Říká se, že každý z nás ztratí přesně 21 gramů v okamžiku naší smrti. Co je přesně těch 21 gramů? Je to váha našeho života? Anebo naší duše, která opouští tělo? Je to váha lásky? Nebo váha, do které se vejde pomsta?

21 gramů. Tolik váží pět nikláků, kolibřík, čokoládová tyčinka. Kolik váží 21 gramů?

– Arriaga

KNIHA

21 gramů, jejímž autorem je Mexičan Guillermo Arriaga, je kniha pojata jako scénář ke stejnojmennému filmovému snímku 21 gramů – 21 gramos (esp.). V Čechách je dostupná v dvojjazyčném vydání česko-španělském. Obálka knihy je výrazná a přitažlivá. Na první pohled nás upoutá červeno-černé provedení s velkým bílým titulkem. Sama barevná kombinace čtenáře dokáže přitáhnout. Teda na mě to zapůsobilo výborně.

AUTOR

Guillermo Arriaga je mexickým spisovatelem, scenáristou, producentem a režisérem. Narodil se 13. března 1958. Své dětství a mládí prožil v jedné z nejnebezpečnějších částí Ciudad de Mexico. Právě v tomto období svého života nachází inspiraci pro své příběhy.

Vystudoval multimediální komunikaci a psychologii na Iberoamerické univerzitě. Než se stal spisovatelem a scénáristou vyzkoušel řadu různých profesí, hrál profesionálně fotbal nebo basketbal či boxoval. Nakonec se rozhodl vrátit na univerzitu, kterou vystudoval, na pozici profesora působícího v oblasti médií, literatury a scenáristiky. Výuce scenáristiky a tvůrčího psaní se věnuje i nyní. Zároveň má bohaté zkušenosti při práci v médiích. Od svých 18 let přispíval pravidelně do novin. Později začal psát pro rádio a televizi. Na univerzitní půdě se setkal s budoucím filmovým režisérem Alejandrem Gonzálezem Iñárritem. Společně natočili film Amores Perros (česky Láska je kurva) z roku 2000. Tento snímek byl nominován na Oscara, na cenu Bafta a na mnohé další. Úspěch jim vynesl pozvání do USA a tam začali pracovat na svém dalším velkém filmu – 21 gramů, natočeném v roce 2003. Dalším společným projektem, byl film Babel o tři roky později od natočení 21 gramů. Babel uzavírá trilogii na téma smrti.

Arriaga nemá rád označení „scenárista“, protože, jak říká, „všichni scenáristé jsou ve skutečnosti spisovatelé a slovo guionista je ve španělštině také požíváno pro autory různých průvodců.“

Jak Arriaga sám tvrdí, pro mnohé ze svých příběhů se inspiruje ze skutečných událostí, které zažil nebo o nich slyšel, z obrazů a situací, které se mu vryly do paměti. Dále nachází svou inspiraci ne jen na periférii Mexika, ale také se inspiruje vypravěčskými postupy v díle Williama Faulknera a dalších klasiků latinskoamerické literatury. Svůj první román Escuadrón Guillotina (v češtině pod názvem Popravčí četa) vydal v roce 1991, v roce 1994 pak následovala kniha Un Dulce Olor a Muerte (v češtině Sladká vůně smrti), kterou o pět let později zfilmoval Gabriel Retes. S filmovou podobou svého příběhu nebyl Arriaga spokojen a tato zkušenost ho přivedla k psaní scénářů. Tuto knihu mohu za sebe jen doporučit. Má strhující příběh, že se dá přečíst za den, také nemohu opomenout výborný český překlad a opět poutavou grafiku obálky.

Po seznámení s Iñárritem po počátečních obavách zjistil, že mají velmi komplementární náhled na téma příběhů, postavy a styl vyprávění, a proto mu předložil několik námětů, které během tří let vyvinuli ve scénář Amores perros. Poté spolupracovali na projektu The Hire a na celovečerních 21 gramech a Babelu.

MEXIKO ve 2.polovině 20. století

Začátek 20. století můžeme charakterizovat opakovanými revolučními bouřemi, vojenskými puči a vraždami politických lídrů. Dění v zemi měla po většinu 20. století v rukou Národní revoluční strana (dnes známá pod názvem PRI – Partido Revolucionario Institucional), založená v roce 1929 Callesem. Její absolutní moc trvala 71 let a byla ukončena až v roce 2000, kdy prezidentské volby poprvé vyhrál kandidát opozice za stranu PAN (Partido de Acción Nacional).

