Už jsme se dostali do poloviny skvělých tipů, kam na výlet v Jižních Čechách. Pojďme se podívat na pátý díl TOP 10 z Jihu. Tento díl nás zanese do rybníkářské krajiny s lázeňským rázem a klidem a také s malebným zámkem. Navštívíme malé městěčko, které je propleteno mnoha významými rody. Z historických událostí zjistíme, že o některých rodech jsme už slyšeli (ano, ano v minulých dílech). Všechno souvisí se vším a tak si připomeneme rod Vítkovců, Rožmberků a také Schwarzenbergů. Třeboňsko je i krásná příroda plná rybníků, naučných stezek a v letních měsících i splašených cyklistů! Tak co vyrazíte?
Třeboň
Počátky města Třeboň sahají do poloviny 12. století, kdy vznikla v pohraničních lesích malá osada. Poloha to byla doopravdy výhodná, protože spojovala obchodní cesty Čech a rakouských zemí. Usazovali se zde řemeslníci a obchodníci, kteří postupem času vytvořili hospodářské středisko.
Třeboňské území získal Vítek z Prčice. Vítek byl zakladatelem mocného rodu Vítkovců (o něm již pár slov padlo v předchozích dílech putování po Jižních Čechách). Vítkovci měli významné posty v družině českého krále Vladislava II. a vlastnil značnou část velmi nehostinného a bažinatého kraje jižních Čech.
Kolem poloviny 13. století se na třeboňském území usadili páni z Landštejna, jedna z větví rodu Vítkovců. Třeboň se stala centrem panství. Byl založen kostel sv. Jiljí, byl vystavěn hrádek, začalo se s budovat městské opevnění a vodní příkop. Konec Pánů z Landštejna přichází rokem 1366. Právě roku 1366 město odkoupili od pánů z Landštejna jejich příbuzní, Rožmberkové. Povýšili původní osadu na poddanské město, které se začalo rychle rozvíjet.
Rožmberkové zde sídlili po 3 staletí. Právě za nich zažila Třeboň období největšího hospodářského rozvoje a kulturního rozkvětu. Rožmberkové byli nejmocnějším panským rodem v zemi, zastávali nejpřednější posty v českém království i u císařského dvora, dokonce se několikrát v historii postavili i samotnému králi. Rožmberkové získali pro Třeboň, (poddanské město), tzv. právo královských měst a důležité privilegium dovážet sůl.
Byl založen augustiniánský klášter s kostelem a dokončeno opevnění, které spolu s opevněným hradem a okolním bažinatým terénem vytvořilo z Třeboně téměř nedobytnou pevnost. Také proto pak Třeboň úspěšně odolávala útokům za husitských válek.
S vládou Petra IV. z Rožmberka (1462–1523) nastal skutečný rozkvět třeboňského panství. Petr zde začal podporovat hospodářské podnikání – vedle těžby kovů to bylo právě rybníkářství. Za účelem zkultivování rybničních soustav povolal do svých služeb jejich zakladatele Štěpánka Netolického. V roce 1505 pak udělil Třeboni právo vařit pivo „na věčné časy“, což platí až do dnešních dob.
Zlatý věk Třeboně (období od 2. poloviny 16. století do počátku 17. století) je spojen s posledními Rožmberky – Vilémem, po králi druhým nejvlivnějším mužem v zemi, a jeho bratrem Petrem Vokem. (i tyto jména již zazněla v minulých článcích).
Město získalo v této době vzhled renesančního reprezentativního sídla, i kvůli rozsáhlému požáru, po němž si měšťané museli své domy opět vybudovat. Dařilo se v této době i rybníkářství – rožmberský regent Jakub Krčín z Jelčan navázal na dílo Štěpánka Netolického a dobudoval rybniční systém. Založil řadu nových rybníků, např. dnes nejznámější Svět a rozlohou největší Rožmberk.
V roce 1602 se Třeboň stala rezidencí posledního rožmberského vladaře Petra Voka z Rožmberka, který musel řešit rodové zadlužení prodejem Českého Krumlova, právě v tento moment přestěhoval svůj dvůr do Třeboně. Po jeho smrti v roce 1611 město i panství zdědili Švamberkové.
Švamberkové (název rodu podle rodového erbu, ve kterém měli labuť) působili v Třeboni jen krátce. Důvod proč se na třeboňském panství dlouho neohřáli byla jejich účast ve stavovském povstání proti Habsburkům. Celé panství jim bylo zkonfiskováno, a Třeboň se ocitla v držení panovnického rodu Habsburků. Válečné škody, které přinesla třicetiletá válka (1618–1648) a několik morových epidemií i ničivých požárů jsou dneska temným obdobím města Třeboně.
