Tento článek vznikl na základě prosby, abych jako Jihočech, představila tento malebný kus území jižních Čech dalším lidem. A proto vás teď vítám v této mini cestovně-historicky-zajímavostně orientované sérii věnované mému rodnému kraji. Podíváme se na města, přírodu, technické vymoženosti a také na církevní památky. Nejen to, představím vám až 10 míst, které by byl hřích tu minout. Také se podíváme na místa zapsaná na seznamu UNESCO, protože se máme čím chlubit! Je jich tolik, že pro mě bylo velmi obtížné vybrat ty nejlepší a nejzajímavější. Svůj (subjektivně motivovaný) výběr míst nikomu nevnucuji. Co se líbí jednomu člověku, nemusí se líbit druhému.

České Budějovice

A teď se podíváme podrobněji do historie

Naše jméno města je podle staré osady Budivojovice. V průběhu let a staletí se výslovnost a transkripce jména města mírně proměňovala. Samotný přídomek České se začal objevovat v průběhu husitských válek, v češtině i němčině (Böhmisch Budweis) a bylo to v důsledku ohraničení územní. Ještě máme Moravské Budějovice!

Od počátku své vlády se Přemysl Otakar II. snažil vybudovat na jihu Čech nové opory královské moci. A to se záměrem omezit rozpínavost mocného šlechtického rodu Vítkovců. Také upevnit panovnickou autoritu v těchto končinách s ohledem na své dynastické zájmy v rakouských zemích. Roku 1261 dospěl panovník k rozhodnutí založit v tomto kraji velké královské město, pro něž vyhlédl vojensky i hospodářsky výhodné místo při soutoku Malše a Vltavy, v blízkosti lokality Budivojovice. A tak pověřil zvíkovského purkrabího Hirzu, aby vyměřil celé městiště a současně vymezil polohu kostela a dominikánského konventu. Podle listiny z 10. 3. 1265 předal Hirzo staveniště dominikánům. Tento rok se považuje za vlastní počátek města, jež převzalo po starší osadě jméno Budějovice.

Pravděpodobně již v 80. letech 13. století byla zahájena výstavba opevnění města, jež se skládalo z vysoké vnitřní hradební zdi a nižší vnější hradby. V přístupu k němu zabraňoval od jihu a západu bažinatý terén v okolí řečišť Malše a Vltavy, na východě a severu pak umělý hradební příkop Mlýnská stoka. Z jihu vedla do Budějovic krumlovská (linecká) cesta, která vstupovala do města Rožnovskou branou. Z Pražské brány na severu vycházela cesta k Praze, od níž se oddělovala komunikace směřující na Písek na Plzeň. Ze čtyřbokých hradebních věží, jimiž byla zesílena vnitřní hradba, se zachovala v podobě z 1612 Železná panna, postavená na konci 14. století, a gotická Rabenštejnská věž.

Lucemburská doba přinesla městu hospodářskou prosperitu. Karel IV. (1316—1378) za pobytu v Českých Budějovicích 1351 rozmnožil městská privilegia o nové výsady. Pro další rozvoj obchodu mělo mimořádný význam královské nařízení, podle něhož byli cizí kupci obchodující mezi rakouským Cáhlovem (Freistadt) a českými zeměmi povinni jezdit přes Budějovice a nabízet zde své zboží k prodeji.

Za husitských válek představovaly České Budějovice pevnost katolické strany v jižních Čechách. Na sklonku září 1421 získal město do zástavní držby rakouský vévoda Albrecht V. Habsburský (1397—1439). Českobudějovičtí obchodníci se tehdy začali výrazněji orientovat na obchod s Dolními Rakousy, kam jezdili nakupovat především víno a sůl. Bohatství města lákalo jak husitské radikály, tak i katolického velmože Oldřicha II. z Rožmberka (1403—1462), který 1427 získal nakrátko úřad městského hejtmana, v němž vystřídal rakouské válečníky.

