V horkých letních dnech by asi málokdo čekal článek ze zimního času. Tak pojďme na to trochu netradičně a to s vánoční atmosférou. Venku panují pořádné třicítky a proto na chvíli zavítáme do zimní Itálie. Podíváme se na vánoční trhy. Pokud hledáte inspiraci, kam na Vánoce a už se vám omrzela klasika německá a rakouská, tak si do svých kalendářů napište na vánoční čas Itálii. Pojďme na to hned teď, ať můžete plánovat. 😄
Předloni jsme vyrazili v prosinci do Barcelony na předvánoční výlet. Loni jsme vyměnili Španělsko za Itálii. Na co zapalovat svíčku na adventním věnci, když si můžete dát výbornou pizzu a aperolek? A to všechno si užít se sluníčkem nad hlavou. Ale jaké jsou vánoční trhy na italské půdě? To jsme se vydali na začátku prosince loňského roku zjistit. Jak na to, když vám už schází dovolená, ale tu vánoční atmosféru v zahraničí chcete zažít? Víkend má sice jen 2 dny, ale dá se toho hodně stihnout. Takže tasíme kartu a kupujeme letenky s odletem v sobotu dopoledne z Prahy do italského Bergama a zpět v neděli s příletem kolem páté večerní. Naštěstí italské Bergamo je blízko a tak nestrávíme na cestě mnoho času. Také je finančně dostupné a lety jsou za Prahy operovány s velkou frekvencí.
Začátek cesty započal, jak jinak na pražském letišti v dopoledních hodinách, kdy jsme v sobotu nasedli do nízkonákladovky a vydali se směrem do italského Bergama. Neplánujeme Milano, ale právě někdy až moc opomíjené Bergamo. Již jsem tohle místo zažila v jarních měsících, kdy byl celý svět svírán pandemií, a procházka po městě byla možná. Město je to malé, dá se za jeden den v poklidu stihnout.
Na letišti v Bergamu kupujeme celodenní jízdenku na MHD, protože v plánu je i jízda funikularem. Z letiště vyrážíme autobusem číslo 1 k vlakové stanici a odsud pokračujeme jinou jedničkou na zastávku Colle Aperto a odsud k pozemní lanovce Funicolare di San Vigilio, která nás odveze do Cittá Alta. Právě se nacházíme na nejvyšším bodě města. A co jiného bychom zde mohli najít? No přece pevnost. Za mé návštěvy byla uzavřena z důvodu rekonstrukce. Tak se vypravujeme na zříceninu pevnosti Castello di San Vigilio a jdeme si užít výhledy do krajiny. Nad hlavou máme modrou oblohu bez jediného mráčku i se sluníčkem. V dáli vidíme kopečky se sněhovou pokrývkou a krásných 12 stupňů venku je v prosinci k nezaplacení. To se prostě musí využít, dokud je hezky. Batohy si odložíme později.
Procházíme si vyhlídkovou část zříceniny po hradbách Passaggio Nelle Mura Del Castello Di San Vigilio a podaří se nám vystoupat i na věž Torre Castello San Vigilio. Výhledy do krajiny jsou úžasné. Na jedné straně zelené louky a políčka a na druhé hory. Jejich vrcholky jsou pokryty vrstvou sněhu a ta krásně bílá svítí do krajiny jako majáky. Chvíli se ještě procházíme pod pevností a pomalu se směřujeme na další jízdu pozemní lanovkou, blíže do centra.
Pod pozemní lanovkou koukneme rychle na vstupní bránu Porta Sant’Alessandro do města a tipujeme si, zda se autobus sekne v průjezdu nebo ne. Je velmi nízká a průjezd je úzký. Ale naše cesta pokračuje mezi historické budovy do centra. První vidíme věž Torre di Adalberto (Torre della fame) a na přilehlém náměstíčku se rozprostírá už vánočně vyzdobená pasáž a předzahrádky restaurací. Procházíme spolu s davem na náměstí Piazza della Cittadella, kde naleznete mnoho muzeí. Já na to nejsem, ale třeba někoho to zaujme. I zvenčí je na co koukat, historické budovy, arkády a paláce.