Habsburkové zde pobývají mezi léty 1622 až 1660. Po nich roku 1660 získávají panství Schwarzenbergové, kteří ho mají ve vlastnictví přibližně po 4 staletí.
Zubožené panství po třicetileté válce získává kníže Jan Adolf Schwarzenberg. Je schopným politikem a diplomatem. Schwarzenbergové trávili na Třeboni jen část roku a zaměřovali se převážně na budování svého vzkvétajícího zemědělského, lesnického a rybářského panství. V okolí Třeboně vyrostlo mnoho samot, hájoven a velkostatků. Právě Schwarzenbergové přestavili Třeboň do baroka. V letech 1723 a 1780 město potkaly další požáry.
Devatenácté století nám přináší významný rozkvět. Vzrostl význam regionu díky postavení první železnice mezi Prahou a Vídní, která měla zastávku v Třeboni (zavítal sem i císař Franz Josef). Také byly vybudovány lázně. Třeboň se stala okresním městem a vedle rybníkářského věhlasu si brzy získala jméno i lázeňstvím.
Dvacáté století a obě světové války přinesly řadu hospodářských, politických a společenských problémů. Významné změny nastaly v 2. polovině 20. století, kdy se v Třeboni vedle lázeňství a rybníkářství začal rozvíjet textilní průmysl (Otavan). Vznikly nové čtvrti a školní budovy. Třeboň se v roce 1976 stala městskou památkovou rezervací a v roce 1979 byla zřízena Chráněná krajinná oblast Třeboňsko.
Zámek
K renesančnímu zámku byla dlouhá cesta. Nejprve byl vybudovaný panský dvorec, který byl poté přestavěn na kamenný hrádek. První zmínky jsou z roku 1374. Roku 1366 město odkoupili od pánů z Landštejna jejich příbuzní, Rožmberkové, a založili zde augustiniánský klášter. Povýšili původní osadu na poddanské město. Největšího rozkvětu se třeboňský hrad dočkal až s vládou Petra Voka. Vok se vlády ujal roku 1479 a Třeboň si zvolil za své sídlo. Rozšířil budovu v dnešním severozápadním nároží a Jindřich z Rožmberka nechal přistavět východní a západní křídlo zámku.
Poté hrad potkal požár roku 1562. Vilém z Rožmberka pověřil stavitele Antonína Ericeru náročnými přestavbami hradu na renesanční zámek ve stylu italské renesance. Přestavba probíhala v letech 1565 –1575. Došlo k prodloužení západního traktu k jihu. Na ten navazoval spojovací trakt s bránou a věží a tím bylo uzavřeno vnitřní nádvoří.
Roku 1602 si Třeboň za své sídelní město vybral poslední vladař rožmberského rodu Petr Vok, který sem přesídlil s celým svým dvorem. Na přelomu 16. a 17. století stavitel Dominico Cometta rozšířil zámek o vnější nádvoří. V jihovýchodním křídle vznikly dva společenské sály zaklenuté vysokou zrcadlovou klenbou. Stěny byly pomalovány karmínovým závěsem se vzorem granátového jablka a nad něj byl umístěn pás se 32 erby a jmény dvořanů Petra Voka z Rožmberka. Roku 1604 Petr Vok zakoupil dva domy vedoucí z náměstí ke klášteru, které nechal zbořit a v místě nechal vybudovat patrový dům pro obrazárnu a knihovnu. Stavba si vynutila zrušení původní tzv. Břilické brány. Později přistavěl dnešní Budějovickou bránu. V letech 1606-1610 spojil budovu zámku s klášterem tzv. pavlačemi, postavenými na zdech městského opevnění. Na počátku 18. století byla tato pavlačová chodba nahrazena zděnou stavbou, tzv. Dlouhou chodbou.
Po smrti Petra Voka z Rožmberka získali Třeboň Švamberkové. Petr ze Švamberka zamýšlel postavit na jihovýchodní straně vnějšího nádvoří evangelickou modlitebnu, tento plán nebyl nikdy dokončen. Roku 1621 bylo třeboňské panství za spoluúčast Švamberků na stavovském povstání zkonfiskováno samotným císařem Ferdinandem II. Stavební činnost na zámku ožila za nových majitelů, kterými se roku 1660 stali Schwarzenberkové.
Kašna s motivem schwarzenberského znaku byla zhotovena podle návrhu architekta Pavla Ignáce Bayera. V západní části vnějšího nádvoří vznikla v letech 1663-1666, na místě bývalého zámeckého pivovaru, barokní budova pro správu panství. Jedinou větší úpravou vnitřního zámku byla přestavba západního křídla s předsunutým výběžkem, tzv. Císařským křídlem, do zahrady v letech 1859-1860. Po pozemkové reformě ve 20. letech 20. století byla Schwarzenberkům vyvlastněna podstatná část jejich velkostatku. Z třeboňského panství jim zůstala pouze budova zámku, která byla v letních měsících pronajímána jako hotel.
