Využili jsme listopadového státního svátku a vyrazili na tři dny mimo republiku. Jak jinak než společností Ryanair, takže nás čekal večerní let a ranní odlet. Čistého času jsme měli jeden den. Stihli jsme vše, co jsme chtěli vidět, dobře jsme se napapali a pořádně prošli. Takový rychlý výlet, kdy jsme stihli i oslavy vyhlášení nezávislosti Lotyšska.
Po večerním příletu jsme vyrazili MHD do centra. Původní plán byl se jet ubytovat a až pak sehnat něco k jídlu. Bohužel v části, kde jsme bydleli nebylo už kolem deváté večerní nic otevřeno a tak jsme vystoupili u centra a vydali se hledat večeři. Narazili jsme na podnik, který praskal ve švech – Late Night Munchies. Byl otevřený dlouho do noci, měli tam výborné burgery, a i místní pivo. Postupně přicházeli další davy, takže mezi mladými velmi populární rychlé občerstvení s malým vnitřním posezením.
Po vydatné večeři jsme se vydali na autobus, že se svezeme ty 4 zastávky k ubytování. Jak nadějné! Když jsme došli na zastávku s tím, že to za 5 minut jede, tak se nic nedělo. Místo autobusu na druhé straně silnice začala projíždět vojenská konvoj, velké náklaďáky, menší, s křížem, další vezli tanky. V tu chvíli jsme nebyla schopna slova. Vybavil se mi Brusel, vojáci na každém roku, pochmurná atmosféra, obrněné transportéry na ulicích… Naštěstí tohle všechno byla jen příprava na oslavy dne nezávislosti. To jsme se dozvěděli až od skupinky v uniformách, kteří asi nacvičovali na zítřejší přehlídku, že je zítra významný den a že nám asi už žádný bus nepojede. Vydali jsme se pěšky. Čtvrť, kde jsme bydleli se nám v noci vůbec nelíbila a hledání hotelu bylo komplikovanější, protože nebyl nijak výrazně osvětlen.
Druhý den po snídani jsme vyrazili pěšky do centra, nebylo to nějak daleko, počasí nám přálo. Po cestě jsme se zastavili u Lotyšská akademie věd – Latvijas Zinātņu akadēmija, ze které je prý úžasná vyhlídka, ale do jejího otevření zbývaly 2 hodiny. Nechtěli jsme čekat. Třeba do stihneme večer. Bohužel nestihli, ale nevadilo nám to. Za ten den jsme toho viděli mnoho. Kousek od akademie věd stojí pravoslavný kostel Zvěstování Panny Marie Vissvētās Dievmātes Pasludināšanas pareizticīgo baznīca. Odtud jsme se vydali už pak přímo do centra. Ráno byl přilehlý park liduprázdný, historické centrum také. Využili jsme toho a vydali se ulovit fotky bez davů.
Hned jsme se dostali do historického jádra v cestě se nám objevil podivný dům, velmi přeplácaný barvami, ale opodál jsme už viděli středověký kostel datovaný do 15. století s charakteristickou 123metrovou věží – kostel či bazilika svatého Petra – Rīgas Svētā Pētera baznīca. Minuli jsme i židovskou synagogu. Další zastávkou byl Dům Černohlavců – Melngalvju nams. Jedná se o gotickou stavbu z roku 1334 se středověkými sklepy a sbírkou prezidentského stříbra. Před domem Černohlavců se nachází socha Rolanda – Rolanda statuja. Na druhé straně náměstí nalezneme informační centrum, Radnici – Rātsnams a muzeum okupace – Latvijas Okupācijas muzejs, návštěvy muzeí jsme vynechali.
Došli jsme na náměstí Doma laukums, kde se nachází středověký luteránský kostel s románskými, raně gotickými a barokními architektonickými prvky – Rīgas Doms. Je považována za evangelickou katedrálu. Vstupné činí 5€ a lze obdivovat jak interiér, tak exteriér s křížovou chodbou. Z druhé strany tohoto komplexu nalezneme muzeum rižské historie – Rīgas vēstures un kuģniecības muzejs.
Úzkými uličkami jsme se přesunuli k hradu. Že je to hrad a sídlo prezidenta nás přesvědčila ochranka, která monitorovala každý pohyb a vůbec se jim nelíbilo, když jsme si v postranní uličce chtěli vyfotit modrobílý kostel Rīgas Sāpju Dievmātes baznīca. Rižský hrad – Rīgas pils – je rekonstruovaný středověký hrad v novoklasicistním slohu, který ukrývá prezidentské apartmá a muzeum historie. Od hradu jsme se chtěli vrátit podél řeky Daugava, ale začali na nábřeží přibývat lidé, a nakonec jsme se museli protlačit davy k mostu. Chtěli jsme na druhou stranu, ale to bylo beznadějné. Započali oslavy nezávislosti.
Únik do historického centra byl ideálním řešením, nikde nikdo. Uličky zely prázdnotou. To jsme využili k průzkumu tří baráčků s názvem Tři bratři – Trīs Brāļi, kočičímu domu – Kaķu nams, kde na nás ze střechy koukaly dvě černé kočky. Procházka kolem městského opevnění nás přivedla až ke dvou parkům Bastejkalna Park a Kronvalda Park, ve kterých zrovna instalovali nějaké vodní plovoucí cosi. Asi příprava k pokračování oslav. V parku jsme vyrazili na vyhlídku, menší kopeček, vyvýšeninu s výhledem na dům, jehož jednu stěnu pokrývaly malby erbů a postupně chátrající městské hradby.