Většina obyvatelstva hovořila česky i německy, město se okolo pol. 15. století výrazně počeštilo: zesílil vliv české části měšťanů na městskou správu a počalo se užívat jména České Budějovice. Přes nesouhlas měšťanů postoupil Ladislav Pohrobek (1440—1457) koncem 1453 Budějovice doživotně Jindřichu IV. z Rožmberka († 1457). Vyhrocenou situaci ukončila počátkem 1457 náhlá smrt Jindřicha IV. z Rožmberka.

První český purkmistr O. Puklice ze Vztuh, ač sám katolík, nesouhlasil počátkem 1467 se zveřejněním papežské buly ohlašující klatbu na Jiřího z Poděbrad (1420—1471). V nastalé revoltě byl Puklice v květnu 1467 zavražděn a městskou správu znovu ovládl německý patriciát. České Budějovice se zařadily do tábora Zelenohorské jednoty, uznaly za panovníka Matyáše Korvína (1443—1490). Takový stav trval až do 1479, kdy vyslovily poslušnost Vladislavu II. Jagellonskému (1456—1516).

V roce 1529 zasedal ve městě zemský sněm a o rok později generální sněm zemí Koruny české za účasti krále Ferdinanda I. Habsburského (1503—1564). Klíčovým bodem obou jednání byla finanční a vojenská pomoc na vedení války Habsburků proti Turkům. Hospodářský a politický rozvoj Českých Budějovic příznivě ovlivnila loajalita zdejších měšťanů k Habsburkům během prvního stavovského odboje 1546—1547.

V 1. polovině 16. století, v důsledku pogromu Židů (1505—1506) zcela zanikla místní přibližně stočlenná židovská obec, patřící k nejstarším v Čechách. V 16. století se do Horních Rakous z Českých Budějovic vyváželo sádlo, ryby, pivo, slad, med, sýry a smůla. Po splavnění Vltavy vypluly odtud 1552 první lodi s bečkami soli. Roku 1585 byla havířská osada Velké Hory, ležící východně od Budějovic, povýšena na samostatné Horní město císaře Rudolfa (Rudolfov). Tamní stříbrná ložiska byla tak bohatá, že už 1569 byla v Českých Budějovicích zřízena královská mincovna, činná více než 40 let.

Pozdně gotickou a renesanční výstavbu dokládají jádra měšťanských domů na náměstí Přemysla Otakara II., v Piaristické ulici, České ulici, Krajinské třídě a Hroznové ulici. Některé z nich získaly v průběhu pozdějších přestaveb barokní či klasicistní fasádu. V období 1518—1535 prodělal pozdně gotickou přestavbu kostel svatého Mikuláše, v 50.—70. letech 16. století vyrostla v jeho sousedství nová dominanta města, které se později dostalo názvu Černá věž. Renesanční podobu dostala i radnice stejně jako středověké masné krámy.

Vpád Pasovských roku 1611 jako by předznamenával těžké zkoušky, které čekaly obyvatele města v 17. století. V konfliktu českých stavů s Habsburky zůstaly katolické Budějovice na císařské straně. Vzhledem k jejich strategicky výhodné poloze bylo takové rozhodnutí důležité pro průběh vojenských operací v celých jižních Čechách. Císařští, vědomi si významu tohoto opěrného bodu, jej dokázali udržet ve svých rukou nejen proti stavovské armádě, ale i později proti Švédům. Ani Budějovičtí však nezůstávali pozadu a po ústupu stavovské armády v červnu 1619 si vyřídili otevřené účty s Rudolfovskými (město Rudolfov).

Na podzim 1631, když Sasové obsadili Prahu, se staly dobře opevněné Budějovice na čas hlavním městem království. Od listopadu 1631 do září 1632 byly v městském farním kostele uloženy zemské desky, korunní archiv a korunovační klenoty, které zde později našly úkryt ještě jednou.