Pokud se vypravíte k divadlu, vedle kterého má být i klášter, tak budete muset projít na hlavní silnici pod bránou s názvem Porta del Pantano Inferiore (Casa del Capitano). Zajímavostí tohoto místa je to že se nejedná o obyčejnou bránu, ale je nad ní vystavěn i obytný prostor.
Dalším bodem, který by neměl v mapě při procházce městem chybět je věž Torre della Campanella, palác Palazzo Roncalli na náměstí Piazza Lorenzo Mascheroni. Pokud sem zavítáte v neděli, narazíte i na takové menší farmářské trhy.
Za tu „hlavní ulici“ v Bergamu považuji Via Bartolomeo Colleoni. Je to pro mě taková ta středová cesta městem. Můžete udělat mnoho odboček do postranních uliček, prozkoumat je a další stavby nacházející se mimo hlavní třídu. A také, je to ulice, na které se nachází plno výborných podniků, kam si zajít na nějaké rychlé italské sladké dobroty nebo i vydatnější jídlo. Než se ale dostaneme k těm dobrotám, tak ještě po cestě obhlídneme kostel Chiesa di Sant’Agata nel Carmine a pokud budete mít štěstí a zahrada Giardino Di Casa Tresoldi bude při vaší návštěvě otevřena, tak tam zavítejte. Za mých návštěv se mi ji nepodařilo navštívit ani jednou, vždy byl objekt uzavřen.
Než dojdete na náměstí Piazza Vecchia je dobré sena další prozkoumávání města posilnit v malém, poměrně nenápadném pekařství Il Fornaio. Pokud bude doba oběda, určitě ho nepřehlédnete. Fronta stojící až ven na ulici značí to, že špatné to tam nebude, protože místní by jen tak nikam nešli. Uvnitř si nezapomeňte vzít lísteček s pořadovým číslem, aby vám vaši objednávku pak vydali. Pokud nebude čas oběda a fronta tu nebude stát až ven, tak se dívejte po výloze, která bude plná krásně načančaných dobrot, jak sladkých, tak slaných. Na místě si řeknete, co přesně chcete a jak velký kus a zda na místě nebo s sebou. Nic složitého, prodává se tu na váhu. Za oběd pro dvě osoby jsem dala 11€, kdy jsme měli klasickou focacciu jen s rajčaty a druhý kousek byl s mozzarellou, parmskou šunkou, rukolou a rajčaty. V době oběda je tu velký boj o místa, hodně štěstí pokud si chcete sednout uvnitř.
Doslova jsme se odvalili ven a vydali se prozkoumat přilehlé náměstí a budovy stojící kolem. První z nich byl palác Palazzo Nuovo, podloubí Portici della Ragione, a věž Campanone, to vše nacházející se na Piazza Vecchia. Do západu slunce zbývalo pár hodin a tak poté, co jsme si dali výborný aperol a pivečko ve vyhlášeném podniku Caffè del Tasso 1476 na náměstí Piazza Vecchia jsme vyrazili na věž. Takový blbý nápad lézt na věž po vydatném obědě a dobrém pití. Jenže tohle není jen tak nějaká věž, tahle má totiž výtah! Nějaké schody vás čekají, ale moc jich nebude. Pokud, ale nemáte výtahy v lásce, možnost použít schodiště je tu taky. Výhledy jsou při pozdnějším odpoledni i tak úžasné. Určitě doporučuji navštívit. Součástí vstupenky je i vstup do muzea Museo del Cinquecento a paláce a zachovalého archeologického naleziště z Foro Romano, v mapě naleznete pod názvem Palazzo del Podestà – resti del Foro Romano.
Na náměstí Piazza Duomo uvidíme dvě sakrální stavby. Pokud půjdete na věž, tak pohled shora také doporučuji. První stavbou je kaple Cappella Colleoni a Basilica di Santa Maria Maggiore. Tady pozor, část, která je volně přístupná, bez vstupného je jen kaple. Do baziliky se vstupné platí. Pokud budete toužit po návštěvě hlavní katedrály, která je zdarma, tak zamiřte k velkým dřevěným dveřím u podloubí. Zde je vstup do hlavní katedrály Duomo di Sant’Alessandro Martire. Při adventním čase, zde je i betlém. Interiér domu jsem viděla poprvé. Při mé první návštěvě se tam konala mše (jen pro omezené množství osob, kovídková éra) a katedrála byla uzavřena návštěvníkům.
