Kouzelný Kypr, skvost Středozemního moře

Výběr letní dovolené není jednoduchý. K dispozici je tolik překrásných míst, kam by se člověk mohl hned vydat. Některá jsou vzdálenější, ale v dnešní době, díky letecké dopravě větší vzdálenost už není nepřekonatelným problémem. Ale co pak, když přijde na mysl podzimní dovolená. Nějaké místo, kde by bylo teplo i na konci října? A teď nemám na mysli Egypt. (Nikdy jsem tam nebyla a zatím nejsem přesvědčena o tom, že bych tam chtěla jet. Být zavřená v jednom resortu a nic nemoci podniknout na svou pěst mimo něj. To není prostě moje představa dovolené…)

Na mysli mám úplně jinou destinaci. Malý ostrůvek ve Středozemním moři. Ale jaký? Je jich tam poměrně dost. Kdysi jsem měla možnost navštívit Krétu a obdivovat krásy tohoto ostrova. Popravdě mě tento kousek země, obklopené mořem, zaujal. Byl to první střet s řeckou kulturou osobně. Konečně člověk mohl vidět něco, o čem se učil v dějepisu. Ale o tom někdy příště! Kréta není jediným ostrovem v této velké modré kaluži. Ještě se tam nachází poměrně zajímavé území – Kypr.

Skvost ve Středozemním moři s poutavou historií

Jak nazvat toto území? Kypr, Kyperská republika, Cyprus nebo řecky Κύπρος a turecky Kıbrıs. Vyberte si sami vhodný název. Ač je tento ostrov třetím největším kouskem pevniny ve Středozemním moři, nachází se vzdálen přibližně 100 km od Turecka a stejnou vzdáleností také od pobřeží Sýrie. Do Sýrie (která je na dohled pouhým okem) můžeme dohlédnout z východní části ostrova – oblast Ayia Napa nebo Famagusta.

Geograficky se Kypr řadí do asijského světa, ale kulturně náleží k Evropě. Zajímavostí je, že tento malý kousek země o rozloze 9 251 km² je ovládaný hned třemi úředními jazyky – řečtina, turečtina a angličtina.

Další zajímavost o tomto území vypozorujeme, když se podíváme na mapu ostrova. Všimneme si podivných čar dělících ostrov sem a tam na různé části. Ostrov je fakticky rozdělen na čtyři části:

1. území skutečně ovládané mezinárodně uznávanou Kyperskou republikou (jižní část ostrova),
2. území ovládané pouze Tureckem uznanou Severokyperskou tureckou republikou (severní část ostrova),
3. Nárazníkovou zónu OSN, táhnoucí se okolo tzv. Zelené linie (Green Line), je pod kontrolou OSN a odděluje území ovládané Kyperskou republikou od území ovládaného Severokyperskou tureckou republikou,
4. dvě vojenské základny Akrotiri a Dekelia, které jsou součástí Spojeného království (jižní část ostrova).

Historie ostrova

Dějinné události nám přináší první zmínky už z doby pravěké, kdy se na kyperském území objevil člověk, jako lovec slonů a hrochů přibližně v 10 tisíciletí př. n. l. Ale k samotnému osídlení oblasti Choirokoitia došlo až v 7 tisíciletí př. n. l.

Jedná se o archeologickou lokalitu a počátky sahají do doby neolitu. Oblast je známá jako jedna z nejlépe zachovaných prehistorických památek celého Středomoří a v současné době tvoří jednu z hlavních kyperských památek. V roce 1998 byla zapsána na seznam UNESCO.

Původní obyvatelé tuto lokalitu opustili okolo 4 tisíciletí př. n. l. Žili zde v kruhových hliněných domech doplněných kameny. Užívali především kamenné nástroje. Vývozním artiklem se stala měď (latinský název mědi Cuprum je odvozen z názvu ostrova Kypr) a poté keramika. Řekové z Mykén osídlili západní a jižní pobřeží, aby tak měli základnu pro styky s Blízkým východem. Kolem roku 700 př. n. l. na Kypru existovaly roztroušené městské státy, které na přelomu století dobyl asyrský král Sargon II. Poté se Asyrská říše rozpadla a Kypr se dostal do spáru Egypta. Egypt zde měl nadvládu asi 25 let a roku 545 př. n. l. se Kypru zmocnila Perská říše.

Ve starověku se Kypr stal součástí Persie a perský vliv se šířil územím až do roku 333 př. n. l., kdy území Kypru náleželo Alexandru Velikému. Po jeho smrti se Kypr stal provincií Ptolemaiovské říše.

Roku 58 př. n. l. Kypr anektovala Římská republika a místním prokonzulem se stal Cicero. Éra Julia Caesara a Marca Antonia přiklepla Kypr znovu dočasně Egyptu. Pak se římským císařem stal Augustus a Kypr se navrátil do římských rukou. V tomto období Římského císařství byly zbudovány divadla v Salamisu a v Kourionu a palác guvernéra v Pafosu.

Roku 45 n. l. na Kypr dorazil apoštol Pavel a rozšířil křesťanskou víru. Křesťanská tradice je zde silně zakořeněna.

Středověk přinesl rozdělení říše římské a v roce 395 se ostrov připadl k Východní části – Byzanci. Císař Zenon v roce 488 n. l. umožnil kyperské církvi osamostatnit se od antiochijského patriarchátu.

V 7. století n. l. byl ostrov ohrožován arabskými nájezdy. V roce 688 tak došlo k dohodě mezi Byzantskou říší a Umajjovským chalífátem (čtete správně, tak mocná byla tato dynastie, která byla i na území Pyrenejského poloostrova) o kyperské spolusprávě. Tato domluva byla ale porušována z obou stran. Trvalo dlouho, než se Kypr navrátil do vlastnictví Byzance. Tak se přihodilo roku 965.

