Zamávali jsme Švédsku a překročili jsme hranice do Finska. Místo, kde „bydlí“ Santa a země sobů – Lapland. Laponsko, severní část Finska nás pohltila.
Rovaniemi
Městečko to bylo malé, jeden velký kostelík Rovaniemen Kirkko, kde jsme stihli mši a pak zajímavé muzeum Arktikum, kde jsem byla jen naše skupina. Kromě krásných ametystů, které Finsko ukrývá, tam byla expozice i o každodenním životě Laponců, přírodních podmínkách a o kmenu Suomi. Další část muzea skrývala interaktivní expedici na polární kruh.
Joulupukin Pajakylä – Vesnička Santa Clause
Ale to hlavní, kam turisti míří do této oblasti, je ikonická vesnička Santa Clause. Vánoce v červnu, zvláštní pocit. Myslím, že v zimě se sněhem tato vesnička musí být doslova kouzelná. Teď jsme se po polárním kruhu procházeli v kraťasech a tričku, na teploměru svítilo 24 stupňů a vesnička zela prázdnotou. Komplex to není velký, ale šikovně postaven. Santova vesnička se nachází přímo na polárním kruhu – Polarkreis. Pokud vyrazíte, tak nemusíte jen za Santou, samotná vesnička má co nabídnout. Pokud sem dorazíte v letních měsících, můžete navštívit Santu, vyfotit se s ním (jak jinak, než za tučný poplatek) nebo si koupit pohled a známku a z polárního kruhu poslat pohled svým blízkým. Máte na výběr dvě možnosti. Zakoupený pohled pošlete ihned s doručením do pár dní anebo zvolíte tu kouzelnější druhou variantu a pohled vhodíte do jiného boxíku s tím, že pohled bude doručen do Vánoc. Údajně v průběhu prosince. Krásné to překvapení pro rodinu a známé. Zda tato služba funguje tak, jak říkají, to se uvidí! V době psaní tohoto článku jsem měla informaci, že dorazili dva pohledy ze čtyř. ☺
Inari
Hlavně pozor na sobíky. Průjezd finskou krajinou byl kouzelný. Dojeli jsme do Inari, kde jsme zůstali 2 noci. První odpoledne si člověk prošel městečko, navštívil místní supermarket pro místní dobroty a druhý den se vydal na 15 km dlouhý trek kolem posvátného jezera Laponců – Inari až k dřevěnému kostelíku Pielpajärven erämaakirkko, často překládáno jako Kostel v divočině. Kostel je doopravdy těžko přístupný. Stezka není rovná, vede lesem, přes kořeny. Zároveň se prochází na určitých úsecích, kde se vyskytují soby, přes „obory“. Značení stezky bylo v červnu v procesu rekonstrukce, takže byla místa, kde se značení ztrácelo. Doporučila bych tento trek pro zdatnější turisty. Ale odměna, v podobě unikátního dřevěného kostelíka, na konci treku za to stojí.
Oblast kolem kostela byla po staletí pro Sámy významným obchodním centrem a první kostel zde byl postaven v roce 1646. Současná stavba je z roku 1760 a v 70. letech 20. století prošla renovací. Kostel je stále otevřený, tak můžete zavítat v jakýkoliv čas.
Christianizace přišla na Inari v 15. století, v polovině 16. století byla postavena kaple u jezera a v místě vesnice u Iso Pielpajärvi, pak až dřevěný kostel. Také tu stála farní vesnice, aby měli přicházející Sámové, kde přespat.
První kostel zde byl postaven roku 1647. Byl pojmenován na počest švédsko-finské královny Kristiny zbožné královny, představitelky luteránské církve, která až na konci svého života konvertovala ke katolické církvi. Královna také darovala kostelu zvon. Roku 1752 se z popudu vikáře Anderse Hellandera začal stavět nový kostel. Nový kostel byl dokončen roku 1760. Ten, který může dnes spatřit každý turista, který do této oblasti zavítá. Dnes je to národní kulturní památka. Kostel byl renovován v letech 1975–1976 tradičními metodami.
Další den naše cesta pokračovala k nejsevernějšímu (přístupnému po silnici) bodu Evropy a to na Nordkapp. O putování po Norsku v dalším díle.