Vedle domu se nachází i budova bývalé nádrže na vodu, Fontanone Visconteo, která měla zásobovat město v obdobích sucha nebo obléhání. Byla postavena v roce 1342 za vlády Giovanniho a Luchina Viscontiho.
Při hledání Palazzo Terzi Bergamo jsme prošli kolem Palazzo Scotti, který vypadal velmi opuštěně a část města ne úplně turisticky populární. Nakonec jsme palác Palazzo Terzi nenavštívili, byl uzavřen. Nepřekvapuje mě to, když byl adventní čas. Na fotkách vypadala budovat uvnitř velmi honosně a výhledy z balkónu mě lákaly asi nejvíc. Můžete přidat do svého itineráře, ale pozor, cena vstupu je poměrně vysoká, mělo by se jednat asi o 16-18€ pro dospělého. Nakonec jsme směřovali zpět na hlavní třídu a po cestě ještě zašli na místo historické veřejné prádelny Piazzetta del Lavatoio.
Nepřehlédnutelná věž města – Torre del Gombito. Název „Gombito“ pochází z latinského slova „compitum“, což znamená křižovatka, a naznačuje strategickou polohu věže na křižovatce hlavních cest. Věž byla postavená ve 12. století, je vysoká 52 metrů. Původně měřila 64 metrů; její výška byla v 19. století z bezpečnostních důvodů snížena.
Poslední sakrální stavbou je malý zastrčený kostelík u hlavní třídy Chiesa di San Pancrazio. Historie sahá do 12. století, kdy zde byl vystavěn malý kostelík. Poté v průběhu staletí byla stavba přestavována a rozšiřována, hlavně ve století patnáctém.
Naši procházku po historickém centru ukončujeme večeří v podniku Casoncelli Nonna Alda, která se nachází kousek od fulnicuralu na náměstí Piazza Mercato delle Scarpe. Zde také stojí veřejná knihovna Biblioteca Comunale Decentrata Gavazzeni, zajímavá budova, která vám zkrátí čekání na jízdu pozemní lanovkou. Jsou na ni velké fronty, počet osob do jednoho vagonu je omezený, furnikular jezdí z paláce Palazzo Suardi do dolní části města.
Ne úplně pozitivní zkušenost s ubytováním
Tam bereme autobus číslo jedna a jedeme k hlavnímu nádraží. Odsud se pěšky vydáváme hledat naše ubytování. Čtvrť na nás nepůsobí úplně bezpečně, rozhodně procházku tudy večer neplánujeme. Najít naše ubytování se nám podařilo, tedy tu správnou budovu. Podle instrukcí, kde je krabička s klíčem jsme se ji vydali hledat, ale krabička nikde. O vchod vedle postávala podivná skupinka tří osob, která nás pozorovala. Obešli jsme budovu a hledali krabičku na plotě asi 3x, nikde nic. Psala jsem majiteli, že klíč nikde není, jak se máme dostat dovnitř. Byl to boj se s ním spojit. Když se začala blížit skupina divných lidí k nám s tím, že mají, co hledáme a chtěli peníze, v hlavě se mi zjevilo x scénářů a ne dobrých. Nakonec mi krabičku s klíčem dala, kód seděl a do budovy za železnou mříž jsme se dostali. Jenže najít ten správný byt byl další problém. Nikde nebylo psáno, jaké je to patro a tak podle videa a fotky jsme hledali správné dveře. Do bytu jsme se dostali, bylo to velmi stresující. Majiteli jsme napsala, že jsme už uvnitř, že nám nějací lidé předali poškozenou krabičku s klíčem (byla uražena a bylo vidět, že se do ni někdo snažil dostat). Nakonec nám majitel poslal nějakého divného chlapa, co na náš začal zvonit, ani ne do minuty od přečtené zprávy! Když jsme hned neotevřeli, slyšeli jsme klíč v zámku. V tento moment nás sakra zamrazilo. Dotyčný neuměl anglicky, ani italsky pořádně. Něco trochu polsky, mluvil rusky s přízvukem a nenápadně se sunul do pootevřených dveří. Zážitek, který dvě ženský na cestě fakt nechtějí zažít.