Nejtěžší zkouška válečných let dolehla na České Budějovice 24. 7. 1641, kdy rozsáhlý požár během sedmi hodin zničil více než dvě třetiny města. Jeho obnova se vzhledem k válečné situaci a celkové vyčerpanosti obyvatel stala nelehkým a dlouhodobým úkolem. Přednostně bylo nutno obnovit městská opevnění a vystavět nový městský kostel, který začal plnit své poslání od konce 1645. Svízelnou situaci mělo českobudějovickým měšťanům usnadnit rozhodnutí, jímž se panovník na 5 let zřekl daně z prodeje nápojů ve městě, a ještě více, když jim rok nato odpustil všechny dluhy.

V 18. století byly Budějovice slibně se rozvíjející město. Bylo mu uděleno právo 4. výročního trhu 1749. Městem procházely především dvě důležité obchodní trasy: tzv. povinná Linecká silnice, spojující Prahu s hlavním městem Horních Rakous, a Rybářská či Budějovická silnice, vedoucí z Rakous přes jižní a západní Čechy do Bavorska. V té době již měly České Budějovice převážně německý ráz. Počátky tohoto jevu je třeba hledat v 16. století, kdy se ve městě usazovali ve větší míře německy mluvící řemeslníci.

Celé město bylo obehnáno novým příkopem a z něho vybíhajícími pětibokými baštami. Poválečné poměry umožnily dokončit stavbu nového kostela svatého Mikuláše. Dnešní podoba pochází převážně ze 40. a 80. let 17. století. V letech 1727—1731 byla při něm vybudována kaple Smrtelných úzkostí Páně. Na počátku 18. století byl upravován kapucínský kostel svaté Anny a později i dominikánský konvent, poničený požárem 1728. K nejvýznamnějším a nejpůsobivějším barokním stavbám jižních Čech patří poutní kostel Panny Marie Bolestné na Dobré Vodě, zbudovaný v 30. letech 18. století Kiliánem Ignácem Dienzenhoferem (1689—1751). Nejvýznamnější barokní světskou stavbou ve městě se stala nová budova radnice z let 1727—1730, která spolu s monumentální kompozicí Samsonovy kašny, zřízené ve 20. letech 18. století.

Války o rakouské dědictví, vedené ve 40. letech 18. století, se nevyhnuly ani Českým Budějovicím. Hned na jejich počátku je nakrátko obsadila francouzsko-bavorská armáda, kterou v prosinci 1741 vystřídaly císařské jednotky. Když se pak během jara a léta následujícího roku podařilo vytlačit Francouze z jižních Čech, Budějovičtí si na čas oddechli. Další obsazení o dva roky později bylo pruským vojskem, ale netrvalo naštěstí dlouho.

V souvislosti s tereziánskými a josefínskými reformami v zemi se České Budějovice staly v 2. pol. 18. století skutečným centrem civilní i duchovní správy okolního regionu. Roku 1751 se město přeměnilo ve správní středisko nově vytvořeného Budějovického kraje. Náboženské reformy Josefa II. (1741—1790) vedly sice ke zrušení dominikánského i kapucínského konventu, ale zároveň úspěšně završily více než stoleté úsilí o založení českobudějovického biskupství. Na přelomu 50. a 60. let 18. století se měšťané rozhodli zlepšit nevalnou úroveň zdejšího školství.

Po napoleonských válkách, se rozvinul čilý stavební ruch. Předpokladem hospodářského oživení byla výstavba komunikací. K císařské silnici do Lince z 2. pol. 18. století přibyly další. Převratného významu dosáhla koněspřežní železnice mezi Českými Budějovicemi a Lincem, na níž byla 1832 zahájena nákladní a o čtyři roky později i osobní doprava. Souvisela s ní i průkopnická činnost A. Lanny, podnikatele v oboru říční dopravy, vodních a železničních staveb. Obrat směrem k rozsáhlejší výstavbě průmyslu předznamenali vídeňští bratři Ludwig (1800—1861) a Carl (1804—1881) Hardtmuthové, kteří 1847 přeložili do Českých Budějovic svou továrnu na tužky a kameninové zboží. České kulturní usilování získalo vlivnou oporu v biskupu J. V. Jirsíkovi, jehož zásluhou se dostalo zdejším Čechům 1868 gymnázia.

