Cesta na sever byla dlouhá. Z Čech přes Německo a trajektem do Dánska. Nakonec jsme dorazili do Kodaně, která byla v programu pro všechny účastníky. Půl dne se dá strávit i jinak, než si opakovat to, co člověk již před 5 lety viděl. V Kodani jsem již byla a za pouhý den jsem si ji prošla i s projížďkou na loďce. To, co mě opravdu lákalo, bylo zcela v jiném státě.
Kodaň – Malmö
Na vlakovém nádraží v Kodani jsem sehnala lístek směr Švédsko. 3x sláva, když jsem našla pokladní přepážky, které jsem poprvé úspěšně minula. Dostala jsem lístek s číslem a vystála jsem si frontu k přepážce. Pánovi jsem sdělila, že bych ráda lístek na vlak do Malma a zpět v jeden den. Pán něco zahuhlal a pokynul k platebnímu terminálu. Zaplatila jsem lístek za 192 DKK. Kurňa, Dánsko je stále dražší a dražší… Za krásných cca 630 korun jsem měla lupen na vlak, který mě za 35 minut přepraví do Malma. Zeptala jsem se pána na kolej, odkud to jede, sdělil číslo a pak, že požadovaný vlak nejde. Málem mě šmejklo, držela jsem v ruce lístek za takový peníze a ono to nepojede? Pak dodal, že „next train“. Začalo to dobře!
Další spoj jel asi o 12 minut později. Na nástupišti bylo narváno. Lidi s kuframa, můj spoj měl stavět i na letišti CPH – Copenhagen Airport. Byla velká šance, že jsem správně. Google měl jiný názor. Vlak, kterým jsem měla jet, mi ani nenašel. Postarší paní se mě zeptala, kam jedu. Poradila a ujistila mě, že opravdu stojím na správném nástupišti. A 5 minut před odjezdem přijela souprava. Paní mě do ní skoro dostrkala. No, nejsem zvyklá, že by něco jezdilo s předstihem. 😀 A vydala se na cestu do Malma.
Vystoupila jsem na velmi moderní vlakové stanici, která byla z jedné strany zakomponována do historické budovy. Malmö mě překvapilo, spíše vyděsilo tím, jak se prolíná moderní architektura s historickými budovami. Velmi zvláštní styl. Buď jedno, nebo druhé, v tomhle jsem asi konzerva. Procházku jsem začala tím, že bych si půjčila kolo, ale bylo tam moc lidí a trochu mě tlačil čas odjezdu z Kodaně, kam jsem se musela dostat na daný čas.
Vyhrál pěškobus. A první zastávkou byly dva kostelíky – katolický Caroli kyrka a protestantský Sankt Petri kyrka. Poté jsem se vydala hledat hlavní náměstí s radnicí a fontánou – Stortorget. Když jsem chtěla pokračovat k tomu, co kdysi bývalo hradem, sešla jsem uličkou mimo hlavní náměstí. Mapa zahlásila, že jsem špatně. Otočka byla ale úspěšná. Uviděla jsem úzkou uličku a musela jsem se dojít podívat, co je to zač. Krásná, malá a honosně zdobená „lví“ ulička (Leijonakulku, Lejonet Passagem) a úplně bez lidí! Prošla jsem ji tam a zpět. Na jejím konci stála stará lékárna, spodek byla klasická moderní lékárna, ale takové pomyslné druhé patro bylo ponecháno v původním stylu. Bylo opraveno a podél stěn byly dřevěné vyřezávané poličky s keramickými nádobkami na bylinky. Tohle byl za mě top bod celé návštěvy. Nedokážu přesně popsat ten pocit. Když jsem z náměstí našla tu správnou uličku s barevnými baráčky a směrem ke hradu. Ke všemu byla úplně prázdná. Na jejím konci mě přivítal rozlehlý park s podivnou sochou, do teď jsem nedokázala identifikovat, co to bylo zač. To co bývalo hradem, je nyní museem. Byla jsem velmi zklamaná. Před odjezdem jsem nevynechala ani přístav a pak směřovala na vlak a chystala se na cestu zpět do Kodaně. Jediné, co jsem v Malmu vynechala, byla budova Turning Torso, která se mi vůbec nelíbila, už co jsem ji viděla na obrázku. Věřím, že někoho tahle stavba může nadchnout.