Kontaktovat podporu bookingu byl dobrej vtip, nikdo nereagoval, protože byl víkend. Nikde nebylo psáno, pište anglicky – český a slovenský operátor není k dispozici. Prostě jen bylo ticho, s tím, že dotaz bude zpracován do 24 hodin. Tohle je má druhá velmi negativní zkušenost s bookingem. Co kdyby se něco dělo, co kdyby nám někdo ublížil? Kam se o pomoc dovolat? Na 112? Za dobu, co cestuju, jsem zažila mnoho ubytování – soukromé, sdílené, hotely i penziony – mohu říct, že jsem zkusila snad všechnu škálu ubytování. A nikde jsem se doposud necítila tak jako tady. Známé jsem poslala veškeré informace o naší rezervaci, poslala i hlasovku, co se nám stalo, jak to bylo a co s nejvíce detaily. Sdělila jsem jí, že jdeme pak tam a tam a pokud se neozvu, tak ať spustí poplach. A že když to bude ok, tak napíšu, až dorazíme na ubytování večer a ráno až budeme odcházet.
Ten večer se nám už nikam nechtělo, ale zase jsme si nechtěli nechat ujít vánoční výzdobu města a vánoční trhy. Nakonec jsme vyrazili ještě na trhy na náměstí u Porta Nuova. Divné osoby, které postávaly venku, odešli a na ulici byl klid. Autobusová zastávka byla za rohem a autobus jel za 5 minut. Byt jsme zamkli, odešli jsme velmi rychle ven a směrem, co nám ukazovala navigace. Autobus jsme doslova doběhli a přiblížili se k náměstí. Trochu jsme se uklidnili, prošli si trhy a nakonec se vydali pěšky do vinárny, kterou jsme objevili kousek od našeho ubytování. Tohle byl podnik, který nám zvedl pořádně náladu. Vinárna s restaurací v jednom. Výběr vín veliký. Bylo možné jen ochutnat, objednat si celou láhev nebo si zakoupit vystavené kousky s sebou. Vinoteca ristorante Vini E Spiriti byla přesně tím, co jsme ten večer potřebovali! Den byl třeba zakončit skleničkou výborného italského vína a tak bylo učiněno. Na ubytování jsme dorazili v pořádku. Pro jistotu jsme trochu přestěhovali nábytek a dveře zapřeli stolem. Člověk nikdy neví a opatrnosti není nikdy na škodu.
Pár hodin na prohlídku města před odletem
Druhý den ráno jsme se vydali na italskou snídani, ale vyhlídnutý podnik byl zavřený. Neděle a ještě ta adventní. Nakonec jsme posnídali v kavárně přes ulici. Poté jsme se ještě vydali na dopolední procházku po dolní části města, prošli se spícími uličkami a pokochali se dopoledními výhledy bez davů turistů. Prošli jsme si část městských hradeb, dnešní ulice Viale delle Mura prohlídli si casematy a bastiony města. Snadno se autobusem dostanete třeba k Baluardo San Giovanni a Cannoniera di San Giovanni.
Naše kroky pak vedli na pevnost Rocca di Bergamo, kterou jsme den předtím viděli z věže. Já jsem tam nikdy nebyla a čas jsme měli. Pevnost Rocca je rozsáhlý komplex ze 14. století, kdy z hradeb je krásný výhled na město i okolní krajinu. Také na přilehlé kostelíky a kláštery v údolí jako třeba Ex Monastero di Sant’Agostino. Pevnost má i přístupnou věž, která umožňuje panoramatický výhled na město a také muzeem dějin Bergama. To jsme ale nenavštívili. Okouzlující výhledy se nám za dva dny naskytly úplně zadarmo.