Do poloviny 12. století byl Kypr prosperující ostrov, kterému se vyhýbaly válečné konflikty. Teprve na jaře roku 1158 se na Kypru vylodil Renaud de Châtillon v čele antiochijské armády spolu s oddíly knížete Thorose. Posádka byzantského guvernéra na Kypru útok vůbec nečekala. Křižáci s Armény poté ostrov intenzivně pustošili. Z invaze se Kypr vzpamatovával dlouhá desetiletí.

V letech 1191–1489 na Kypru existoval křižácký stát, založený Richardem I. Lví srdce. Nesl název Království Kypru a Jeruzaléma a vzniklo po třetí křížové výpravě. Od roku 1393 zde bylo Království Kypru, Jeruzaléma a Arménie. Prvním kyperským králem se stal bývalý král jeruzalémský, Kvido z Lusignanu, který ostrov od templářského řádu koupil. Po jeho smrti přijal korunu kyperského krále, z rukou císaře Svaté říše římské Jindřicha VI., jeho bratr Almerich. Po pádu ostatních křižáckých států byl ostrov nakonec prodán Benátkám.

O pár staletí později, v 19. století, začal postupně narůstat na Kypru řecký nacionalismus. V roce 1878 ostrov získali do správy Britové, a to na základě tzv. Kyperské konvence, tajné dohody mezi Brity a Osmany.

Století dvacáté přináší mnohem více událostí. V roce 1914 byl Kypr k Británii oficiálně připojen. V roce 1950 se v řecko-kyperské části uskutečnil plebiscit ohledně dalšího setrvání britské správy nad ostrovem. Více než 96 % obyvatel se vyslovilo pro rozchod s Velkou Británií, ale Britové výsledky referenda odmítli a svoji správu na ostrově udrželi až do roku 1960. V roce 1955 se proti britské správě zformovala Národní organizace kyperských bojovníků (EOKA), která zahájila gerilové útoky proti Britům. Ostrov se ocitl v boji. Připojili se brzy i kyperští Turci. Na základě curyšsko-londýnských jednání z roku 1959 se představitelé Řecka, Turecka a Velké Británie a obou kyperských národnostních komunit dohodli na nezávislosti ostrova.

Nezávislost a občanská válka. Kypr získal svou nezávislost v roce 1960 odtržením se od Velké Británie. Rok po získání nezávislosti započal jiný konflikt. A to konflikt mezi Řeky a Turky. Po vzájemných střetech, byla roku 1963 mezi oběma národy stanovena nárazníková zóna – tzv. zelená linie, Green Line, na níž byly od jara 1964 rozmístěny mezinárodní jednotky OSN.

Ani poté rozpory mezi kyperskými komunitami neustaly a do sporu zasazovaly další země, především Řecko, Turecko, ale také Spojené státy. Do konfliktu výrazně vstoupilo také Československo, když kyperské vládě v letech 1966 a 1972 prodalo zbraně, určené pro policejní jednotky věrné prezidentu Makariovi. V roce 1972 československé zbraně pomohly Makariovým příznivcům odvrátit vznikající převrat ze strany Řecka.

V roce 1974 proběhl v jižní (té řecké) části ostrova vojenský puč, který měl vést ke spojení s Řeckem. Prezident Makarios uprchl přes britskou vojenskou základnu do zahraničí a pučistům se ho nepodařilo zatknout. Turecko na převrat podpořený řeckou vládou odpovědělo invazí na severovýchodní část ostrova. V následujícím období bylo přesunuto 150 000 kyperských Řeků ze severu na jih a 50 000 kyperských Turků z jihu na sever.

Roku 1983 byl ustanoven separatistický stát, který se prohlásil za nezávislou republikou, jež byla doposud uznána pouze Tureckem. Oba státy stále odděluje „zelená linie“ hlídaná vojsky OSN.

V roce 2004 bylo uspořádáno referendum o sjednocení ostrova (iniciativa OSN), které pokud by bylo přijato, by vytvořilo Sjednocenou kyperskou republiku, která by následně vstoupila do Evropské unie. Ačkoli byl plán (sjednocení obou částí vytvořením federativního státu) v severní části přijat 65 % hlasů tureckých Kypřanů, byl zamítnut řeckou částí Kypru, kde se proti sjednocení ostrova postavilo 76 % obyvatel.

V roce 2014 nařídil Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku, aby Turecko odškodnilo kyperské Řeky za nucené vysídlení, vyvlastňování a diskriminaci po turecké invazi v roce 1974.

***

A teď se pojďme věnovat krásám této řecké části jižního Kypru. Podíváme se na města, kterými jsou: Larnaka, Pafos, Limassol a Ayia Napa, na jejich památky a zajímavosti. Zavítáme do krásné přírody do přírodního parku Kavo Gkreko až do pohoří Troodos s nejvyšší horou Olymp. Také na místo, odkud vzešla bohyně Afrodita, bohyně lásky a krásy, kde se nachází Afroditina pláž – Pétra tou Romioú. Podíváme se do typické kyperské vesnice Omodos, kde okusíme místní vína a i pálenku. A naše iluze o krásném a poklidném životě Kyperčanů zanecháme v „městě duchů“, které nese název Derinia.

Vstříc řecké půlce ostrova plnou parou vpřed!

Přílet do této pohádkové destinace byl, spolu s prvními slunečnými paprsky nového dne, do Larnaky. Kousek od tohoto města se nacházela i naše dovolenkářská destinace na nadcházející týden. Po přistání nás přivítalo velmi teplé podnebí a sluneční paprsky ukazovaly svou sílu. Bylo to příjemné, po tom, co jsme odletěli z šedavé a pochmurné Prahy, pár dní před koncem měsíce října roku 2019.