Ke konci 19. století vzniklo ve městě několik továren, které byly dílem českého kapitálu: První českobudějovická smaltovna (Sfinx), Český akciový pivovar (Budějovický Budvar) a tužkárna Národní podnik (Koh-i-noor). Založení těchto průmyslových závodů dokládalo již pokročilou národní emancipaci.

Na počátku 20. století se České Budějovice dělily do 4 obvodů: vnitřní město, Pražské předměstí, Vídeňské předměstí a Linecké předměstí. Město se v té době vyznačovalo poměrně čilým stavebním ruchem. Vyrostlo v něm hodně veřejných budov, mezi nimi nemocnice, Jihočeské muzeum, okresní zastupitelstvo, kasárny a školy.

První světová válka se města dotkla nejprve odchodem pluků na bojiště a transporty raněných, umisťovaných ve zdejších lazaretech. Na obyvatele dolehly zejména tíživé zásobovací poměry, den ode dne se zhoršující. Dne 25. 10. 1918 se ve městě ustavilo přípravné komité zástupců 6 českých politických stran, které se poté, co jeho členové získali potřebné informace z Prahy, přeměnilo na Národní výbor. Stalo se tak k večeru 28. 10., kdy byla v Budějovicích zachycena zpráva o tom, že došlo k vyhlášení samostatného československého státu. Dne 20. 12. 1918 uvítali noví představitelé města na radnici prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka (1850—1937), který se v Českých Budějovicích zastavil při návratu z exilu.

Bezprostředně po skončení války postihla obyvatele města vrcholící epidemie španělské chřipky, spojená s vysokou úmrtností. Patrné byly rovněž další nepříznivé důsledky války, projevující se poklesem porodnosti a vzestupem kriminality.

V roce 1920 došlo ke střetnutím mezi českými a německými občany a v prosinci ochromila tramvajovou dopravu a výrobu v některých továrnách stávka, organizovaná místními představiteli sociálnědemokratické levice. V roce 1927 se v Českých Budějovicích uskutečnila velká národopisná výstava. Rozvoj české kultury podporovala řada místních spolků a sdružení. Okresní osvětový sbor vykonal v meziválečné době stovky přednášek. Pod Černou věží byl 1926 postaven pomník J. V. Jirsíka, poslední dílo Josefa Václava Myslbeka (1848—1922).

Všechny průmyslové podniky ve městě těžce postihla hospodářská krize na počátku 30. let 20. století. Ke všemu ještě 1934 muselo být městské zastupitelstvo v důsledku neshod politických stran rozpuštěno a na radnici byl dosazen vládní komisař A. Soumar. Nové zastupitelstvo bylo zvoleno 1937 a starostou se stal A. Neuman, představitel národních socialistů, ve městě tradičně nejsilnějších. V květnu 1938 úspěšně proběhla akce Jižní Čechy armádě. Za získané peníze bylo pro armádu zakoupeno 6 pozorovacích letadel.

15. 3. 1939 obsadila německá armáda i České Budějovice. Během okupace se mnoho vlastenců zapojilo do protinacistického odboje. Někteří občané města bojovali na frontách proti nacistům. V dubnu 1942 odvezl transport do Terezína 909 židovských obyvatel města a okolí. Téhož roku byla odstraněna i synagoga. Ke konci druhé světové války, 23. 3. 1945, postihlo České Budějovice, které byly důležitým komunikačním uzlem, ničivé letecké bombardování. Dne 5. 5. 1945 převzal moc ve městě Krajový národní výbor v čele s R. Burešem, 9. 5. vstoupily do Českých Budějovic jednotky Rudé armády, zatímco americké vojsko se zastavilo na dohodnuté demarkační linii jihozápadně od města.