Náš zpáteční let byl před čtvrtou odpolední a to znamenalo jediné. Ještě stihnout někde pořádnou pizzu. Nakonec jsme prošli asi čtyři otevřené podniky, než jsme si počkali na ten, který jsme původně měli v plánu, ale otevíral až za půl hodiny. V této franšíze pizzerií jsem si dala pizzu už v Terstu. Byla výborná a rozhodnutí bylo jasné. Mluvím o pizzerii L’Antica Pizzeria da Michele Bergamo. Vyplatilo se počkat, než ji otevřou. Peroni byla jasná volba, protože pivo k pizze patří. Žádné víno!
Poté jsme se spokojeně odvalili na autobusovou zastávku a vydali se na cestu na letiště. Kolem druhé jsme dorazili na letiště a nezbývalo nic jiného než vyrazit do pro nějaké víno. Poslední italská kávička a hurá domů. Nedělní přílet byl večer o něco opožděn a tak jsme se domů dostali po půlnoci pondělního rána. Pracovní pondělí bylo velmi náročné, ale nepotřebovala jsem ani jeden den dovolené!
A teď se ještě podíváme, kde v Bergamu navštívit vánoční trhy?
Piazzale degli Alpini se nachází blízko nádraží. Naleznete tu stánky s občerstvením a svařákem, pár stánků s ručně vyráběnými výrobky a za stánky ukryté kluziště. Italové a led nejde prostě dohromady. Chvíli jsme pozorovali bruslící kreace a pak se odebrali na další trh. Prostor je krásně osvětlen, vyzdoben a hráli tam i různé vánoční koledy. Okolí ale ve večerních hodinách je plné podivných existencí, dávala bych si fakt bacha na doklady, telefon a peníze… Zaplatíte zde jen hotově.
Dalším místem je Piazza Giacomo Matteotti. Tady naleznete doopravdy vánoční vyžití. Hned z kraje stojí vánoční les. Je to sice na malém prostoru, fronta byla tak na 15 minut, že se člověk dostane dovnitř. Ale bylo to krásně nasvětlené a mělo to nápad. Celému náměstí vévodí velké ruské kolo. Výhledy mohou být úžasné, ale fronta byla nekonečná. Tuto atrakci jsme pozorovali jen zespodu. Plno stánků tvoří jednu uličku a je výběr opět od tradičních italských dobrot až po dřevěně hračky, různé dárkové předměty. Na tomto trhu nebyl ani jeden stánek s alkoholem. Možná díky tomu, že bylo v okolí pár atrakcí pro děti. Stánková ulička byla krásně vyzdobena, osvětlena a plná vánočních dekorací. Vstupní brána, různé místa kde se dalo vyfotit a výzdoba ve vánočním duchu byla sladěná i s tou ve městě. Na druhé straně od hlavní třídy byl kolotoč a vánoční domek splněných přání – něco jako betlém, ale takovej chudší na postavičky. Možná postupem času budou přibývat. Za naší návštěvy, což bylo na začátku prosince, jich tam moc nebylo.
Hlavní ulice, Via Bartolomeo Colleoni, ve starém městě a přilehlé náměstíčka byla vánočně vyzdobena a večer osvětlena. Doporučuji večerní procházku historickým centrem. Vánočně vyzdobená byla i vyhlášená cukrárna La Marianna kousek od stanice pozemní lanovky. Jak zvenčí, tak uvnitř. Nic jsme si neplánovali dát, ale podívat jsme se zašli, když jsme čekali na autobus k ubytování.
Další možnosti dle internetu Borgo Santa Caterina –ale je to z ruky od centra. A pak s velkým otazníkem že by se vánoční trhy měly konat v Monastero del Carmine, ale neviděla jsem žádnou upoutávku a okolí bývalého kláštera působilo opuštěně, vedle stojí velmi moderní divadlo a to bylo zavřené.
Italským dobrotám vstříc
Měla jsem vyhlídnutou restauraci na nejvyšším místě města u pozemní lanovky, ale neměli místo uvnitř a venku na zahrádce bylo také narváno. Hodně lidí by mohlo znamenat, že se jedná o dobrou restauraci. Můžete vyzkoušet při své návštěvě restauraci Ristorante Pizzeria San Vigilio.