Na letišti nás přivítala podsaditější menší paní mluvící lámanou češtinou a dovedla nás k autobusu, který náš celý český let rozveze po 3 turistických destinacích. V první destinaci vystoupila asi s 6 lidmi a v rychlosti je ubytovala, v další se vyprázdnila větší část autobusu, na které tam čekala už jiná průvodkyně. A tak náš komorní počet cestujících pokračoval do nejvzdálenější destinace tohoto ostrova, kde se mělo nacházet to nejkrásnější a nejmodřejší moře všech moří – oblasti Ayia Napa.

Autobus nás vysadil před krásným mohutným hotelovým komplexem, který měl všechno, na co si jen člověk vzpomněl… Ubytování bylo trochu komplikovanější, protože jsme přijeli dříve, než jsme byli očekáváni. Tak nás průvodkyně rychle informovala, že musíme počkat, ale že můžeme využít venkovní i vnitřní bazény, posilovnu či saunu, že už o nás ví. A tak jsme seděli v lobby pětihvězdičkového hotelu a koukali jeden na druhého. V tu chvíli když začala malá konverzace mezi účastníky zájezdu, tak se na nás obrátila slovensky hovořící průvodkyně, že nám pomůže s checkinem a všechno vyřídit. Že nás má na starost a ta paní před nás jen vyzvedla a dopravila na místo určení.

Také nám naše nová průvodkyně nabídla výlety a v rychlosti shrnula základní informace. Jeden výlet byl v ceně zájezdu a byl by hřích ho promeškat. Průvodkyně byla energická, jednalo se o velmi ukecanou Slovenku, která se na Kypr provdala. Její znalosti místní historie byly velmi rozsáhlé a v občasných chvílích až vyčerpávající. Doprovázela nás na všech zájezdech a poskytla nám komplexní informace o všem možném, z historie ostrova, po tradice, jídlo až po její osobní historii. Jednoduše řečeno, cesta z jedné strany ostrova na druhou trvá asi 2 hodiny, za ty 2 hodiny nebyla ani minutu ticho.

O nabízené zájezdy byl velký zájem a tak jsme si hned 2 vybrali. Výlet si člověk koupil v této části světa velmi rád, jen aby nemusel řídit místní vůz. Totiž prvním překvapením, když se autobus rozjel, bylo to, že jede po druhé straně silnice, než se jezdí u nás! Vůbec mi nepřipadalo divné, když člověk nastupoval do autobusu, že řidič seděl na jiné straně…

První poznávání dovolenkové destinace a blízkého okolí

Po ubytování mohl člověk na průzkum hotelového areálu a také na pláž, která náležela jen hotelu. Byla to taková uměle vybudovaná zátoka s nízkými přírodními skalami kolem, jemňoučkým pískem a palmami. Po pobřeží se dalo dojít palmovým hájíčkem a podél moře na další pláž a k dalším hotelům. Na druhý směr to bylo k vyhlášené pláži Nissi Beach s bílým pískem a azurovou vodou. A za další asi 4 km se dalo dojít do malého centra města Ayia Napa.

I přes to moře a teplo si člověk připadal jako v Británii. Jezdilo se na špatné straně, zásuvky byly divný britský, pivo nemělo pěnu a auta z autopůjčoven měli červené SPZ. Asi jako pozor na ty nezkušené Evropany za volantem, kteří nemají pochopení pro tu správnou stranu řízení…

Přímo naproti pláži s bílým pískem se nacházel ostrůvek, ke kterému se dalo dojít po svých, ale s věcmi nad hlavou. Ostrov nemá být ostrovem, ale bylo tam poměrně dost vody. Nese název Νησί της Αγίας Νάπας, který asi nikomu nic neřekne… A co je tam k vidění?

Krásné skalnaté útesy, malé, ale přesto krásné. Jinak se jedná o vyprahlý výstupek se spálenou zelení v modré vodě. Mezi tímto ostrůvkem u Nissi Beach a hotelovým komplexem stál na pevnině, sám o samotě řecký pravoslavný kostelík svatého Andreje. Nepřístupný, ale svatba se tam konala jeden den v týdnu a tak jsme mohli prošmejdit i tento kousek tajemství záhadného malého bílého opuštěného kostelíku.

Larnaka, Derinia/Deryneia a přírodní park a mys Kavo Gkreko

Výlet byl do města Larnaka a byl v ceně zájezdu, byla by škoda ho nevyužít. A tak jsme se brzo ráno vydali autobusem za prvním dobrodružstvím celého pobytu.

Jako první jsme mohli obdivovat vyschlé slané jezero, Αλυκή Λάρνακας s plameňáky. První zmínka o slaném jezeru byla už den předtím, když jsme kolem něj projížděli cestou z letiště. Tentokrát jsme k němu došli. Bylo úplně vyschlé, jako by tam nikdy nebyla ani kapka vody, po okrajích byly malé bílé chomáčky soli a plameňáci sídlili na druhé straně, kde byla zároveň i přírodní ptačí rezervace. Jezero je velmi vzácný hydrobiotop, je zastávkou milionů stěhovavých ptáků na cestě z Evropy do Afriky a naopak.

Tento zvláštní přírodní úkaz se nachází hned u Hala Sultan Tekke, Χαλά Σουλτάν Τεκκέ. Jedná se o komplex s mešitu ukrytou uprostřed palmového háje a cypřišů. Nalezneme tu mešitu, mauzoleum, minaret, hřbitov a obytné místností pro muže a ženy, ale také část, která fungovala jako vězení. Hala Sultan Tekke je třetí posvátné místo pravověrných muslimů po Mece a Medině. V mešitě je hrob Mohamedovy pěstounky. Na Kypr přišla během arabské invaze v roce 647 a při pádu z muly si zlomila vaz. Byla zde pohřbena a Turci později postavili mešitu s jejím sarkofágem.

Město Larnaka stojí na místě původního starověkého města Kition. To bylo rodištěm antického filozofa Zenona, zakladatele stoicismu, a také místem, kde zemřel Lazar, kterého Ježíš Kristus vzkřísil z mrtvých.