V prvních poválečných volbách v květnu 1946 získali nejvíce hlasů národní socialisté. Přívrženci komunistické strany zůstali v menšině. Své postavení však cílevědomě upevňovali především ve střetech se sociálnědemokratickou stranou. I když komunisté v únoru roku 1948 městskou správu zcela ovládli, známějšími se stali dva jejich českobudějovičtí spolupracovníci z nekomunistických stran, A. Neuman a J. Plojhar, jmenovaní 25. 2. 1948 ministry Gottwaldovy vlády.

Pokračující industrializace, která jen výjimečně brala ohled na ekonomickou efektivnost a jejímž nejvýraznějším projevem ve městě bylo vybudování slévárny Škoda v 1. pol. 60. let, se stala zdrojem nových pracovních příležitostí. Rozvoj Českých Budějovic jihozápadním směrem omezilo vojenské letiště, jež svým provozem neúměrně zvyšovalo hlukovou hladinu jižní části města. Cenné historické centrum bylo 1952 prohlášeno památkovou rezervací.

Jistou naději na změny, které by umožnily i svébytný vývoj Českých Budějovic s ohledem na jejich specifické potřeby, zmařila intervence sovětských vojsk, jejichž jednotky vstoupily do města v ranních hodinách 22. 8. roku 1968. Následující léta tzv. normalizace znamenala návrat do zdánlivě už překonané minulosti, jak to symbolizovaly monumentální pomníky Vladimira Iljiče Lenina (1870—1924) a Klementa Gottwalda (1896—1953), postavené ve městě. Do této doby také spadá zrušení trolejbusové dopravy a její nahrazení autobusovou.

Od počátku 70. let se na českobudějovickém Výstavišti každoročně pořádá zemědělská výstava Země živitelka. (Ta trvá až do dnešní doby a každoročně je to boj. Místní utíkají na tento týden pryč.)

Listopadová revoluce roku 1989 umožnila návrat městské správy do rukou voleného zastupitelstva, navazujícího na někdejší tradici občanské samosprávy. Prohlášení Českých Budějovic statutárním městem podle zákona č. 367 z roku 1990 dovolilo mj. volit do jeho čela primátora.

Než jsme vstoupili do nového tisíciletí potkala Budějovice ještě jedna ne moc příjemná událost. Nad českobudějovickým sídlištěm Vltava se srazily vojenské stíhačky. Po dopadu jednoho letadla na parkoviště hořela auta i paneláky. Havárie přesto dopadla šťastně. Kromě vysokých hmotných škod se nikomu z lidí jako zázrakem nic vážného nestalo.

Psalo se pondělí 8. června 1998 dopoledne. Přímo do hustě obydleného prostoru sídliště dopadl hořící vojenský nadzvukový letoun MiG-21. V oblacích se srazil s dalším stejným strojem. Podle pamětníků vypadala v těch chvílích Otavská ulice jako po bombardování. Dva stroje MiG-21 se srazily 8. června 1998 v 9:25 nad sídlištěm Vltava v Českých Budějovicích. Hasiči dostali hlášení v 9:30, na místě byli za sedm minut. Požár poničil třicet zaparkovaných aut, škodu na majetku nahlásilo kromě města 35 lidí. Znalci ji vyčíslili na 25 milionů korun.

Roku 2000 se České Budějovice opět staly metropolí Jihočeského kraje a sídlem hejtmana. Úspěšně se město dokázalo vyrovnat s následky ničivých povodní, které je těžce postihly v srpnu 2002 a pak v roce 2013.

Všechny další zajímavosti naleznete na encyklopedii města, která byla i zdrojem.

Co navštívit?