Město jsem si prošla asi za 2 hodiny, do muzeí jsem nešla. A celkový dojem? Mírné zklamání, možná jsem očekávala něco víc na základě informací, fotek a doporučení. Vzhledem k tomu, že mě moc moderní architektura nebere, tak mi to přišlo jako pěst na oko, když se moderní stavby tyčí mezi těmi historickými. Ale je to na každém, jak to vnímá on sám. Třeba vás samotné Malmö potěší…
Dánsko – Švédsko
Cesta dále na sever pokračovala do města Helsingor, který jsme opustili velmi rychle a to na palubě trajektu. A za 20 minut se ocitli se ve Švédsku, v Helsingborgu.
Stockholm
Další zastávkou bylo hlavní město Švédska – Stockholm. Jízda dopravním prostředkem v tomto městě se dá považovat za cenově dost drahý vtípek. Za jednu cestu zaplatíte 39 SEK (cca 80 korun) a je jedno, zda se svezete jednu nebo pět zastávek. Vyhlášené stanice metra jsem nenavštívila. Ale zase jsem si dopřála MHD loď – trajekt na sousední ostrůvek s muzei. Něco za něco. V historickém jádru Stockholmu je co objevovat. Všichni chytří průvodci doporučují střídání stráží u královského paláce, ale kdo by se chtěl mačkat s davy, když si ho v ranních hodinách může prohlídnout úplně bez lidí. Na cestách se vyplatí si přivstat.
Naše prohlídka započala u radnice Stockholms stadshus a pěšky jsme došli na ostrůvek Ridddarholmshammen. Zde se mi nejvíce líbil kostel Riddarholmskyrkan. Ráno byl zavřený, ale odpoledne už ne a tak se dalo nahlídnout do interiéru. Po dalším mostě jsme se ocitli na ostrůvku s historickým centrem. Zde naleznete mnoho historických budov, ve kterých aktuálně sídlí různé úřady. Například městský soud nebo jsou v budovách muzea. Stockholmský palác (Kungliga slottet) nám nabídne expozici o královské rodině. Také je možné sejít do podzemí. Co by to bylo za město bez kostela, i zde nalezneme Katedrálu svatého Mikuláše (Storkyrkan) se sochou svatého Jiří s drakem. Co mne zaujalo nejvíce? Rikstelefon, veřejná dřevěná telefonní budka a také vyhlášená úzká ulička s mnoho obchody Västerlanggatan. Právě touto uličkou dojdeme k německému luteránskému kostelu Sta Gerdrud, Tyska kyrkan v barokním slohu. Ale takový švédský parlament se nachází separé, na ostrově Helgeandsholmen. Projít se kolem něj dá, dovnitř se ale nedostanete. A teď veselý příběh ze Stockholmu. Když jsme dorazili k budově parlamentu, začínal tam nějaký protest. Co bylo jeho předmětem a jaký měli důvod, to doopravdy netuším, transparenty byli jen ve švédštině. Než jsme stihli opustit tento ostrůvek, přišly další skupiny a začali úplně jiný protest. Bylo to divoké a člověk s větší radostí Stockholm opouštěl.
Na ostrově Skeppsholmen nalezneme hrad Kastellet Stockholm na jehož věž se dá vystoupat. Pokud ale toužíte pouze po obhlídce této dávné pevnosti, tak krásný pohled je právě vodní MHD. Nastupte na trajekt číslo 82 na zastávce Slussen a vyražte na přilehlý břeh. Loď vás proveze přímo kolem a vystoupíte na ostrůvku s pouťovými atrakcemi a muzei, Djurgarden. Zde nezapomeňte navštívit muzeum Vasa s válečnou vikinskou lodí ze 17. století, která se potopila roku 1628. Můžete ji obdivovat i půl dne, je doopravdy obrovská a každý detail ručně vytesaný je jiný. Od vysokých lodních sloupů až po ornamenty na zádi. Prohlídku tohohle kolosu doporučuji začít odshora. Ucelený pohled na loď a pak prostor pro zkoumání detailů po cestě o patro níž a níž. Poznáte, jak monstrózní plavidlo plulo v 17 století v severských vodách. Za mě doporučuji navštívit.