V centru Larnaky nalezneme vykopávky starověkého města Kition. Jeho datace sahá do 13. století př. n. l. Bylo zde objeveno kyklopské zdivo a komplex pěti chrámů. Ve starověku se jednalo o velmi důležité obchodní středisko.

Finikoudes je hlavní městská promenáda okolo stejnojmenné pláže. Je lemována palmami (řecky finikes). Podél cesty jsou vybudovány velké hotelové komplexy, nachází se zde socha filozofa Zenona.

Na konci promenády na opačné straně než je přístav, se nachází starověká pevnost, Μεσαιωνικό Κάστρο. Dnešní podoba pevnosti pochází z dob osmanské nadvlády a byla postavena k ochraně vjezdu do přístavu. Nyní v pevnosti nalezneme muzeum, ale i bez vstupenky se podíváme alespoň na „nádvoří“.

O pár kroků dále od pevnosti narazíme na tureckou čtvrť Skala, nepřipadalo mi to nějak významné z historického hlediska, ale za podívání to stojí, ono tam toho moc v Larnace není.

Naopak pokud tíhneme k historii a dalšímu poznávání kyperské kultury, zavítejme do kostela svatého Lazara, Ιερός Ναός Αγίου Λαζάρου. Je to krásně opravený kamenný byzantský kostel z 9. století nacházející se v centru města.

Lazar přišel na Kypr poté, co jej Ježíš vzkřísil z mrtvých a apoštolové Barnabáš a Pavel jej zde vysvětili na episkopa (biskupa). Jeho hrobka je viditelná pod oltářem. Kostel se zdobený zlatem a nalezneme zde velký rozsáhlý ikonostas se všemi svatými. Za mé návštěvy bylo možné navštívit i podzemní chodbu s relikviemi. Místní sem dolů nechodí.

Zajímavé bylo pozorovat Kyperčany, jak postupují kostelem a jaký proces provádějí při modlení. Náboženství je zde velmi silně zakořeněno, od každého kousek, nyní píšu o kostele, předtím o mešitě. Z počátku jsem nechápala, jak osoby postupují kostelem od jedné relikvie nebo obrazu se svatým ke druhému. U každého se modlí, drží kříž a líbají obrazy a relikvie, pak postoupí k další a tento proces opakují u každého svatého.

Konkrétně tento kostel měl po stranách asi 12 takových obrazů a relikvií, nakonec po této cestě kolem svatých věřící přijde před hlavní oltář se dvanácti apoštoly a tam se buď pomodlí hromadně ke všem, nebo po jedné krátké modlitbě u každého apoštola, je možný vstup přímo k obrazům na ikonostasu, mohou je políbit i tam. Pak předstoupí před ostatky svatého Lazara a pomodlí se přímo u něj, pokleknou a políbí ostatky svatého (sklo nad ostatky). Do kostela žena vstupuje s šátkem přes hlavu, který ihned sundavá a bez slunečních brýlí, popřípadě si je hned při vstupu sundá.

Zajímavým zastavením v tomto malém městečku je i další kostelík a to kostel Panagia Faneromeni, Παναγία Φανερωμένη, při toulkách městem, pokud máte více času.

Druhá zastávka tohoto dne byla mnohem zajímavější a to ve městě Derinia/Deryneia, v provincii Famagusta, kde jsme se dozvěděli více o kyperské historii v místním kulturním centru. Součástí prohlídky byl asi 15 minutový klip o událostech posledních let minulého století a sporech, které Kypr svírají.

Pro tuto vesnici to znamenalo jediné. Od turecké invaze na Kypr v roce 1974 je přibližně 75% vesnického terénu na severním Kypru. Po projekci bylo možné vyjít na vyhlídkovou plošinu a s dalekohledem se podívat do dáli na vyprahlé území, ale také na břehy Sýrie. Viděli jsme hraniční přechod mezi řeckou a tureckou částí ostrova, takzvané území nikoho – Varosha.

Varosha je opuštěná jižní čtvrť kyperského města Famagusta. Před rokem 1974 to byla moderní turistická část pro rekreaci. Jeho obyvatelé uprchli během turecké invaze na Kypr v roce 1974, kdy se město Famagusta dostalo pod tureckou kontrolu, a od té doby zůstalo opuštěné. V roce 2019 byly budovy neobydlené a tak je tomu i nyní v roce 2021. Dále chátrají, byly vyrabovány a turistický ruch se do této kdysi poměrně luxusní části Kypru zatím ještě nevrátil. Tato čtvrť je právě popisována jako město duchů. Oblast je nyní částečně přístupná veřejnosti, ale před 3 lety bylo potřeba povolení, pokud člověk vstupoval do této oblasti z řecké části Kypru.

Po tomto poměrně depresivním zážitku nás čekala poslední zastávka dne, a to v přírodě. Přivítal nás národní přírodní park s mysem Gkreko, Kavo Gkreko, Εθνικό Πάρκο Κάβο Γκρέκο. Ten je známý především svými skalnatými útesy s azurovou vodou a až 36 různými druhy orchidejí. A nejen tím, také zde nalezneme osamocený kostelík, skalnatý přírodní most zamilovaných, Γέφυρα των Ερωτευμένων, (který není přístupný, kvůli své špatné stabilitě) a také jeskyni přímo pod mysem s názvem Modrá laguna. Jedná se o idylické místečko zamilovaných. Konají se zde hojně svatby a údajně přesně tohle místo má novomanželům přinést štěstí v jejich nadcházející společné cestě životem. A proč? Protože zde bývala bohyně Afrodita. Příroda to byla krásná, až to slovy nelze popsat… Pokud někdy zavítáte na Kypr, zařaďte tuto destinaci do svého seznamu. Pláže jsou tam také úžasné!