Na náměstí nalezneme i Bludný kámen, který obklopuje pověst. Právě zde se nacházelo dříve popraviště než bylo přesunuto za město. Ale říká se, že kdo prý nevědomky překročí Bludný kámen po desáté hodině večerní, nenajde již cestu domů. Nemohu říct na kolik je tato pověst pravdivá, ale vždy se mi domů podařilo trefit a to i v případě alkoholového opojení. 😃

U náměstí nepřehlédneme ani katedrálu sv. Mikuláše. Se stavbou kostela se započalo po založení města, kolem přelomu 13. a 14. století byl dokončen. U katedrály se tyčí Černá věž, která je 72 metrovou dominanta města. Její stavba v letech 1550–1577 a věž sloužila jako zvonice a hláska, z jejíhož ochozu bylo město nepřetržitě hlídáno před nebezpečím požáru. Byla postavena pod vedením italských stavitelů Hanse Spatze, Lorenze a Vincence Vogarelli. A proč se jí říká „černá“? To se dozvíte pří výšlapu 225 schodů. Pozor na hlavu, některé stropy jsou doopravdy nízké. Ale výhled je okouzlující! Přesvědčte se sami.

Z ulic stojí za zmínku Krajinská ulice, na které nalezneme renesanční, barokní a klasicistní fasády domů a celou ulici je možné projít krytým podloubím. Další dominantou jsou Masné krámy nacházející se v ulici Krajinská blízko náměstí. Jedná se o nízkou, ale rozsáhlou rohovou budovu, která kdysi sloužila skutečně k prodeji masa a chleba. Masné krámy sem v roce 1364 nařídil přesunout král Karel IV., nespokojený s jejich původním umístěním přímo uprostřed náměstí. Současná podoba je renesanční přestavba z roku 1554, vstupní štít byl roku 1830 empírově přestavěn. S nízkou stavbou masných krámů kontrastuje protější budova Komerční banky, vyzdvižená původně v roce 1911 pro městskou spořitelnu podle projektu vídeňského architekta Heinricha Rieda, je zajímavě zdobena, jak zvenčí, tak zevnitř.

Rabenštejnská věž, je jednou z nejlépe zachovaných součástí bývalého opevnění. Věž vznikla již ve 14. století, avšak současnou podobu získala teprve přestavbou z roku 1551. Naproti ní stojí vůbec nejužší dům ve městě, upravený rovněž z části bývalé hradby. Pokračujeme dále a zastavíme se v Panské ulici, v prvním patře domu č. 14 se zachoval dřevěný gotický srub, který ještě před pár lety ve svých útrobách skrýval útulnou vinárnu. Z této ulice spatříme i špičky dominikánského kláštera s kostelem Obětování Panny Marie na Piaristickém náměstí. Dominikáni zde sídlili více než pět set let, s výjimkou druhé poloviny 16. století, kdy zdejší řádoví bratři vymřeli, a klášterní budovy sloužily potřebám mincovny. Na stavební podobě areálu se podepsalo několik slohových období, v zásadě však zůstala zachována jeho původní gotická struktura. Interiér gotického klášterního kostela byl po svém dokončení ve 14. století vyzdoben unikátními barevnými freskami s výjevy ze života svatých, z nichž některé se podařilo odkrýt a restaurovat při rekonstrukci v letech 1993–1997.

Dominikánský klášter s chrámem Obětování Panny Marie, který je nejstarší památkou Českých Budějovic, byl založen současně s městem v roce 1265 a stal se součástí městského opevnění. Uvnitř konventu je rajský dvůr, který obklopuje ze všech stran gotický ambit zaklenutý žebrovými klenbami. Při rekonstrukci v první polovině 18. století bylo přistavěno barokní patro, přízemí zůstalo gotické. Tyto prostory jsou přístupné. Areálu dominuje 51 metrů vysoká věž kláštera s rokokovou bání. V klášterním kostele je od počátku 15. století uchován obraz Panny Marie Budějovické. Přestože chrám několikrát vyhořel, dochoval si původní raně gotickou podobu až do současnosti. Nejcennější nástěnný obraz tohoto objektu se nachází v křížové chodbě a jedná se o obraz Panny Marie Ochranitelky, patronky Českých Budějovic, která pod rozevřeným pláštěm ukrývá reálné postavy císaře Karla IV. a jeho syna Václava IV.