Autor díla 21 gramu, Guillermo Arriaga, narozen 1958, spadá do tzv. Mexického zázraku. Jedná se o období mexických dějin mezi léty 1940 až 1970. Zároveň doby hospodářské krize, velké finanční nerovnosti, migraci z venkova do měst a sociálně patologických jevů na perifériích hlavního města Ciudad de Mexico.

Nově nastupující prezident Manuel Avila Camacho, v letech 1940–1946, navazuje na politiku svého předchůdce Cardense. Tato politika se soustředí na vnitřní ekonomický rozvoj a modernizaci. Hlavními faktory modernizace byla kooperace státu se soukromými firmami, korporativní způsob řešení dělnické nespokojenosti a podpora růstu nových středních tříd. Tato politika byla doprovázena velmi rychlou urbanizací a nárůstem obyvatelstva. Po druhé světové válce, v letech 1947 byla založena mexická banka pro rozvoj (Nacional Financiera), která měla na starost půjčky v mezinárodním měřítku. Prezident Miguel Alemán (1946–1952) kladl důraz opět na modernizaci Mexika. Mexiko bylo politicky stabilizováno. Vláda přijala v tomto čase řadu rozhodnutí, která měla mít ochranářský charakter pro místní produkci. Převážně šlo o to, aby zisky zůstávaly doma a neodcházely do zahraničí. V oblasti zemědělství se začal důraz klást na velkovýrobu, založenou na moderních technologiích, jež zaručovaly větší výnosy než tradiční forma zemědělství. Ale nedostatek půdy na venkově vede k masivnímu stěhování obyvatel do měst. Tato rychlá urbanizace s sebou přináší negativní dopady na ekologii, ale také na zdraví lidí. Zároveň vede k sociálně patologickým jevům ve společnosti. Můžeme vybrat například chudobu, která na sebe váže další sociálně patologické jevy, jako je distribuce drog, prostituce, násilí, krádeže a mnoho dalšího. S tímto prostředím je náš autor konfrontován nejvíce. Jako malý vyrostl na periférii hlavního města Mexika, Ciudad de Mexico. Krizi z roku 1968 můžeme považovat za projev nespokojenosti mladé generace s vývojem v zemi, ale také jako ukázku toho, že doposud existující model společenského a politického vývoje přestal vyhovovat potřebám země. Za prezidenta Luise Echevaríí a Josého Lopéze Portilla do Mexika v této době přicházelo velké množství peněžní hotovosti – v souvislosti s boomem těžby ropy. Díky tomuto velkému přijmu financí, bylo dále investovány do veřejných projektů a do tzv. sdíleného rozvoje Mexika. Byla zde snaha o udržení byrokratického a neefektivního státu se silným prezidentským režimem a v podstatě jednou vládní stranou i po krizi roku 1968.

V roce 1982 dochází hospodářské krizi. S tím je spojená devalvace měny, mexického pesa, a přetrvávající krize na venkově se prohlubuje. Systém dotací nefunguje a mexický venkov se stává problémovým sektorem. Během následujících dvou prezidentských období dochází k dalšímu mezinárodnímu zadlužení Mexika a k výraznému zvýšení inflace v zemi.

Posledních dvacet let dějin moderního Mexika je možné charakterizovat jako dobu přechodu od státem řízeného hospodářství k tržnímu hospodářství. Tyto hospodářské změny byly doprovázeny politickými reformami, které znamenaly postupné oslabování sociálně-demokraticky orientované PRI a posilování pravicové opozice představované PAN (Partido de Acción Nacional). Přistoupení Mexika k hospodářskému bloku severoamerických ekonomik NAFTA na jedné straně posílilo hospodářskou pozici a možnosti Mexika, na druhou stranu vedlo k větší provázanosti a závislosti Mexika na vývozu do USA.

Sociálně se Mexiko ale i během 90. let potýkalo s prohlubujícími se nerovnostmi, ilustrovanými například stále pokračující migrací obyvatelstva z vesnic do měst a dále vlnou migrací z Mexika do USA. Tato situace vedle k pokračujícímu nekontrolovanému růstu městských aglomerací především v oblasti hlavního města Mexika a na severu země například v Monterrey. Od roku 2008 se v Mexiku dramaticky zintenzívnila drogová válka mezi státem a drogovou mafií respektive skupinou drogových kartelů.

21 gramů

Ve všem, co píšu, je vždy morální otázka. Morální v tom smyslu, jaké mají činy následky. Téměř všechno co napíšu, pojednává o tom, jak mrtvý ovlivňují živé.