Pafos, Kurion a Pétra tou Romioú

Jako druhý výlet za poznáním krás ostrova směřoval přes celý ostrov. Ale nepřekročili jsme řecko – tureckou hranici, zůstali jsme na řecké části ostrova. A myslím, že jsme dobře udělali. První zastávka tohoto dne byla na místě zvaném Kourion nebo Kurion.

Než jsme se dostali do oblasti historického antického areálu, který leží asi 20 km od města Lemesosu směrem na Pafos, projeli jsme oblast Akrotiri. Je to území, kde se nachází letecká základna britských ozbrojených sil RAF Akrotiri, správní střediska zámořského území Episkopi a vesnice. Správní středisko v Episkopi slouží správě celého území Akrotiri a Dekelia. Průjezd přes území Akrotiri je povolen, ale je zakázáno fotit a pořizovat jakékoliv záběry.

A pak jsme dojeli do první destinace dne, Kurion. Městský stát Kurion byl nejvýznamnějším mezi prvním stoletím př. n. l. až pátým stoletím n. l. Kypr byl strategickým místem nejen pro Římany, ale i pro Ptolemaiovce. Největší rozkvět zažilo město v dobách císaře Traiana, kdy mělo až čtyři tisíce stálých obyvatel a také vliv v celém širokém okolí. Roku 365 přišlo zemětřesení, které srovnalo Kourion se zemí.

Co můžete vidět na tomto místě? Největším lákadlem je zde řecko-římské divadlo, které je funkční. Hrají se zde představení, pořádají se koncerty, ano na historickém místě. Antické hlediště pojme asi dva tisíce diváků. Kromě výhledu na pódium lze z hlediště sledovat moře s pláží.

A co dál tento areál obsahuje? K vidění jsou pozůstatky veřejných lázní, fontány, gladiátorské arény a „Achillův dom“. Zajímavostí je podlaha místní Vily, která je sestavená z mozaiky. Areál také nabízí i raně křesťanskou baziliku, která je o trošku dál.

Druhá zastávka byla v městečku Pafos, kam směřovala naše cesta. Historické centrum města Pafos je zapsáno na seznam UNESCO. Samotná historie tohoto města nás uchvátí v tom, že je rozděleno na dvě části. K rozdělení řeckého města na dvě části došlo kolem roku 500 př. n. l., kdy Hérodotos a Platón píší o městě rozděleném na dvě velké čtvrti – kato, („dolní“) část na pobřeží, a ano, („horní“) vnitrozemská část města.

Ve starověku byl Pafos hlavním městem ostrova a podle mytologie se nedaleko odtud narodila bohyně lásky Afrodita, na sever od města dokonce i měla své lázně.

V případě, že dorazíte do Pafosu, navštivte archeologický park, který se nachází hned u přístavu a u starověké pevnosti. Pevnost stojící u přístavu měla stejně jako u ostatních přímořských měst chránit vjezd do přístavu a města. Je postavena na ostrůvku a uvnitř se nachází expozice o středověkém městě.

Archeologický park sám o sobě je velmi rozsáhlý a pobyt na přímém slunci bez možnosti stínu je vyčerpávající. Ale věřím, že když to zvládli jiný, zvládnete to taky, jen se na to je potřeba vybavit kloboukem a dostatečným množstvím vody.

Komplex je velmi dobře zachovaný, jedná se o starověké město, kde nalezneme kromě archeologických vykopávek i mnohé další. Je znám svými nádhernými a velkými mozaikami, které najdete v domě Dionýsově, Theseově a Orfeově. Mozaiky jsou datovány do doby mezi 2. a 5. stoletím n. l. a byly objeveny v roce 1962.

Dominantou tohoto parku je maják. Pochází ze současnosti, nejedná se o historickou památku, ale velmi dobře poslouží v orientaci po archeologickém parku.

Když se podíváme do mapy, nalezneme tu mnoho zajímavostí, kam by se člověk měl zajít podívat, než opustí komplex. Například zajít do Vily pokladů, Έπαυλη του Θησέα, do pozůstatků z římského divadla, Ρωμαϊκό Ωδείο, za kterým se tyčí právě již zmíněný maják. Ten přístupný není, ale je to nejvyšší bod oblasti Kato Pafos. A jako posledním místem v archeologickém parku navštivte pevnost čtyřiceti sloupů, Φρούριο των Σαράντα Κολονών, také v archeologickém areálu.

Pokud vám zbude čas, nezapomeňte na historické centrum. Zde najdete mnoho zajímavých křesťanských kostelíků a zajímavých úzkých uliček s velkým množstvím kaváren. Ale jeden významný kostelík leží o trošku dál. Je jím katolický kostel, bazilika a archeologické naleziště v jednom. Nese název Agia Kyriaki Chrysopolitissa, Αγία Κυριακή – Χρυσοπολίτισσα.

Bazilika Chrysopolitissa byla jedním z největších kostelů postavených na Kypru. Byla postavena ve 4. století n. l. a je jedním z nejstarších křesťanských kostelů na světě. Je to budova o rozloze přibližně 1600 metrů čtverečních. Součástí byl kostel, ze kterého dnes můžeme vidět sloupy ze žuly a mramoru. Během 6. století dostala bazilika Chrysopolitissa rozsáhlou přestavbu. Došlo ke zmenšení baziliky a k přidání nových mozaik na podlahy. Po arabských nájezdech v 6. století byla oblast po staletí opuštěna. Sloupy, které jsou zde k vidění, jsou zdobeny v korintském stylu. Zachovány jsou také kusy podlah baziliky zdobené mozaikami.

Kostel Agia Kyriaki byl postaven kolem roku 1500 n. l. na základech dřívějšího byzantského kostela. Tento byzantský kostel byl poprvé postaven kolem roku 1100 n. l. a v průběhu staletí byl znovu a znovu přestavován. Nakonec byl zbořen kolem roku 1500 n. l. a byl zde postaven nový kostel zasvěcený Agii Kyriaki.

