Ale teď se podíváme na město Písek z té cestovně-historicko-zajímavostní stránky jako na město České Budějovice. Pojďme na to!

Písek

Historie města sahá až do raného středověku, zhruba do poloviny 13. století. Roku 1243 na místě dnešního města Písek vznikla osada. Tato osada se nacházela u rýžovišť zlatého písku na levém břehu Otavy. Podnětem pro založení Písku bylo nerostné bohatství v podobě zlatonosného písku. Vzniklá osada nesla jméno „Na Písku“. Později se z osady stala trhová ves s kostelem sv. Václava. Písecká těžba zlata skončila až v 16. století.

V roce 1254 na místě dnešního města Písek založil Přemysl Otakar II. královské město. Za jeho vlády Písek nabyl na velikosti i na významu. Nad brodem přes Otavu byl vybudován hrad, byl také založen klášter, postaven děkanský kostel a také kamenný most přes řeku Otavu. Koncem 13. století zde vznikla i mincovna, která se později přestěhovala do Kutné Hory.

Město jako takové nebylo založeno jen pro těžbu zlata. Mělo zároveň ochraňovat obchodní Zlatou stezku, která v těchto místech překračovala řeku Otavu. Také město mělo být základnou královské moci. Všechny hlavní budovy (městský hrad, kamenný most, farní kostel, dominikánský klášter a rychta) vyrostly společně s opevněním města a to v průběhu pouhých dvou desetiletí, během kterých tu král pobýval. Město Písek bylo v této době na vrcholu svého rozkvětu a patřilo k nejpřednějším městům v království.

Od roku 1308 byl Písek svobodným královským městem a v polovině 14. století byl povýšen na sídlo Prácheňského kraje. Roku 1308 (pravděpodobně) propůjčil městu Jan Lucemburský městská práva Starého Města pražského (právo vybírat mýto, osvobození od cla, mílové právo). V Písku krátce pobýval, jak Jan Lucemburský, tak i Karel IV., který potvrdil Nový Písek jako hlavní město Prácheňského kraje. Právě za vlády Karla IV. byla v Písku založena solnice a sklad obilí, tehdy největší v Čechách. Král Václav IV. do města často zajížděl a byl i posledním panovníkem, který pobýval na zdejším hradě.

V období husitských válek husité vyplenili písecký klášter a krátce nato město dobyli. Písek se pak stal důležitým centrem husického hnutí. Během husitské doby byl ve městě častým hostem Jan Žižka. Vládcem Písku se v té době stal husitský hejtman Matěj Louda z Chlumčan. Písečtí zůstali myšlenkám husitství věrni až do konce. Ve městě na faře působil také první a poslední biskup bratrstva Mikuláš z Pelhřimova. Po vojenské porážce Tábora Jiřím z Poděbrad došlo po výhrůžce Píseckým k dohodě.

Písek za Habsburské nadvlády. Po pražské defenestraci roku 1618 se Písek přidal na stranu stavů. To mělo za následek vypálení píseckých předměstí a okolních vesnic císařskými oddíly roku 1619. V průběhu třicetileté války bylo město několikrát obléháno, ostřelováno a nakonec vydrancováno postupně generálem Buquoyem, Mansfeldem a rok nato Maxmiliánem Bavorským. Roku 1623 byl dosazen jako správce města Písku císařský generál Martin de Huerta (španělský šlechtic a císařský generál v období třicetileté války; lze dohledat v pramenech pod jménem don Hoeff Huerta), lidově přezdívaný „Poberta“, který pomocí tyranizování obyvatelstva začal Písecké obracet na katolickou víru a měl na svědomí ožebračení města. Rok po správcově smrti bylo město opětovně ustanoveno jako krajské město a roku 1641 mu byly navráceny už jen některé královské výsady. S výslovným dodatkem, že je může využívat jen katolické obyvatelstvo města.