Volně přístupná je hned vedle muzea i Vikingská zahrádka. A pokud toužíte nasát ještě více vikinské atmosféry, navštivte The Viking museum, které nabízí i komentované prohlídky v angličtině. Expozice je o historii dávných bojovníků, různé ukázky nás vtáhnou do historie raz dva. Návštěva pro mě byla velkým zážitkem. A to právě překvapením na konci, kdy přichází na řadu film, ale ne jen tak obyčejný film Ragnfrids saga. Nepřijdete a nesednete do kina, ale do vozítka, které vás proveze celým příběhem.
Pro milovníky Abby se tu najde i ABBA muzeum. Je o něj velký zájem a lístky jsou třeba až na odpoledne. V případě zájmu si dopředu rezervujte požadovanou hodinu. Já rezervaci neměla, dovnitř jsem se nedostala. Třeba někdy příště anebo si tu ABBA diskotéku pustím do sluchátek.
Uppsala
Po prohlídce Stockholmu jsme pokračovali do Uppsala. Uppsala domkyrka je švédská národní katedrála, která byla vybudována v 70 letech 13. století, byla vysvěcena v roce 1435. Hned vedle naleznete menší kostelík Helga Trefaldighets kyrka s překrásně zdobeným malovaným stropem. Také zde stojí hrad Uppsala Slott, který zvenčí vypadá hezky, ale jaký je uvnitř, to se můžeme jen domnívat, vnitřek nebyl přístupný. Od hradu je vidět opečovávaný park. A torzo strážné věže, která se tyčí u vstupu. Nic víc tu nenajdete, ale myslím, že úchvatně zdobená katedrála postačí pro rozjímání nad krásou tohoto města.
Sundsvall
Město Sundsvall mě vůbec nezaujalo. Kdyby bylo na mě, klidně bych ho přejela a jela si dál na sever. Co je zde k vidění? Radnice s pěkným náměstím, kostel Kyrkans Hus, který byl v době naší návštěvy uzavřen a parčík s honosnou fontánou Vängåvan. Co mě tu ale zaujalo, byly různé sochy dráčků.
Umeå
Město bříz. Jaký jiný strom by se dal nalézt v těchto končinách?
Malé a útulné centrum na nás dýchne moderním stylem. To poznáme při příjezdu přes most do města, kdy uvidíme světlé barvy a do vln laděnou budovu oblých tvarů. Je to kulturní centrum s městskou knihovnou. Na první pohled bych neřekla, že něco takového někdo mohl vymyslet. Hned u této nepřehlédnutelné budovy začíná promenáda kolem řeky Umeålven. Určitě stojí za to si ji v hezkém počasí projít. Stačí kousek. Dovede Vás totiž ke kostelu Stads kyrka s parčíkem Kyrkparken a o kousek dál nás přivítá městský park Vänortsparken s různými mostky a rozkvetlými záhony.
Pokud budete hledat centrum, hledejte radnici, dá se k ní dojít od promenády přes park Rådhusparkem, kolem kulturního střediska. Budovu radnice určitě neminete. Davy lidí napoví, že se nacházíte na hlavní třídě a náměstí Rådhustorget.
Než se rozloučíme se Švédskem, budeme se směřovat do kempu Frevisoren. Tu zažijeme poslední z těch tmavších nocí, které nás na cestě na nejsevernější bod Evropy čekají. Pomalu se přiblížíme k hranicím s Finskem (Suomi) a následující den je překročíme…
V dalším díle se mrkneme na chvíli do Finska. ❄