– Arriaga

„En todo lo quo escribo se plantea siempre una cuestión moral. Moral en el sentido en que las acciones tienen consecuencias. Casi todo lo que escribo habla de cómo los muertos influyen sobre los vivos.“

Kniha nám ukazuje, jak jediný okamžik dokáže změnit vše kolem nás i v nás. To, čemu jsme kdy věřili, i čím jsme kdy pohrdali. Lidský osud je neodvratný. Celý život je považován jen za sbírku zážitků, které se nám postupně vracejí. Vše spěje k jednomu bodu našeho bytí. Jediný okamžik nás může negativně poznamenat na zbytek života. Život tím ale nekončí, jde dál, ať chceme či ne.

Paul Rivers je univerzitní profesor matematiky, který je těžce nemocen. Muž, který měl skoro vše: peníze, ženu, domov, práci, sebeúctu a víru v zítřek. Má jedinou šanci na záchranu života, a tou je transplantace srdce. Jeho exmanželka Mary se k němu rozhodne vrátit. Snaží se díky umělému oplodnění o početí dítěte. Jejich vztah je však komplikovaný. Bilancují na hranici mezi životem a smrtí a také mezi tím, že něco končí a něco nového může začít. Má ležet v nemocnici s hromadou hadiček nebo si doma na záchodě vykouřit ještě jednu cigaretu, která bude ta poslední? Tento kontrast je doplněn pointou právě oněch 21 gramů naší duše a hlavním tématem knihy.

Christina Peck má za sebou neklidné mládí provázené alkoholem a drogami, které dokázala překonat díky svému manželovi Michaelovi a terapii. Žijí společně v domácnosti s dvěmamalými dcerkami, které nadevše milují. Vypadají jako spokojená, radostná a milující rodina.

Oproti krásné a idylické rodině je zde v kontrastu bývalý trestanec Jack Jordan a jeho žena Marine. Jack neprožil žádné krásné dětství. Vyrostl v zemi velkých sociálních rozdílů. Jeho rodina byla chudá, otec byl násilník, jeho matka ustaraná a zmožena prací. Sousedství, ve kterém vyrostl, bylo takové, kde přežije jen ten, kdo se nebojí a umí správně použít pěst a ukázat svou sílu. Během prvních třiceti let svého života krade, přepadá, pašuje věci a podvádí. Nachází se na základě své minulosti na nižším žebříčku ve společnosti a jejich ekonomická situace není úplně příznivá. Zde vidíme jisté sociálně patologické jevy společnosti, které směřují k špatnému zázemí pro výchovu dětí. Marine nemůže vychovávat své děti jako rodina Christiny. Její manžel Jack hledá odpovědi na své problémy tím, že se obrátí k Bohu. Ve víře vidí jistý řád, který ve svém životě ztratil a snaží se jej znovu nalézt.

Osudy těchto lidí by mohly klidně dále pokračovat poklidně jako doposud. Avšak přichází tragická dopravní nehoda, která vše změní. Život tří jedinců se prolne v bodě, kdy jsou konfrontováni se smrtí.

Cristině se v tento moment rapidně změní život. Přijde o manžela a svou rodinu. Emocionálně nevyrovnaná se vrací do „světa“, který před pár lety dokázala opustit. Když umře Cristiin manžel Michael, Paul získává možnost na „nový“ život. Michaelovo srdce je transplantováno a Paul se pomalu uzdravuje a vše vypadá dobře. Má velkou šanci na život bez vážných zdravotních problémů. Ale dochází k zvratu a jeho tělo začne transplantované srdce odmítat. Ocitá se tam, kde byl pár týdnů před operací. I přesto se rozhodne vypátrat, kdo byl dárce, od kterého má srdce. Je rozhodnut, že toto musí stihnout předtím, než zemře. Potkává Cristinu a zamiluje se. Ale v té době jeho srdce již nefunguje tak, jak by mělo. Zjišťuje, že dárcem byl Cristiin manžel, Michael. Cristina s Paulem otěhotní, ale v té době Paul ještě netuší, že jeho život se chýlí ke konci.