Osmnácté století bylo pro Písek opět bouřlivé, město bylo opět zasaženo válkou (v letech 1741 až 1742). Byla zde umístěna francouzská posádka, vracející se z Prahy, proti které vyrazilo rakouské vojsko. Písečtí se báli, že bude město opětovně dobyto, vypáleno a zničeno. Slíbili Panně Marii, že když bude město ušetřeno, budou každoročně provozovat městskou slavnost. Ta se pak konala po dlouhá století (za komunistického režimu byla zakázána, ale po roce 1991 obnovena; nyní se slavnosti města konají vždy jeden týden o prázdninách). Nejen obléhání města, ale i mor si počkal na Písecké na počátku 18. století. Jako projev díku, že bylo město z větší míry uchráněno od ničivé morové vlny, nechali Písečtí vystavět na Malém (také Alšově) náměstí mariánské sousoší.

Na konci 18. století došlo k rozvoji školství a vzdělávání. Roku 1778 bylo ve městě zřízeno gymnázium. V 19. století byla roku 1860 zřízena česká reálka a roku 1866 bylo na radnici zřízeno české úřadování. V roce 1861 byla zřízena první česká vyšší dívčí škola, roku 1870 první škola rolnická, roku 1884 škola revírnická a v roce 1899 první škola lesnická.

Národní obrození v Písku probíhalo zásluhou vynikajících osobností velmi intenzivně. Byl zde dokonce vydáván časopis Poutník od Otavy, který pak nahradil Otavan. K povzbuzení národního vědomí přispělo i založení tělocvičné jednoty Sokol roku 1868.

Koncem 19. století prošel Písek průmyslovým rozvojem, byla zde založena průmyslová výroba fezů, papírna, tabáková továrna. Roku 1875 byl Písek spojen železnicí s Prahou. Roku 1884 bylo založeno městské muzeum a v roce 1887 zavedl Písek jako třetí město v Čechách elektrické osvětlení obloukovými lampami Františka Křižíka. Následujícího roku byla uvedena do provozu městská vodní elektrárna. V tomto období byl Písek krajským městem Prácheňského kraje a na technickém vrcholu doby.

K vyhlášení samostatné republiky došlo v Písku podobně jako v některých dalších městech již 14. října 1918, kdy probíhala generální stávka. Následně ale železničáři z Prahy přivezli informaci, že republika ještě nebyla oficiálně vyhlášena, a tak se Písečtí rozešli. Do města byla přemístěna uherská vojenská posádka a začalo vyšetřování pokusu o převrat.

Německá okupace Čech, Moravy a Slezska a zřízení Protektorátu Čechy a Morava přinesly Písku velké strádání. Mnoho lidí zahynulo na popravištích a v koncentračních táborech; někteří obyvatelé se zúčastnili domácího i zahraničního odboje. Okupaci ukončil příchod amerických vojsk 6. května 1945 večer. Sovětské jednotky dorazily do města až 10. května 1945.

Po druhé světové válce, výrazně, po uchopení moci Komunistickou stranou Československa v únoru 1948, se tvář Písku začala proměňovat. Ve městě byly založeny národní podniky jako textilní závod Jitex, Kovosvit a Elektropřístroj. Byla postavena jatka, rozvíjel se dřevařský průmysl. Začala také stavba nových budov a sídlišť (Jih a Dukla, zástavba na Nábřeží 1. Máje). Během tzv. socialistické éry byla vztyčena socha Rýžování zlata na Nábřeží 1. Máje.

Vstup do nového tisíciletí nebyl nějak jednoduchý ani pro Písecké, tak ani pro Budějovické, v srpnu 2002 přišla velká voda. Byl značně poničen kamenný středověký most, ale díky tomu, že byl roku 1995 ukotven do skály pod řekou, nápor vody celkově vydržel. Voda poškodila sochy, které se na mostě nacházejí a ty byly nahrazeny replikami a předány k restauraci. Na místě dnešního parkoviště na sídlišti Dukla stála stará továrna na fezy (přezdívaná „fezovka“), která musela být kvůli porušené statice stržena; před povodněmi byla z větší míry nevyužívaná.