Roku 1940 zámek zabralo gestapo a škola nacistického letectva. Po válce roku 1945 byla na zámek dosazena Národní správa a v roce 1947 byl zámek zestátněn zvláštním zákonem Lex Schwarzenberg, stejně jako Hluboká a Krumlov. Část zámku obývá Státní oblastní archiv v Třeboni, který spravuje původní rožmberský archiv.
Pro více informací o prohlídkových trasách naleznete ZDE.
A co dalšího navštívit v Třeboni?
Začnu rovnou pěkně od vody a zaměříme se na rybníkářství, které má v této lokalitě silně zakořeněnou tradici. Rybníkářství se tu rozvíjelo už od druhé poloviny 16. století. Na Třeboňsku nám zůstalo spoustu rybníků různých velikostí a tvarů. Největší rybník je Rožmberk. Někdy je nazýván Jihočeským mořem. Protéká jím řekla Lužnice. Stavbu Rožmberka plánoval již Štěpánek Netolický, ale bál se množství vody z povodí Lužnice. Jeho nástupce Jakub Krčín rybník realizoval a současně vybudoval Novou řeku, která se na tzv. rozvodí odděluje od Lužnice a odvádí část vody z povodí Lužnice do povodí Nežárky a chrání tak rybník Rožmberk před velkou vodou.
Dalším rybníkem je Svět, který je také dílem Jakuba Krčína z Jelčan. Byl vybudován ještě před rybníkem Rožmberk. Rybník Svět se nachází na jižním okraji města Třeboně a jeho historie je vázána na samo město. Svět vodou napájí Spolský potok, který poté protéká Třeboní a později na mokrých lukách se vlévá do Prostřední stoky. Rybník vznikl založením hráze v sousedství hradeb před branami města a stal se tak významnou součástí městského opevnění. Svět byl původně spojen s rybníkem Opatovským a zatopil i rybník Církvičný. Při jeho stavbě bylo také zatopeno Svinenské předměstí se špitálem a kaplí. Rybník se původně jmenoval Nevděk pro obtíže při stavbě a měl původně plochu 380 ha. Po povodni v r. 1611 byl rozdělen hrází od Opatovského rybníku a od té doby je nazýván Svět.
Schwarzenberská hrobka se nachází asi 1 km od třeboňského zámku. Je obklopena anglickým parkem, na jihovýchodní straně se nachází rybník Svět. O stavbu se zasloužili především Jan Adolf II. Schwarzenberg se svou manželkou kněžnou Eleonorou. Od roku 1784 byli příslušníci schwarzenberského rodu pohřbíváni v nedalekém hřbitovním kostelíku sv. Jiljí. Ten však ve druhé polovině 19. století byl již zaplněn a nevyhovoval přísným hygienickým předpisům. Původní projekt nové hrobky navrhl významný rakouský architekt Friedrich Schmidt. Nebyl ale dostatečně obeznámen s problematickou podloží, proto jej podle místních podmínek upravil knížecí stavitel Damasius Deworetzky. Stavba započala roku 1874 vybudováním složitého systému odvodnění vlastní hrobky, zapuštěné pod úrovní terénu. Novogotická stavba ve tvaru pravidelného osmiúhelníku je dvoupodlažní. Prostor kaple, zasvěcené Božskému Vykupiteli, byl vyzdoben oltářem, který zhotovil sochař Josef Pokorný z bílého pískovce, sádry a istrijského mramoru. Zvláštností hrobky je oltář, který je i v kryptě situován na jih. V r. 1940 byla hrobka s veškerým dalším majetkem Adolfa Schwarzenberga zabavena gestapem. Poté na základě zákona tzv. Lex Schwarzenberg z r. 1947 byl celý majetek Adolfa Schwarzenberga bez náhrady vyvlastněn. Od té doby byla hrobka pod správou příslušných státních kulturních institucí.
A teď se podíváme do centra. Od vody dále do města. Na podlouhém náměstíčku nalezneme zajímavé domy jako například Dům Štěpánka Netolického nebo Vratislavský dům. Náměstí dominuje městská věž, která za hezkého počasí nabízí skvělé rozhledy. Není zase až tak vysoká jako ta českobudějovická, ale výstup na ochoz určitě za to stojí. Posedět můžete pak v zámeckém parku, který je volně přístupný, nelekejte se, občas se tam objeví i páv :)! Návstěva zámku by měla být povinností. A pro mlsné jazýčky poslední zastávka v čokoládovně na náměstí!
Třeboň je městem lázeňským (ano, klid tam je, v sezóně jen pozor na splašené cyklisty!), jak už bylo na začátku řečeno, co takhle navštívit nějaké lázně? Chvilka klidu a relax se zajisté hodí.