K pizzerii Pizzeria Assaje Bergamo jsme dorazili po zavírací době. Restaurace je otevřena do 15:00 a pak až od 19:00. Bohužel jsme trefili to okno, kdy bylo zavřeno. Ale nevadí, nakonec jsme zavítali do mého oblíbeného pekařství, kde jsme si vystáli dlouhou frontu a pořádně si pochutnali. Na mapě toto místo najdete pod názvem Il Fornaio nacházející se na hlavní třídě a kousek od náměstí Piazza Vecchia. Pečivo se prodává na váhu, můžete si říct, jak velký kus chcete a nechat si na místě připravené jídlo ohřát. Výběr je vážně veliký, od klasických obyčejných foccacia až po různé plněné foccacie či sendviče. Také můžete vybírat ze sladkých zákusků a dalšího pečiva. Je to malé místo a moc místa na sezení není. Je potřeba se obrnit trpělivostí, jak při hledání místa, tak na dlouhou frontu, která stojí až ven.
Je libo kávičku nebo drinčík aperolu v jedné z nejstarších kavárenských podniků ve městě? Tak to nezapomeňte navštívit Caffè del Tasso 1476 na náměstí Piazza Vecchia. Také tam i vaří. Můžete sem na oběd nebo jen na drink či na snídani, která bude doplněna nějakou místní sladkou dobrotou. Opět je to malý podnik v historické části města a na volné místo někteří i čekají frontu venku. Cenově trochu vyšší, ale není to extra přemrštěné, vždyť je to v historickém centru.
Večer jsme povečeřeli v Casoncelli Nonna Alda. Těstoviny Casoncelli jsou plněné šátečky něco jako raviolli, ale ne tak úplně. Na místě si vyberete, jak velkou porci chcete, zda budou s masem nebo vegetariánské a jakou omáčku na to. Bylo to krémové a chutné. Mě to velmi překvapilo, pochutnala jsem si a vyzkoušela jsem něco nového.
Den jsme večer zakončili v krásném podniku – restauraci a vinotéce v jednom. Navštívili jsme kousek od našeho ubytování podnik Enoteca ristorante Vini E Spiriti, kde jsme ochutnali celkem 4 různé druhy vína. Asi by nás levněji vyšla celá láhev, ale i tak jsme si večer náramně užili. Interiér je přesně to něco, co mi tady u nás chybí. Krásná vinárna, kde si můžete láhev zakoupit nebo si posedět a ochutnat místní vína či si zajít rovnou na večeři a k tomu degustovat. Malé mínus je, že se to nachází z ruky od hlavního centra a i hlavní ulice, která vede od nádraží do města. A ta čtvrť je taková multikulti. Je to místo, kam bych se při své další návštěvě klidně vrátila. Měli totiž víno z mé oblíbené oblasti Friuli. (tento region jsem už navštívila a vřele doporučuji ve svém předchozím článku)
Druhý den ráno jsme plánovali posnídat v Gran Bar Bergamo, ale až u dveří jsme zjistili, že v neděli je zavřeno. Vzali jsme jako náhradu podnik na protější straně kousek u nádraží.
Poslední dobrotu jsme si dali konečně tu pizzu v pizzerii L’Antica Pizzeria da Michele Bergamo. Tento podnik jsem navštívila už v Terstu a byla jsem spokojena, tudíž tu nebylo nad čím přemýšlet. Jen na netu mají otevírací dobu napsanou podivně, v neděli otevírali až ve 12. Do 14:00 jsme si poseděli, dali si pizzu a místní pivo a pak se vypravili na letiště. Poloha restaurace je dobře umístěna, u hlavní ulice a kousek na autobus. Interiér je moderní a restaurace praská ve švech ihned po otevření, pokud máte hlad, buďte tam i dřív, ať si sednete. I přes velké množství lidí bylo jídlo rychle připraveno.
A tady končí naše putování v italském městečku v adventním čase. Tak jakou destinaci si dáme před Vánoci v roce 2026? Určitě pár tipů na mě už vyskočilo a ani jeden se nezdá marný! Bude to otázka, zda pojedeme na jih nebo to vezmeme do zimy na sever? Vše bude záviset na situaci, tak taky na ceně letenek.