Sloup svatého Pavla se nachází ihned vedle kostela. Podle tradice byl svatý Pavel za evangelizaci křesťanství v Pafosu potrestán a odsouzen k třiceti devíti ranám bičem. Byl přivázán ke sloupu a bičován speciálním bičem. Bič z jedné jediné základny měl 13 hlav, takže s jedním úderem dostal svatý Pavel 13 ran. Vydržel tři údery, než poklekl. Jelikož se každý úder rovnal 13 ranám, dostal celkem 39.

Z doby arabské nadvlády se zde zachovaly Ottomanovi lázně, Οθωμανικά Λουτρά.

Od centra stále dál a dál se nacházejí Katakomby sedmi Makabejských, Κατακόμβη Αγίας Σολωμονής. Jedná se o komplex hrobů z helénistického období. Tyto prostory v zemi byly využívány i jako židovská synagoga a později pro křesťany jako místa pro pohřbívání. Nad katakombami roste posvátný strom, který je ověšený stužkami symbolizujícími prosby věřících.

Než opustíme okres Pafosu, tak by to nešlo bez zastávky u Petra tou Romiou, Πέτρα του Ρωμιού. Je to místo Afroditina zrození. Podle mytologie se narodila z mořské pěny právě zde. Přírodní scenérie jsou úchvatné. 🌊 Nejprve je nutné sestoupit klikatou cestičkou dolů k moři. První co nás přivítá je kamínková pláž a šumějící moře s bílou pěnou. Dále nás uchvátí skála, která vypadá na první pohled, jako by byla rozpůlena bleskem. To je to místo, odkud vzešla bohyně Afrodita. Afroditina pláž, pláž zamilovaných, se nachází asi 25 km od Pafosu podél jižní části ostrova.

Bohyně a pověst o zázračném místu. Říká se, že kdo tu nalezne kamínek ve tvaru srdce, nalezne do roka lásku na celý život. Kamínek jsem nalezla, rovnou hned 3, lásku do roka taky, ale ne na celý život. Ale napůl to funguje 😂

Město Lemesos neboli Limassol jsme jen projeli a zanechali jsme tu část účastníků zájezdu. Ve stručnosti se jedná o druhé největší kyperské město. Dříve leželo mezi dvěma antickými městskými státy: na východě to byl Amathous a na západě Kourion. Město založil v roce 1191 král Richard Lví srdce. Dnes je Lemesos hlavním kyperským přístavem a orientuje se sem většina místní výroby vína. Je známý i díky svým bujarým karnevalům a Festivalu vína. 🍷

Choirokoitia, Omodos, Kykkos, Troodos a Olymp

O místě Choirokoitia jsem se už jednou zmínila, jedná se o neolitickou osadu ze 7. až 4. století př. n. l. Je to velmi zachovalé archeologické naleziště. Výzkumy ukázaly, že osada se skládala z kruhových domů postavených z cihel a kamene s plochými střechami a že byla chráněna postupnými zdmi. Na vrcholu kopce byl odkryt složitý systém umožňující přístup do vesnice. Vstup do archeologického naleziště zapsaného na UNESCO je možný za poplatek, naše skupina do něj ale nešla. Řidič nás díky paní průvodkyni zavezl na místo, které bylo výše položeno, a tuto neolitickou vesnici jsme si mohli prohlídnout z vrchu od silnice.

Pro další bod programu jsme vystoupali do horské vesnice Omodos, kde nás už v dopoledních hodinách čekal veselý program. Po prohlídce malé horské vesničky a místního kláštera svatého kříže, Timioy, Ιερά Μονή Τιμίου Σταυρού jsme pokračovali dále do prodejny a zároveň muzea tradic a zvyků.

Tady na nás poprvé mluvili česky i slovensky a ukázali nám výrobu místních dobrot, které na první pohled vypadají velmi nechutně. Ale tohle člověk přehodnotí, až když je ochutná. Nevím, jak bych je měla popsat, ale název (fonetický) tyto sladkosti nesou „šušužo“ a jedná se o oříšky v takové podivné žvýkavé hmotě (ve třech barvách), které se suší v dlouhých hadech zavěšené venku v kleci a poté se porcují.

Po sladkostech následovala návštěva sklípku a povídání o vínech a také o místní kořalce Zivania, někdy psáno Zibania, která je poměrně tvrdým destilátem. Bylo ještě dopoledne, když jsme navštívili degustační místo a započali ochutnávku kyperských vín. Zajímavé bylo to, že jsme degustovali víno z malých panáků. Když jsme ochutnali asi 8 různých druhů vín, polovina zájezdu byla poměrně veselejší než na začátku. Degustaci bylo možné proložit chlebem, sýrem a uzeninou. Pro vegetariány byla připravena i zeleninová mísa s olivami.

Vína to byla výborná, bílá byla svěží, letní, sluníčková a s ovocným nádechem. Oproti tomu červená byla těžší a plnější na chuti. Kyperské červené víno, které je velmi alkoholické přišlo až jako jedno z posledních. Naleznete ho pod názvem „Commandaria“.

Víno Commandaria je historicky nejstarší doložené víno s původní recepturou. Pochází ze Středomoří a je vyráběno z přezrálých bobulí starých odrůd révy vinné. Vyznačuje se plnou sladkou chutí s vyšším obsahem alkoholu. Obvykle obsahuje kolem 15% přirozeného alkoholu, zhruba 200 gramů zbytkového cukru na litr a nižší množství kyselin. Typické jsou různé odstíny zlatohnědé barvy, mahagonová až jantarová. Chuť a vůně většinou zahrnuje sušené ovoce, koření, med, hrozinky, datle, případně kávu, čokoládu nebo lékořici.

Tradice výroby tohoto vína sahá do doby 800 let př. n. l. a pochází z ostrova Kypr. Do Evropy se dostala ve 12. století v průběhu křížových výprav a podle legendy vyhrálo historicky první přehlídku vín pořádanou ve 13. století francouzským králem Filipem II.

K výrobě se používají hrozny historických odrůd Xynistari (bílé) a Mavro (modré). Ty jsou obvykle pěstovány na vinicích s podložím obsahujícím sopečný popel, který vínu dodává specifický minerální charakter. Hrozny se nechávají přirozeně přezrát a po sklizni jsou 2 týdny dosušovány na slunci, čímž se obsah cukru téměř zdvojnásobí. Přirozenou fermentací je dosaženo minimálně 10% alkoholu (nejčastějších je ale 14-15%). Nakonec víno zraje několik let v sudech.

Po ochutnání této vyhlášené a historicky ceněné tekutiny jsem prohlásila, že to chutná jako sirup proti kašli. Tímto komentářem jsem pobavila již veselou ovíněnou skupinu. Slečna, která předváděla vína, nabídla, že má něco na zlepšení chuti. Nalila mi místní pálenku Zivania, nejen mě, ochutnat ji mohli všichni. Někteří si na to netroufli. Nevím proč, ale mělo to říz, bylo to bylinkovo-ovocné a pěkně to stáhlo to přeslazené víno.

Příprava Zivanii je pálením z matoliny (stopky a slupky, které zbudou po vylisování ovoce). Od 14. století se na ostrově vyrábí ze zkvašené hroznové matoliny a od roku 2004 je název Zivania je chráněn EU. Mohou ho tak používat pouze produkty vyrobené na Kypru. Je to bezbarvá tekutina a obsah alkoholu je obvykle asi 45 – 50%. Že by česká slivovice?

S další destinací dne jsme stoupali výše do hor pohoří Troodos, kde se nachází klášter Kykkos, Μοναστήρι Κύκκου. Také zvaný klášter Panny Kykkosské. Byl založen konce 11. století a jeho zakladatelem byl byzantský císař Alexios I. Komnenos. Místo bylo zvoleno velmi dobře pro rozjímání mnichů. Tento mužský klášter leží v nadmořské výšce 1318 metrů na severozápadní stěně pohoří Troodos.

Z původního kláštera toho moc nezbylo, byl mnohokrát vypálen. První prezident Kypru, arcibiskup Makarios III., započal svou kariéru jako mnich v roce 1926 právě zde. Jeho prosbou bylo, aby ho pohřbili právě tam.

Uvnitř se nachází ikona Panny Marie, je pozlacena a má údajně léčivou sílu. Jak ale tento léčivý obraz vypadá, se nedozvíme. Legenda praví, že její léčivá síla je tak silná, že z ní může člověk oslepnout a proto je obraz z poloviny zakryt. Zakryta je její horní polovina, aby se jí lidé nedívali do očí, protože by o svůj zrak mohli přijít. Aby nebyl návštěvník ochuzen o to, jak ve skutečnosti vypadá tak cenný kousek ikony, může v areálu spatřit kopii obrazu a také její mozaikové provedení.

Hrobka arcibiskupa Makariose, Άγαλμα Αρχιεπισκόπου Μακαρίου, je poutní místo v horách, v pohoří Troodos. Je zde pohřben první kyperský prezident a arcibiskup v jednom. Na vrcholu se nachází náboženské místo Throni, Θρονί a kolem vede něco na způsob poutní cesty, náboženských zastavení. Jsou zde vyobrazeni svatí pomocí barevných mozaik.

Kdo byl Makarios III.?

Arcibiskup, ortodoxní kněz a později prezident Kypru v letech 1959 – 77. Podílel se na vzniku samostatného Kypru a jako prezident přežil čtyři pokusy o atentát. Je národním hrdinou. Tenkrát se postavil do čela lidového odporu proti britské koloniální správě a zprvu usiloval o sjednocení Kypru s Řeckem. Na Kypru založil vlasteneckou organizaci mládeže a organizoval protestní protibritské stávky a demonstrace. Usiloval o uzavření mírové dohody s Brity o jejich dobrovolném odchodu z kyperského území. Poté byl roku 1956 deportován na Seychelské ostrovy. Za rok byl propuštěn na svobodu pod podmínkou, že se nevrátí na Kypr. Na Kypru zatím pokračovaly partyzánské akce. A vláda Británie byla nucena navázat s Makariem kontakt a povolit mu návrat na Kypr. Místo plánovaného sjednocení se s Řeckem, začal Makarios podporovat samostatnost Kypru.

V dubnu roku 1959 byl jmenován předsedou prozatímní vlády Kypru, ministrem zahraničí. Po londýnských a ženevských jednáních, v nichž se Británie vzdala Kypru jako své kolonie, byl 13. prosince 1959 zvolen prezidentem Kyperské republiky a Kypr se stal 97. členem OSN.

V pozici prezidenta Kyperské republiky zastával nezávislou politiku a blízké vztahy udržoval se státy východního bloku. V roce 1966 s jeho pověřením odjel do Československa předseda kyperského parlamentu Glafkos Klerides, který v Praze vyjednal nákup zbraní pro nově se formující policejní jednotky Makaria. Udržoval s Československem velmi dobré vztahy a na podzim roku 1974 byla naplánována jeho návštěva Prahy, během níž mu měl být udělen řád Bílého lva. K tomu již ale nedošlo.

Dne 15. července 1974, kdy na ostrově došlo k vojenskému převratu a k vylodění tureckých vojsk v severní části ostrova Makarios uprchl z bombardovaného prezidentského paláce v Nikósii a 17. července odletěl do Londýna, kde během svého exilu chtěl vyřešit situaci na Kypru o odchod všech cizích vojsk. Dne 7. prosince 1974 se vrátil do vlasti a opět se ujal prezidentské funkce, kterou vykonával až do smrti.