Jack je ten, kdo změní život všech. Jako bývalý trestanec je propuštěn z vězení a snaží si dát život znovu dohromady. Stane se dopravní nehoda, kdy umírá Cristiin manžel Michael a jejich děti. Jack ujíždí z místa činu. Po uvědomění si toho, co se stalo, přichází výčitky. Později se přizná na policii. Znovu se vrací do vězení. Jeho žena se rozhodne zaplatit kauci, aby se mohl vrátit domů ke své rodině. Ale Jack nemůže žít s tím, co spáchal. Je zodpovědný za smrt tří osob. Cristina nemůže žít s tím, že Jack byl propuštěn z vězení a snaží se přesvědčit Paula, aby ho zabil. Jack se při setkání s Paulem přizná k činu, který spáchal. Paul, Cristina a Jack se poperou v motelu, kde se setkají. Zde se pak Paul zastřelí kulkou, která byla původně určena pro Jacka.

NÁZOR

Autor knihy nás bravurním způsobem vnořuje do chaosu života a bytí na tomto světě. Na první pohled je všechno nejasné, postupně je vše provázáno a má hlubší význam. Hlavní důraz je zde dán na emoce. Je podstatné, jak se postavy cítí a jakým stylem vyjadřují své emoce a pocity.

Čas a jeho plynutí není pro autora zas až tak významné. Setkáváme se zde s poměrně rychlým střídání dne a noci, dopoledne a odpoledne a různých míst. Toto činí dílo dynamické, ale zároveň chaotické. Rychle plynoucí děj dokáže čtenáře vtáhnout do děje. A najednou se ocitáme na půdě Mexika, kde se setkávají tři hlavní osoby, poněkud kuriózním způsobem. V jediný moment se prolnou jejich osudy.

Z pouhých útržků scénáře, které jsou čtenáři nabízeny a zároveň na to navazující rychlé se střídání míst, času, postav, jsem byla zprvu velmi zmatena. Najednou jsem měla před očima mnoho postav, ztrácela jsem se v tom, kdo ke komu vlastně patří. Byla jsem vržena do chaosu různých postav a jejich, zprvu odlišných, ale poté složitě propojených osudů. Asi v polovině knihy jsem měla pocit, že už rozumím tomu, kdo je kdo a co se mu vlastně přihodilo. Také jsem začala chápat propletené životní osudy hlavních postav.

Autor výstižně kombinuje protichůdné postavení postav, dává najevo kontrast společenského postavení jedinců a zároveň bravurně vystihuje složitost lidského bytí. Díváme se na šťastnou rodinku, hrající si děti, usměvavé rodiče. Najednou se děj změní a vidíme psychicky a hlavně emocionálně zničeného člověka, neupraveného vzhledu, který uvažuje o Bohu a víře v něj. Každý dialog je doprovázen spoustou detailů. Jako čtenář, který nejprve knihu četl, musím konstatovat, že čtenáře dokáže svým příběhem vtáhnout do děje, až do takové míry, že má pocit, že mu běží příběh knihy před očima jako film. To mi nedalo, a proto jsem chtěla tento příběh vidět zpracovaný jako film na filmovém plátně.

Mohu říci, že každá ze tří hlavních postav prodělává v průběhu knihy velkou proměnu. I když se mi zdálo, že se všechny osoby točí v začarovaném kruhu spletitých lidských osudů, které nemají naději na zlepšení. Ba naopak, jen a jen se horší.

  • Jack – situace, kterou hodnotím jako čtenář s pozitivními aspekty, se mění v negativní, která směřuje k zoufalství postavy. Nemůže najít východisko ze situace, má pocit, že mu není pomoci.
  • Cristina – její situace nezačíná a ani nepokračuje pozitivně. Malou naději tam spatřuji při setkání s Paulem, ale opět je zde negativní zvrat situace.
  • Paul – začíná podobně jako Jack s nadějí, která se mění v negativum. Následuje opět pozitivum, které střídá negativum, můžeme jeho vývoj přirovnat k sinusoidě.

Jack opouští vězení, (pozitivní) zároveň se do něj vrací (negativní), nemůže se vyrovnat s tím, co způsobil (negativní). Proměna této postavy je podtržena kriminálním prostředím, které stojí v kontrastu s vírou v Boha (hledání něčeho pozitivního, ale nenalezeno řešení). Cristina přichází o manžela a svou rodinu (negativní). Její cesta směřuje zpět k alkoholu a drogám (negativní). Zde utápí své emoce, nechce si přiznat, že život dál pokračuje. Při setkáním s Paulem se zdá, že život dostává smysl (hledání něčeho pozitivního, ale s fatálním koncem). Paul dostává naději transplantací (pozitivní), která se vzápětí mění v chaos a katastrofu. Nové srdce je jeho tělem odmítáno (negativní, zhoršení situace). Má touhu poznat, kdo byl dárce, toto se mění v průběhu až v posedlost zjistit, jaký ten člověk byl (pozitivní – naděje, zároveň negativní – pátrání po informacích). Jeho „štěstí“ netrvá dlouho. Ať s novým srdcem, tak s Cristinou. Nakonec bere do rukou zbraň a zastřelí se (negativní), odejde 21 gramů…

