destinace ARNHEM
Opět poznávání další části Holandska. Arnhem se do historie se zapsal jako dějiště operace Market Garden za druhé světové války. První bitva o Arnhem 1944 a druhá bitva 1945. Pro zajímavost a více informací pod odkazem zde.
Naplánovanou cestu jsme měly vláčkem, jaké milé překvapení, že je výluka! Byl to výlet na celý den. V Arnhemu je park Sonsbeek a jedná se o doopravdy velký park. Kromě historických baráčků v centrum jsou zde i moderní části. Moderní komplex hned vedle kostela Eusebiuskerku. Kostel, který má kromě vyhlídky i 2 skleněné balkóny a z nich krásný pohled dolů, kde není nic jiného než „sklo“ a 73 metrů dolů k pevné zemi!
7. Destinace EMMERICH AM RHEIN
Konečně ono město, které mě přivítalo už před pár dny. Krátká procházka kolem Rýnské promenády, mini centrem, 2 kostelíky (ani jeden není přístupný) a radnice. Nic jiného tam není, procházka asi na 2 hodinky. V dáli nad tím vším se tyčí ten slavný „Golden Gate“. Jo a abych nezapomněla na perličku z tohoto města – mají tam kostel svatýho Martini. A to byl taky poslední den společného výletu.
8. Destinace DÜSSELDORF
Poslední den mé cesty a posledních 14 hodin v Düsseldorfu. Düsseldorf sám o sobě je hezké město, takové malé se mi zdálo. Všechny památky byly poměrně v okolí centra, všude blízko. Rýnská věž (Rheinturm) je ihned u Rýnské promenády, promenáda je delší, ale ne nějak výrazně, že by se to nedalo zvládnout. Kromě muzeí a kostelíků, jak evangelických, tak katolických je tu krásné Staré město s radnicí (Altstadt, Rathaus), Burgplatz, kde žádný hrad už není, jen jedna věž s námořním muzeem. Ale místo, které se mi zdálo zajímavé byla Bazilika sv. Lambertuse, kde jsou připraveni na turisty i z Čech česky psanými letáčky s informacemi o bazilice. Nakonec jsem si poseděla na promenádě a pak se vydala na nádraží přes Primark. To si nemůžu nechat ujít! A pak už jen najít nějaký spoj na letiště.
Na nástupišti čekalo dost lidí s velkými kufry, identifikace správného peronu proběhla bez větších chyb. Byla sem správně. Přijel první spoj. Später 15 min. Popojeli jsme jednu zastávku a vysadil všechny cestující, že z důvodu zpoždění si máme počkat na další vlak. A odjel. Zmatení cestující na nástupišti… Po 5 min přijela další souprava, také s 15 minutami. Pro velký úspěch jsme popojeli tentokrát 2 zastávky, znova výstup! Do cíle zbývaly 2 zastávky. Teda jen k vláčku, který nás doveze k příslušnému terminálu. Improvizace? Tak na bus, asi dalších 15 minut jsme popojížděli ucpanými silnicemi a nervózní cestující přešlapovali a počítali poslední minuty. Časovou rezervu jsem měla dostatečně velkou.
A pak už nezbývalo nic jiného než čekat na to malé kjůt letadýlko a cestu domů ATRkou 72. A mé zhodnocení? To malé vrtulové letadlo bylo tak neskutečně hlučné, poměrně pomalé oproti jiným strojům, ale za ten zážitek to stálo a noční přílet nad Prahu mě nikdy neomrzí… Takové to „Vítej doma!“
Otázka na závěr: A jakým typem letadla chcete letět v budoucnu vy? ✈