V pohoří Troodos, kousek od kláštera Kykkos se nachází i nejvyšší hora ostrova, a to Olympos, Χιονίστρα, s nadmořskou výškou 1952 metrů. Na vrcholu je vojenský prostor s radary a na svazích lyžařský areál. Na vrchol jsme nedojeli, neboť jsme po cestě potkali nehodu a v úzkých serpentinách nebylo možné dál pokračovat s velkým zájezdovým autobusem. A tak nás řidič povozil skrz naskrz pohořím, abychom se alespoň pokochali výhledy na kopečky Kypru. Bylo to kouzelné, krásně zelené všude kolem a pak vykoukla v šedém stínu hora. Byl to Olympos s bílou pokrývkou a šedočerným mračnem. Spustil se vydatný déšť a místní se radovali, že konečně přišel jeden z těch asi 20 dnů v roce, kdy prší.

A tak jsme prokřižovali pohoří Troodos a pokochali se alespoň takto. Překvapením bylo, že zpáteční cesta byla přes hlavní město Nikósie, Λευκωσία. Zde jsme nevystupovali, jen jsme se dívali. V programu tato zajížďka nebyla, ale asi nás chtěli navnadit, abychom se na Kypr ještě vrátili.

Víte co? Povedlo se jim to. Ihned bych jela prozkoumat tu druhou část ostrova – tu tureckou. Severní Kypr a hlavní město Nikósie, turecky Lefkosia, s dělící linií uprostřed města je na mém cestovatelském seznamu!

Ayia Napa

Ještě než nastane den odletu, tak jsme se v dopoledních hodinách vydali prozkoumat město, podle kterého tato oblast nese své jméno Ayia Napa. Autobusová zastávka byla kousek od hotelu a tak jsme se rozhodli, že se ty 4 kilometry do centra svezeme. Během pobytu jsme se tam vydali pěšky, ale necítili jsme se na promenádě plné různých obchůdků úplně ve své kůži a přece jen tma padla v tuto část roku velmi brzy. Vždy jsme došli tak do poloviny cesty a pak to raději otočili. Proto jsme se teď rozhodli do centra dojet autobusem.

Při našem štěstí jsme viděli autobus odjíždět přímo před nosem. Nezbývalo nic jiného než si počkat na další, 20 minut sem a tam, že tedy počkáme. Pravidelnost jízdních řádů tu nečekejte, jejich existence tu je, ale stojí tam každých 20 minut a v dodatku s hvězdičkou „podle provozu“.

Taxi jsme si brát nechtěli, nevěděli jsme, kolik by to stálo a přece jen trocha té obezřetnosti tu je třeba, když cestujete sami bez chlapa. Nicméně, po tom, co jsme zamávali autobusu, nám na zastávce zastavil postarší pán s větším autem. S tím, že jede do Ayia Napa, do centra a zda čekáme na bus, že nás sveze za stejnou cenu.

Váhali jsme, ale nakonec jsme s ním jeli, protože na nás pak začali troubit oficiální taxikáři. V centru nás vysadil na přesně domluveném místě a vzal si 3€, jak předem řekl. Všechno v pořádku. Ale bylo to nejdelších asi 10 minut v mým životě, kdy jsem strachem skoro nedýchala a čekala ve střehu, co bude a kdy se ta kolona už pohne. Jen co nás vysadil, tak se otočil na nejbližším kruháči, zamával nám na druhou stranu a pokračoval ve svém kšeftu „náhrada za MHD“ dále. Nabral plné auto lidí na protilehlé autobusové zastávce a vydal se zpět na promenádu…

Samotné městečko Ayia Napa není velké a všude se dá dojít pěšky. První, co jsme spatřili, byl velký kamenný monument s nápisem I ❤ Ayia Napa a za ním pokračoval krásně upravený park s fontánou a citrony a limetkami volně rostoucími venku. Zakončen byl mohutnou stavbou velkého řeckého pravoslavného kostela s názvem Panagia, Εκκλησία Παναγίας Αγίας Νάπας. Na první pohled mě ohromila jeho mohutnost, už jen kolem něj byl prostor krásně upraven a z mozaik byly vyskládány všichni svatí. Pop, kterého jsme potkali venku, nás pozval na prohlídku interiéru kostela, i když byl kostel ještě v tuto hodinu uzavřen.

O kousek dál stojí mnohem zajímavější objekt kláštera Ayia Napa, Ιερά Μονή Αγίας Νάπας. V roce 2019 zde probíhaly archeologické vykopávky a z části se areál rekonstruoval. Přístupný nebyl, ale když člověk vylezl do velkého kopce o pár uliček dále, tak mohl spatřit celý areál jako na dlani.

Na hlavním náměstí uvidíte pomník farmářům, ale jinak nic víc zajímavého tu už nenaleznete. Ovšem, klikaté uličky jsou kouzelné, ale vše je moc komerční…

Probloudit klikatými uličkami se dá až k moři a k přístavu. Místo rušné hlavní třídy se na chvíli projít po promenádě přímo kolem modré vody. A pak už jen na hlavní třídu a dojít po ní k hotelu, se kterým se další den rozloučíme a budeme směřovat domů.

Nebyla by to dovolená bez pořádné degustace místních dobrot, jak sladkých, tak slaných a také tekutých převážně. Bylo proto nutno ochutnat místní pivo, jak čepované, tak plechovkové (alespoň). Špatné nebylo, ale pěna se kamsi poděla velmi rychle a byla to taková slabá desítka. Ale u toho moře to bohatě stačí. Vína měli výborná, již jsem se zmínila, ale v obchodě mě zaujala láhev červeného vína s krásným názvem EROS. Byla to taková sladká vínová limonádka na teplé letní večery.

Bylo to krásné a určitě Kypr stojí za návštěvu. Kdyby přišla příležitost, ihned bych jela prozkoumat i tureckou část Severního Kypru, abych mohla porovnat dojmy z obou částí a spojit je v jeden celek. Doufám, že se tato příležitost ještě naskytne. Prozatím bohužel chybí finance pro další poznávání.

Cestování zdar! 🏝🌊🌍✈