Zajímavostí je, že ke kostelu přiléhá gotická křížová chodba obklopující rajský dvůr, při vchodu do křížové chodby jsou do zdi vsazeny náhrobní kameny několika českobudějovických měšťanů a šlechticů z okolí.

Další zajímavostí je malá nenápadná žába na fasádě kostela. Nachází se skoro pod střechou a váže se k ní pověst, že až žába vyleze na střechu bude s námi konec, přijde velká povodeň a město spláchne voda. Legenda praví, že když začali zedníci stavět kostel, tak vždycky to, co přes den postavili, přes noc spadlo. Hledali příčiny a zjistili, že pod základy je obrovská žába. Té se nelíbilo, že jí staví na zádech, tak se otřásala, až zeď spadla. Zedníci žábu zabili a na paměť události vyrobili kamennou žábu, kterou zasadili do zdi mezi presbytářem a příčnou lodí. Ale kamenné žábě se nelíbilo, že vězí ve zdi a tak se snaží dostat ven, případně vylézt nahoru na střechu. Až se jí podaří z té zdi dostat, bude konec světa. Legenda praví, že bude konec Českých Budějovic. 🐸

Na Piaristickém náměstí nalezneme ještě budovu s vysokým stupňovitým štítem bývalé zbrojnice, jejíž výstavba je datována letopočtem 1531. Kamenné masky v jejím průčelí mají patrně připomínat podobu stavitele a jeho pomocníků. Této stavbě se říká dnes Solnice a dříve sloužila jako sýpka.

Z náměstí Přemysla Otakara II. směrem k řece projdeme Solnou branku, pojmenovaná podle soli, která se tudy od poloviny 16. století dopravovala z nedalekého skladu k říčnímu břehu, nakládala na lodě a odvážela směrem k Praze. Každý Budějčák tento průchod zná jako „pochcanou uličku“, která si své jméno zasloužila svým zápachem.

Na nábřeží se nám naskytne pohled na soutok Vltavy s Malší. Kolem řeky se v těchto místech táhne nejlépe zachovaný úsek městských hradeb, které skrývají protáhlou Biskupskou zahradu. Přes hradební zeď lze zahlédnout půlkruhovou baštu Otakarku z konce 13. století s vysokou prejzovou střechou.

Okolní domy svou výškou přerůstá hradební věž Železná panna, s mnoha pověstmi. Věž pochází ze 14. století, byla však upravena po úderu blesku v roce 1612. Na místě Železné panny byla dříve mučírna se speciálním mučícím nástrojem se jménem „železná pana“. Jak tento nástroj vypadal se dozvíte uvnitř.

Ještě bych zmínila místo, kde přejdeme řeku Malši, a to Zlatý most, po němž vstupovali do městské brány obchodníci, a přinášeli tak městu bohatství. Za války byl jak Zlatý most, tak i Modrý most poškozen nálety, ale zbořen nikoliv.

Na nábřeží u Zlatého mostu nalezneme empírovou budovu Jihočeského divadla, vybudována byla původně v roce 1819 a naposledy přestavěné v letech 1986-1990. Naproti se nachází malá bysta Josefa Kajetána Tyla. Tento český divadelník vystoupil právě v Budějovicích a to roku 1856 naposledy ve svém životě. Hrál ve hře Chudý kejklíř.

Další památky a zajímavosti města

Koněspřežka neboli koněspřežná železnice byla vybudována mezi městy České Budějovice a Linec (Linz). Hlavním důvodem pro zřízení koněspřežné dráhy České Budějovice – Linec byla přeprava soli z rakouské Solné komory do Čech. Stavba byla vedena inženýrem Františkem Antonínem Gerstnerem a byla zahájena v roce 1825. Jednalo se o první koněspřežnou železnici na evropském kontinentu. Pravidelná přeprava zboží započala v roce 1832, osobní doprava na trati následovala až dodatečně. Osobní vlaky vyjížděly od jara do podzimu pravidelně jednou denně v 5 hodin ráno z obou koncových stanic. Spřežení se dvěma koňmi zapřaženými za sebou urazila cestu dlouhou 129 km za 14 hodin. V druhé polovině 19. století byla dráha přestavěna na klasickou železnici a parní provoz byl zahájen v září 1872. Mezi nejvýznamnější dochované památky této železnice patří na českém území strážní domek č. 1. v Mánesově ulici z roku 1828, kde je v současnosti umístěno Muzeum koněspřežky, jedno z nejmenších muzeí v České republice.

Zajímavostí je, že 15. prosince 1872 vyjel ze stanice Urfahr (Linec) do stanice Lest poslední vlak tažený koňmi. Po čtyřiceti letech tak skončila historie, ve své době, největšího železničního projektu. Z původních 53 domků se do současnosti dochovalo pouhých 22 objektů. Z některých zbyly už jen ruiny. Většina zbylých strážních domků je přestavěna, jenom několik málo z nich zůstalo téměř v původní podobě.

Zmínila jsem, že Budějovice jsou městem piva. Kromě malých rodinných pivovarů (ano, máme aplikaci pro pivní turistiku) zde najdeme dva velké státní pivovary, a to pivovar Budvar a pivovar Samson. Pivovar Budvar je přístupný, a pokud vás zajímá historie piva, tak doporučuji rozhodně navštívit. Degustace součástí! Za mě doporučuji ochutnat, klidně i někde ve městě, Budvar Kroužek a Budvar 33. Budvar 10 považuje plno lidí za bolehlav, ani na žízeň to není dobrý. 🍻

A o pivě třeba někdy příště 😉🍻

Pokud toužíte ještě po více památkách, pátrejte na internetu, kde k nim naleznete i kompletní historii, ke každé z nich. Také můžete využít stránku již zmíněné českobudějovické encyklopedie nebo odkaz zde.

A poslední zajímavost se bude týkat filmů 🎥🎬

V roce 2014 natočil v Českých Budějovicích Jiří Mádl film s názvem „Pojedeme k moři“. Příběh vypráví o jedenáctiletém Tomášovi, který se chce stát filmařem. A když dostane k narozeninám kameru, rozhodne se natočit svůj první film – o své rodině a kamarádovi. Postupně poznáváme jeho tatínka, maminku, babičku i kamaráda Harise, který mu pomáhá s natáčením. Kluci blbnou a užívají si natáčení, ale jen do chvíle než zjistí, že kamera dokáže odhalit i věci, které jsou nepříjemné.

Další film, který je spjatý s Budějovicemi je „Poslušně hlásím“, z roku 1957 od režiséra Karla Steklého. Nejslavnější český voják Josef Švejk odjíždí jako sluha s nadporučíkem Lukášem do Českých Budějovic. Ani tak prostá věc se neobejde bez potíží. Omylem způsobí, že je zatáhne za záchrannou brzdu. Je proto vysazen z vlaku na nádraží v Táboře. Dobrý člověk za chudáka vojáčka zaplatí pokutu, ještě mu dá na jízdenku, protože Švejkův vlak do Budějovic už odjel. Švejk peníze propije, a tak se musí vydat na cestu pěšky, což vede k dalšímu průšvihu: v Putimi ho zatknou jako ruského špiona.

🌆

Vím, že tento první a úvodní článek byl na informace poměrně vyčerpávající, ale z mého pohledu to ani jinak nešlo, protože se jedná o fascinující město Jihu. Slibuji pro příště, že ty další články budou kratší. 😇

Fotky jsem si vypůjčila na google, je doopravdy těžké najít nějaké aktuální a i dobové. Mé jsou pouze dvě zimní noční.