Dne 8. května 2006 byl v Písku odhalen památník českým letcům v Anglii, většinou rodáků z Písku či z jeho blízkého okolí.

A co navštívit?

Město Písek ukrývá spoustu zajímavých míst. Od historického centra až po raně gotický hrad. Podíváme se na ty nejzajímavější místa a začneme rovnou v historickém centru města, které nás uchvátí zajímavým rozpoložením náměstí. Nenajdeme zde jedno velké čtvercové jako v Budějovicích, ale rovnou tři.

Celé historické jádro města Písku je prohlášeno za městskou památkovou zónu. Jádrem města je poměrně velké náměstí, které je ale rozdělené na dvě menší části. Bylo tomu údajně tak ihned při vzniku města. Náměstí je překlenuto blokem domů na dvě přibližně stejně velké části. Část západní, k níž přiléhal hrad, a část východní, která sloužila dříve jako tržiště. Jádro města bylo tenkrát opevněno. Dodnes se nám dochovaly už jen zbytky městského opevnění, které v průběhu 19. století zaniklo. Dnes nalezneme jen pozůstatky Putimské brány, část hradeb při Otavě a věž Babu.

V západní části Velkého (někdy nazýváno „Spodního“) náměstí stojí barokní radnice z let 1737–1764. Na druhé polovině náměstí, zvaném Alšovo („Malé“) náměstí, stojí barokní mariánský sloup z roku 1713. Nachází se tu také jedna z nejzajímavějších městských staveb, kterou je novorenesanční budova dnešní polikliniky z konce osmdesátých let 19. století. Vedle místa s bývalou Budějovickou branou, kousek nad Malým náměstím, stojí secesní hotelová budova z roku 1899 s 11 obrazy charakterizujícími dějiny města podle předloh Mikoláše Alše.

Nedaleko náměstí se nachází památník malíře Mikoláše Alše a loutkáře Matěje Kopeckého. V památníku se seznámíme se životem a dílem malíře Mikoláše Alše a loutkáře Matěje Kopeckého.

Samotná stavba píseckého hradu je zajímavá tím, že byl vybudován ihned spolu s městem. Je vystavěn v začínajícím českém raném gotickém stylu. Královský hrad byl poprvé vzpomínaný v souvislosti spolu s městem, roku 1254, ale měl pravděpodobně svého předchůdce už v době románské. Totiž při archeologickém průzkumu v roce 1968 byl v hradním nádvoří vykopán zlomek románského sloupku, pocházející nejpozději z první poloviny 13. století.

V plánu města Písku, které založil král Přemysl Otakar II,. byl hrad zakomponován tak, aby zapadal do půdorysu města. Roku 1254 stálo město na pravém břehu Otavy. Jádrem bylo velké náměstí, patrně hned po založení rozdělené blokem domů na dvě přibližně stejné části, západní a východní. Rozdělení bylo na svou dobu dost neobvyklé, pravděpodobně souviselo s polohou hradu, který zaujímal téměř celou severní část západního bloku nad řekou, od mostu až k dominikánskému klášteru. Na západní straně města byl hrad nedílnou součástí městského opevnění, které obklopovalo nové město vysokou vnitřní hradbou a o něco nižším parkánem. Před ním byl teprve příkop, nahrazený na západní straně pod hradem řekou.

Každý, kdo vjel do města, ať již přijel od Prachatic nebo od Budějovic, musel projet kolem hradu, aby se dostal k Pražské bráně, u níž se cesty rozcházely (cesty směr Plzeň a Cheb a druhá na Prahu). Písecký hrad byl výborně umístěný a nešel za žádnou cenu přehlédnout. Na hradě sídlil purkrabí, který byl vojenským velitelem a měl v rukou také vrchní správu celého panství. Král Václav IV. byl posledním panovníkem, který na píseckém hradě pobýval.