Autor si zde pohrává i s „kouzlem“ malých dětí a jejich nevinností. S jejich vlastními přáními, která dospělým připadají nesmyslná. Modré tkaničky místo růžových, touha pohladit si holuba atd. Zobrazuje zde malé dítě jako to, které neví o životě ani zlomek toho, co ví dospělý. Zároveň nechápe sled událostí, které se staly v jeho okolí nebo přímo jemu. „21 gramů je pryč a nikdo vám nepoví ani kam zmizely, ani proč. Ví to jenom Bůh.

FILM

„Příběh je tvrdý, plný smrti, postupně ztrácející 21 gramů, pak 42, pak 66 a tak dále. Pomsta, láska, smrt – to všechno se točí v šíleném kolotoči emocí, zamotaném šílenou časovou smyčkou a vy zíráte na lidi a příběhy, které nenesou ani stopu filmovosti. Všechno se to děje reálně, vedle vás, možná dokonce i přímo vám. Pláčete, bolí to, pláčete a nechápete a chcete odejít a chcete zůstat, hudba přechází z teskného brnkání do strašlivého pískotu a zvuků, při kterých zebou kosti… 21 gramů je silný zážitek pro silné povahy.“

– ZAVŘEL, M. 21 gramů – přesně tolik, co váží váš život. 

Ve snímku Amores perros spatřujeme jisté znaky na rozdíl od filmu 21 gramů. Filmový snímek Amores perros je příběh, kde se příběhy prolínají, ale jsou od sebe přehledně odděleny jednotlivými bloky. Divák má zprvu pocit, že sleduje 3 nesouvisející příběhy. A najednou, všechny tři dějové linie do sebe zapadnou. Ale u snímku 21 gramů je tento dojem trochu odlišný. I méně bystrý divák si všimne, že jednotlivé příběhy spolu alespoň trochu souvisí. Dále jen hledá, jaké to spojení je, kdy a jak se protnou a co z toho nakonec vznikne. Je to chaotické, jako divák, musíme dávat pozor, nenechat se zmást a skládat příběh dohromady. Je zde použita metoda absolutní reality, která je asi nejvhodnější pro zobrazení aspektů lidské existence, jako je narození, žití a umírání.

Mohu říci, že 21 gramů ve mně zanechalo hlubší dojem než Amores perros. Po zhlédnutí filmu jsem zůstala konsternovaně sedět a koukat na černou obrazovku. V hlavě mi běžely myšlenky, nebyly nějaké uspořádané, dojem z filmu nebyl v ten moment žádný, mohu říci, že to byl jen a jen totální chaos. Postupně jsem si začala skládat dějové linie, spojovat postavy a porovnávat s knihou.

Velmi pozitivně hodnotím herecké výkony. Scény byly procítěnější, chvilkové pomlky v textu ve mně vzbuzovaly dojem, že se každou chvíli něco stane. Hudební podklad dodával více napětí.

A co mohu dodat závěrem? Osobně mám ráda detektivní příběhy se spletitým dějem. S mnoha postavami a úplně nejraději pátrám s hlavním vyšetřovatelem dohromady, kdo vlastně za tím vším stojí. U knihy 21 gramů jsem se stala takovým „detektivem“. Snažila jsem se rychle rozklíčovat, jaká postava patří ke komu, jaký „čin“ spáchala, a jak se to snaží napravit. Ráda si přečtu knihu, nad kterou se musím zamyslet.

Dílo 21 gramů ve mně zprvu zanechalo nepopsatelné pocity. Takovéto příběhy považuji za jedny z nejlepších. Autor velmi dobře vystihuje kombinace protichůdných postav. Tím dává najevo nerovnost postavení jedinců a zároveň se snaží vystihnout složitost lidského bytí na tomto světě. V jednu chvíli autor popisuje lidské štěstí a náhle se děj emocionálně změní do opačného pólu emocí.

Otázka na závěr: A co vy, přečtete si knihu 21 gramů nebo si pustíte raději film?

Psáno jako seminární práce při studiu VŠ☺

Tags:

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *