Proč si Češi navzájem nerozumí? Vždyť tu máme spisovnou češtinu, která je všude stejná. Jak si tedy nemůžeme navzájem rozumět v rámci stejného státu? Norma nenorma jde stranou. Jaký kraj, takový mrav, jak se říká. A to je i jádro komunikačních problémů. Mohla bych tu rozvádět věci jako co je to jazyková norma, co je to komunikační kanál a komunikační šum, ale proč? Všichni asi tušíme, jak komunikace probíhá i bez patřičné terminologie. Vždyť komunikujeme denně, předáváme si různé obsahy sdělení… Ale někdy ne zcela správně. Jazyková bariéra v komunikaci by měla být převážně s cizinci. Neznáme dokonale jejich jazyk, zvyky, tradice a různá slovní spojení. Jako Češi se známe, chápeme náš druh humoru, naše tradice a zvyky, ale i tak si lidé z různých krajů, vlastně oblastí (nejsou přesně ohraničené katastrálním územím kraje), nerozumí. Když se potká Jihočech s Ostravákem, je to jako střet dvou odlišných světů. Jazykově určitě, tradicemi a zvyklostmi také.
Jiný kraj, jiný mrav…
Když jsem se přestěhovala do Prahy, tak jsem opustila tu dobře známou jihočeskou kotlinu. Střet s pražskou češtinou ještě šel, pár odlišností je, jsou spisovnější než jih. Ale to se vsákne. Přestěhovala jsem se na byt s lidmi z Plzně. Nikdy nezapomenu to jejich staré dobré „copa to tu je?“ a věčného používání „mi“ místo mě/mně (trefí mi = trefí mě). Ale nejsem odborník na „plzenštinu“ a mohu posužovat jen „jihočeštinu“. Tak u nás na Jihu říkáme našemu krásnému dialektu/nářečí. Jsme jiní, máme tolik slov, které jinde neznají.
Je zábavné, jinde vysvětlovat, že u nás jíme pikador a cmundu po Kaplicku, někdy si dáme drbáky jako přílohu k masu a v krámu si koupíme třeba zelňák. Bramborový salát, kterého je potřeba jako pro armádu se dělá ve vajdlinku. Po městě jezdíme zásadně na hapině, kterou si odstavíme v kolostavu. Po náročném nočním tahu nikdo nechce skončit v talutě, ráno se z toho člověk prostě nezberchá jen tak. V případě, že nestíháme na určený čas, třeba v polodne, píšeme, že přijdeme dýl. Občas jsou na to lidi hajsavý, ale místní sleziny stíháme vždy na čas. Verzatilkou se dá psát třeba o šodání (není to sprostý!). Když šublata přetékají, je třeba je uklidit, pro vyšší místa si pod nohy bereme štokrdle. Klempírování při práci musí schválit doktor, vopravit se nemá nic společného s rekonstrukcí a spadnout se neznamená pád do kanalizační šachty nebo luftníku, i když nemůžou za to faldovky? Klubalka se dá použít i místo svorek. Na haksnu si na ven bereme starý vošubraný křusky.
Víte, o čem teď byla řeč? Zajisté ne. A takových slov je spousta. Jihočeši je běžně používají a rozumí si, ale když bych tuto větu použila v Praze nebo v Ostravě, světe div se, koukali by jako by spadli z višně. Podíváme se na výše zmíněné výrazy, místní místopis a mluvnické zvláštnosti. Je možné, že tyto slova nejsou jen a pouze pro Jižní Čechy a používají se i jinde, zároveň i v jiných místech jsou výrazy jako „rožnout nebo hudrovat se“ Jak je ten náš jazyk krásně bohatý 👅😛
Pojďme se podívat na některá záhadná slova
- cmunda — placka podobná bramboráku, často se zelím, název pokrmu v restauraci: Cmunda po Kaplicku
- drbáky – chlupaté knedlíky
- dýl – déle, později (přijdu dýl = přijdu později)
- faldofky, faldovky — holínky
- fusak – pytel do kočáru
- hajsavej — citlivý
- haksna – noha
- hapina – staré kolo, kolo na cestu do města, aby člověk nepřišel o nové
- hemelka – kobyla
- klempírovat – marodit
- klubalky — kolíčky na prádlo
- kolostav – stojan na kola
- krám – obchod (Jít do krámu. – v Ostravě tohle neznají)
- křusky – starý boty
- ksindl – krám, nekvalitní zboží
- kšandy – šle
- luftník – větrací šachta
- ouvěra — Jet jak s ouvěrou. = Jet poloprázdný.
- pikador — párek v rohlíku, běžně napsáno na stánku, žádný HotDog
- polodne — poledne
- řehtadlo – řehtačka, chodí se s ní řehtat na velikonoční koledu
- sajtna – bočnice u vozu
- síknout – séct
- spadnout se/vopravit se — zhubnout/přibrat, jak to jde říct galantně, že?
- šodat — šimrat, drbat, hladit
- štokrle – stolička
- šuble — šuplík
- šum/slezina – společenská akce, diskotéka (Jít do šumu = Jít se někam bavit)
- taluta/pangejt – strouha, příkop u silnice
- uohoř – úhoř
- vajdlink – lavor
- verzatilka – kovová tužka podobná pentilce, používá se na zlomené tuhy tužek
- vokrentělej – ospalý
- vořežprut – výrostek
- vošubranej – zašlý, odřený
- zberchat se – sebrat se, vzpamatovat se
- zelňák — slaná pečená placka se zelím a sádlem
Místopis:
- Bagr — místní lesopark
- Budějce — České Budějovice (základní rozpoznávací znak — Budějčák nikdy neřekne Budějovice ani Budějice, natož Budějky — výjimka je povolena pouze z rytmických důvodů, viz píseň „K Budějicům cesta…“)
- Havlinda – Havlíčkova kolonie, čtvrť
- Lanovka – Lannova třída
- Malák – Malý jez
- Otylka – hřbitov svaté Otýlie
- Pajdák, pedák – Pedagogická fakulta JU
- Perštát — Rudolfov (východně od ČB)
- pochcaná ulička – úsek od konce ulice České na Střelák (Střelecký ostrov)
- Údolí feťáků – park Háječek u planetária
Mluvnice:
- -ovo — u přivlastňovacích přídavných jmen nahrazuje koncovky: -ův, -ova, -ovy (tátovo talíř, tátovo vidlička, tátovo brambory)
- -ů — univerzální koncovka příjmení. Jihočeši už dávno vyřešili problém přechylování (Pepa Nováků, děti Nováků)
- -ej – namísto ý, pravopisně to vždy pomáhá (brýle – brejle)
- Mluvnické V na začátku slov, nepsané, jen vyslovované – (vokno – okno, voči – oči)
Tak co tomu říkáte? Pěkný chaos nebo ne? Až přijedete na Jih, budeme si už rozumět?
Ještě pár zajímavostí na závěr
Zajímá vás víc? Tak se podívejte na tuto publikaci.
Cestovanie
TOP 10: Nejlepší místa v jižních Čechách, které stojí za to navštívit! 7. DÍL
29. 12. 2021
Cestovanie
TOP 10: Nejlepší místa v jižních Čechách, které stojí za to navštívit! 6. DÍL
8. 12. 2021
Cestovanie
TOP 10: Nejlepší místa v jižních Čechách, které stojí za to navštívit! 5. DÍL
24. 11. 2021