V hradu je nyní umístěno Prácheňské muzeum s bohatými sbírkami mineralogickými a archeologickými expozicemi a také s expozicí o historii města a těžbě zlata na Písecku.

Nedaleko náměstí, kousek od městského parku, bylo roku 1902 otevřeno městské divadlo, které dnes nese název Divadlo Fráni Šrámka (jméno připomínající významného českého básníka, prozaika a dramatika Fráňu Šrámka, který v Písku prožil část dětství a studentská léta). Dnešní budova divadla stojí na místě bývalé vojenské střelnice, jež byla přestavěna na víceúčelový objekt „Na střelnici“. Divadelní sál zde byl vybudován v roce 1868. Současnou podobu divadlo získalo po roce 1937 komplexní rekonstrukcí. Slavnostní zahájení proběhlo 1. února 1940, uvedením „Prodané nevěsty“ v provedení ND v Praze s dirigentem Václavem Talichem.

Další zajímavou stavbou je raně gotický kamenný most. Byl postaven koncem 13. století, během vlády Přemysla Otakara II. Stojí přes řeku Otavu a je druhým nejstarším kamenným mostem v Čechách (po Juditině mostě v Praze) a také jedním z nejstarších dochovaných mostů v Evropě. Most vystavěla královská písecko-zvíkovská stavební huť. Má celkem sedm oblouků, je 110 metrů dlouhý a 6,5 metrů široký. Most zdobí kopie barokních soch a sousoší – sv. Jana Nepomuckého s anděly, sv. Antonína Paduánského, sv. Anny Samotřetí a Kalvárie.

Zajímavostí je, že byl stavěn na suchu. Až po jeho dostavbě byla řeka uměle převedena do nového koryta. Most se stal důležitou spojnicí na Zlaté stezce, která spojovala baltské oblasti se Středomořím a dovážela se po ní sůl z Bavor do píseckého solného skladu, který zanikl po vydání královského patentu v roce 1707.

Další zastávkou na naší cestě po památkách bude Městská elektrárna v Písku, která je nejstarší fungující hydroelektrárnou v Čechách. Byla zřízena po úspěšné ukázce osvětlení centra města Františkem Křižíkem 23. června 1887. Písek se tak stal prvním městem v Čechách se stálým veřejným elektrickým osvětlením. Elektrárna byla uvedena do provozu 31. srpna 1888 v prostorách tehdejšího Podskalského mlýna na běhu Otavy. Objekt včetně strojního vybavení je chráněn jako kulturní památka České republiky. Dnes je elektrárna opět v provozu a je v ní umístěno muzeum. Zajímavostí je, že se říkávalo, že „Ta písecká elektrika, ta nesvítí, ta jen bliká.“ 💡

Další dominantou města jsou církevní památky. Jednou z nich je děkanský kostel Narození Panny Marie, který byl založen současně s městem na nejvyšším místě městského jádra. Původní kostel byl zničen za husitských válek, obnoven a upraven byl v letech 1636 a 1716. K jednolodnímu chrámu přiléhá hranolová věž z roku 1641, té se říká také Bílá věž. Další je kostel Povýšení sv. Kříže byl původně klášterní kostel dominikánského kláštera. V roce 1419 byl klášter vypálen husity. Dnes jej nalezneme v jihozápadním rohu Velkého náměstí. Klášter byl v roce 1787 zrušen. A posledním je Kostel Nejsvětější Trojice se nalézá uvnitř městského hřbitova, na levém břehu Otavy. Kostel byl vystavěn v roce 1576.