Chrám Kristova narození – Rīgas Kristus Piedzimšanas pareizticīgo katedrāle byl naším dalším cílem. Tato obrovská a honosně zdobená budova typického pravoslavného náboženství pocházející z 19. století se mi líbila už na obrázku, když jsem se dívala, co je v Rize k vidění. Zlaté kopule opravdu jen tak nepřehlédnete a vstup do interiéru jsme neplatili, jen jsme nahlédli. I když bylo možné, že po turistech budou chtít nějaké všimné za čumendu. Ale přišli jsme s davem místních. Interiér je zdoben také zlatem. Naproti uvidíme státní instituce jako je soud a poslanecká sněmovna. Ve stejném parku se nachází mnoho různých soch a také národní lotyšské muzeum – Latvijas Nacionālais mākslas muzejs a akademie výtvarných umění – Latvijas Mākslas akadēmija.
Už odpoledne jsme se opět přiblížili k historickému centru a pocítili jsme davy sunoucí se naším směrem. U Pomníku svobody – Brīvības piemineklis, právě skončil další z bodů programu ke dni nezávislosti. Pomník svobody je 42m socha věnovaná Lotyšům, kteří v letech 1918 a 1920 přišli o své životy během boje o nezávislost. Než opustíme park náš pohled upoutají hodiny Laima – Pulkstenis „Laima“. Jsou to opravené hodiny z roku 1924, které v dnešní době slouží spíše jako orientační bod pro místní a oblíbené místo setkávání.
Na náměstí Līvu laukums mou pozornost upoutal novogotický zámeček Mazā Ģilde. Jedná se o cechovní dům z roku 1866, který ukrývá velký sál, kde se konají různé akce nebo koncerty. A je pravda, že nám už začínala být zima a bylo na čase si dát odpolední kávu v Conta specialty coffee. Neměli jsme tuto kavárnu vyhlídnutou dopředu, prostě jsme šli okolo, líbila se nám, byla otevřená, a právě odcházela skupinka lidí.
Nakonec jsme se procpali na nábřeží, kde se právě chýlila ke konci další část programu. Začali jezdit tramvaje, autobusy a té příležitosti jsme využili. Dojeli jsme si na druhý břeh, kde se nacházel Chrám svaté trojice – Svētās Trīsvienības Pārdaugavas pareizticīgo baznīca, který byl takový kýč, že jsme se na to museli dojet mrknout. Kdybychom neměli už čas, určitě bychom to bez jeho návštěvy přežili. Ale čas byl, tak proč ne. Ta část za řekou byla ale i tak divná. Neudržované ulice, špinavé a divní lidi kolem. Mysleli jsme, že to stihneme na otočku a další tramvají pojedeme zpět do centra. Jenže započala příprava na další část programu a všechny tramvaje i autobusy zastavili před mostem Akmens tilts a že přes most leda pěšky. Moc nás to nepotěšili, právě jsme se popovezli jen dvě stanice. Do centra to jinak nešlo a pěšo bylo jediné řešení. Alespoň jsme se podívali na moderní stavbu lotyšské národní knihovny – Latvijas Nacionālā bibliotēka, kterou bych designem přirovnala spíše k futuristické vesmírné stanici, než ke knihovně. Večer, v den příletu, jsme ji viděli i osvětlenou. Také byl krásně nasvětlený i železniční most Dzelzceļa tilts.
Ještě jsme se prošli městem, zašli na opožděný oběd do Big Bad Bagels a vydali se nakoupit ještě nějaké suvenýry, na které jsme málem pozapomněli, protože jsme je s sebou nechtěli nosit celý den. Setmělo se poměrně brzo a v ten moment jsme ve vypravili zpět na ubytování, druhý den jsme museli ještě za tmy směřovat na letiště na náš ranní let.
Než jsme došli na hotel, ještě jsem měla v mapě označeno místo s názvem Turgeņeva 17, mělo se jednat o rozbořenou zeď na které je velká medvědice. Podle fotek to vypadalo, že to bude vidět hezky z ulice, ale když mapa zahlásila, že jsme na místě a nikde nic, chtěla jsem hledání vzdát, protože se mi ta čtvrť vůbec nelíbila. Až když jsem se pozvala do dvora jednoho domu, uviděla jsem část medvědice, jen z tohoto úhlu nebylo možné ji vyfotit. O dům dál, z dalšího dvora se mi ji povedlo vyfotit. Takže jsem splnila i poslední bod na svém seznamu must see.
V brzkých ranních hodinách jsme směřovali jedním z prvních autobusů na letiště, a ještě dopoledne jsme přistáli v Praze.
Riga je doopravdy malá a jeden den čistého času nám bohatě stačil. Určitě má Lotyšsko, co ještě nabídnout, ale musím uznat, že na odpočinkový víkend nám to takhle bohatě stačilo. Takový únik z reality pochmurných listopadových dní, approved!