Nelze opomenout ani národní kulturní památku, kterou je komplex Zemského hřebčince. Hřebčinec byl vystavěn na přelomu 19. a 20. století. První zmínka o něm je z let 1811, kdy hřebčinec sídlil ve Švantlově dvoře v Písku. První plemenní hřebci do nového hřebčince byli umístěni v roce 1902 a od té doby se datuje historie chovu koní v Písku. Písecký hřebčinec je jedním ze tří posledních státních podniků, které mají na starosti chov koní v Česku. Od roku 2010 je chráněn jako národní kulturní památka. Součástí areálu je prostorná krytá hala a venkovní jízdárna, objekt pro potřeby inseminačního střediska, izolační stáj a samozřejmě honosná správní budova s byty. Zajímavostí je, že z píseckého chovu pocházel i legendární kůň Ardo, který stál modelem sochaři J. V. Myslbekovi, když modeloval pomník sv. Václava pro pražské Václavské náměstí. Kopii této sochy koně najdete na monumentálním nádvoří píseckého hřebčince.

Každým rokem se v Písku koná městská slavnost „Dotkni se Písku“ a při té příležitosti jsou na nábřeží u Otavy vystavěny sochy z písku na určité téma. Téma je každý rok jiné a sochy jsou tak jedinečné. Stojí tam tak dlouho, jak jen je to možné, převážně od konce května až do září a někdy i do října. K jejich konci pomůže jen nepříznivé počasí, místní ničitelé a malé zvědavé děti.

Písecko ve filmu 🎬

V roce 2011 se přímo v Písku točil film V peřině. Byla to velká akce a všichni u toho museli být. Natáčelo se v historickém centru a i v píseckých sadech. Jedná se o muzikálový snímek s herci, jako jsou: Lucie Bílá, Karel Roden, Bolek Polívka, Eliška Balzerová a další. A o čem to vlastně bylo?

V jedné čistírně peří na náměstí malého městečka objevili, jak se zbavit zlých snů z polštářů i peřin. O její provoz se stará celá rodina. Dědeček totiž vynalezl speciální mechanismus na čištění peří, díky němuž se z běžné čistírny peřin stane kouzelný obchod, který ovlivňuje životy obyvatel celého městečka. Rozruch do idylické atmosféry vnese jeho záhadné zmizení a také vykladačka snů, která se nastěhuje do protějšího domu. Dělá všechno pro to, aby se zase lidem začaly zdát zlé sny, protože s těmi pěknými k ní pro radu nikdo nechodí. Pomsta na sebe nenechá dlouho čekat a celá rodina v čistírně i sousedé budou muset o své sny bojovat.

Za dalším filmovým snímkem se přesuneme kousek dál, a to na tvrz Klokočín. Ta stojí v luční krajině na levém břehu řeky Blanice. Tvrz vznikla zřejmě ve 14. století. V 16. století byla tvrz renesančně upravena. V mohutné patrové budově se sedlovou střechou se dochovaly gotické klenby z 15. století. Přilehlé hospodářské objekty pocházejí převážně z 19. století. Po určitou dobu zde byl domov důchodců, poté tvrz sloužila potřebám JZD. A právě v roce 1967 se zde natáčel film Markéta Lazarová.

V padesátých letech 20. století (1953-54) byl v Písku natočen film Měsíc nad řekou / Stříbrný vítr, který režíroval Václav Krška. Jedná se o filmový přepis impresionistického dramatu Fráni Šrámka, který představuje v kontextu domácí tvorby 50. let nečekané vybočení ze socialisticko-realistických schémat. Na pozadí příprav abiturientského srazu dávných spolužáků z gymnázia lyrický snímek konfrontuje vztahy, touhy a emoce generací rodičů a jejich dětí. Citlivý chlapec se bouří proti omezením a zákazům, kterými ho spoutává škola a nepřiměřeně tvrdá rodinná výchova. Touží po svobodě a chtěl by poznat skutečnou lásku. Nerozvážně podléhá starším spolužákům a hrozí mu vyloučení z gymnázia.

🏝🏖

A kam se podíváme ve třetím dílu, tak to se nechte překvapit! Ještě ani já jsem nevybrala ono třetí kouzelné místo jižních Čech!

Ve městě, kde jsem jako doma si málokdy něco vyfotím. I tentokrát jsem si fotky vypůjčila na google. Ale nejlepší je to spatřit na vlastní oči, sbalte batoh a hurá do Písku.